My jsme chtěli jiný svět, stojí v podtitulu nové knihy, která se ohlíží za stopou, kterou zanechal světoznámý spisovatel Arnošt Lustig v Československém rozhlase.
Československý rozhlas začal 1. dubna 1926 v pravidelných denních dobách vysílat časové znamení. Před zpravodajskými relacemi ho slýchají lidé dodnes – jeho podoba se však několikrát změnila.
Zatímco filmaři nemohli minulý rok příliš natáčet, dopsal Jiří Mádl scénář k novému filmu. Diváci by ho měli vidět nejpozději za dva roky, kdy bude rozhlas slavit 100 let od začátku vysílání.
Federální shromáždění klíčový dokument odsouhlasilo 9. ledna 1991. Přijetím Listiny základních práv a svobod se Československo zavázalo k tomu, že bude doržovat mezinárodní standardy lidských práv.
I prostředí Rudého práva, kterého byl do roku 1968 šéfredaktorem, mu nakonec přišlo málo levé, takže stál u zrodu vypjatě levicového časopisu Tribuna. Do čela Rudého práva byl postaven znovu v 1975.
Po únorovém puči v únoru 1948 komunisté veterány RAF označovali za zrádce nebo špiony. Mnoho z nich proto z Československa emigrovalo. Další dlouhé roky strávili ve vězení nebo v pracovních táborech.
Hokejové zlato z Nagana či pravidelné komentáře v pořadu S mikrofonem za hokejem. Pestrou slovní zásobu i přesný popis děje mohli posluchači Aleše Procházky vychutnat po dlouhá léta.
Československý rozhlas o celé aféře informoval velmi podrobně a se zřetelnými sympatiemi k hnutí Greenpeace. Byla to pro něj vhodná příležitost předvést západní státy v nepříznivém světle.
Životní příběh Voskovce by vydal na román. Spolu s Werichem a Ježkem tvořil páteř Osvobozeného divadla, které bylo jedním z určujících prvků kulturního života v meziválečném Československu.
Málokterá armáda měla před sto lety svoji uměleckou úderku. Českoslovenští legionáři ji ale měli, šlo o divadelní komandu a plnila stejné úkoly jako o mnoho let později třeba zpěvačka Marlen Ditrich.
Přesně 18. května 1923 večer se ze stanu u letiště v Kbelích ozvalo poprvé „Haló, haló“. Připomínáme si, jak vypadalo zpravodajství a publicistka před desetiletími a jak se jejich podoba proměňovala.
V listopadu 1989 se stal v tehdejším Československém rozhlasu mluvčím Občanského fóra a patřil mezi klíčové aktéry, kteří během sametové revoluce zbavovali rozhlas jeho komunistického vedení.
Prakticky přes noc vyrostlo po Praze téměř 1600 barikád. I přes vytrvalý, nepříjemný déšť se do jejich budování zapojilo zhruba 100 tisíc Pražanů. Rozebrali asi 300 tisíc metrů krychlových dlažby.
Poslechnout si můžete rozhlasový dokument o bitvě o rozhlas i konci druhé světové války. S Českým rozhlasem Vltava můžete zavzpomínat na loňský festival Letní Letná.
Díky příbuzným nastoupila Borkovcová v roce 1955 jako technička do Československého rozhlasu, kde zažila i srpnovou okupaci. V letech normalizace se v rozhlase věnovala rozvoji stereofonního vysílání.
Rozhlas, jedno z nejmocnějších médií v zemi, ovládali v revolučních dnech komunisté. Příznivci Občanského fóra ale nabírali na síle. Souboje uvnitř rozhlasu přibližují dosud nezveřejněné videozáznamy.
Soud označil lidskoprávní aktivity členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) za „podvracení republiky“. Poslechněte si, jak událost ve svém vysílání okomentoval Československý rozhlas.
Před padesáti lety, 22. srpna 1969, přijalo československé Federální shromáždění takzvaný obuškový zákon. Režimní propaganda tvrdila, že demonstrace 21. srpna 1969 byly novým pokusem o kontrarevoluci.
Utkání Středoevropského poháru mezi týmy First Vienna FC 1894 a SK Slavia Praha se odehrálo na vídeňském hřišti Hohe Warte. Pražský tým v něm podlehl rakouskému soupeři 2:3.
Do rozhlasu v Praze, ale i v Brně, Plzni a Ostravě denně míří stovky lidí a žádají o pomoc. V jejich prosbách se opakují slova: hledám, pohřešuji, podejte zprávy.
