Ženy, které jejich partner opakovaně udeřil do hlavy nebo je škrtil, trpí poruchou paměti, řeči nebo záchvaty, zjistila australská studie. Podle ní jsou náchylnější k neurodegenerativním onemocněním.
Vzhledem k tomu, že mostecká Diakonie má smlouvu s Odbory sociálně právní ochrany dětí nejen z Mostu, ale také z Podbořan a Žatce na Lounsku nebo z Bíliny a Teplic, je zájem o terapie velký.
Nejen oběti, ale i agresoři potřebují odbornou pomoc, jinak nedojde k nápravě či změně. Vedoucí terapeutického programu Stop násilí z Diakonie ČCE hovoří o možnostech léčby pro agresory.
Násilí na ženách představuje jeden z nejrozšířenějších a nejzávažnějších problémů v oblasti lidských práv. Jen za poslední rok čelilo násilí ze strany intimního partnera více než 300 milionů žen.
Domácí prostředí zůstává pro mnohé ženy a dívky nebezpečné, někdy až smrtelné, a moderní technologie, jako kyberšikana či donucovací kontrola, tento typ násilí často ještě zhoršují.
Případ dlouholetého psychického týrání manželky skončil podmíněným trestem. Nejvyšší soud muže původně obžaloby zprostil, po zásahu Ústavního soudu ale dostal tříletou podmínku.
„Monyová byla hvězda. Vydělávala neskutečné peníze, byla strašně silná, charismatická, krásná. Myslím, že se za to, že je týraná, hluboce styděla,“ soudí režisérka Zuzana Kirchnerová.
Za porušení ustanovení nehrozí žádné přímé tresty, i tak je ale podle odborníků tato změna důležitá. Podrobnosti Radiožurnálu sdělila Petra Wünschová, zakladatelka a ředitelka centra Locika.
Žena podala trestní oznámení koncem minulého roku. Turek ji podle jejích slov léta psychicky i fyzicky týral, ohrožoval zbraní, vyhrožoval smrtí a v jednom případě i znásilnil.
Devětapadesátiletý Gjert Ingebritsen byl nařčen, že dvě ze svých sedmi dětí fyzicky a psychicky týral. Takového jednání se měl na svých potomcích dopouštět od roku 2008 až do roku 2022.
Filmaři v Brně začali natáčet seriál o domácím násilí podle života spisovatelky Simony Monyové. Populární českou spisovatelku roky trýznil její manžel, který ji poté ze žárlivosti i zavraždil.
„Část rodičů se uchyluje k fyzickým trestům a k týrání v rámci nějaké své bezradnosti ve výchově,“ říká psycholožka Zora Dušková pro Radiožurnál v rámci seriálu Volání o pomoc.
Dvě z deseti žen zažily fyzické nebo sexualizované násilí ze strany partnera nebo kamaráda. Právní definice domácího násilí ale například v Česku stále chybí a povědomí o jeho různých formách je malé.
„Celosvětová veřejnost si teď klade otázku, kolik takových žen může ještě existovat,“ říká politoložka Eva Svobodová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také editorka Českého rozhlasu Plus.
Oběti sexuálního a domácího násilí často nenachází u soudů zastání. O tom, proč by se měli soudci neustále vzdělávat či co trápí české advokáty, mluvila zakladatelka organizace Beztrestu Lucie Hrdá.
Soud se zabýval případem dívky, která se stala obětí opakovaného pohlavního zneužití. Bylo jí tehdy sedm až deset let. Činu se dopustil tehdejší partner její matky. Dostal podmínku.
„Oběti mlčí, protože mají strach z pomsty. Také nechtějí udělat ostudu vlastní rodině. Je tu i řada dalších důvodů, kvůli kterým se k případům nedostaneme,“ vysvětluje Lorman z organizace Život 90.
Alkohol pije minimálně jednou týdně víc než třetina dospělých v Česku. A preventisté upozorňují na to, že alkohol je přítomný až u poloviny případů domácího násilí páchaného na dětech.
„Definice přispěje k tomu, že do praxe budou zavedena vodítka pro jednotný kvalitní postup všech důležitých profesních skupin,“ říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
„EU chce sjednotit systém, chce ukázat, že i to, když je někdo obětí domácího násilí, je porušování jeho lidského práva na svobodné žití a že bychom takové lidi měli chránit,“ předpokládá poslankyně.