„Nelze zavírat oči nad porušováním principů právního státu nebo lidských práv v jakékoliv členské zemi jenom kvůli tomu, že se v nějaké oblasti chová příkladně,“ připomíná politolog Jiří Pehe.
Kauza připomíná 90. léta minulého století, což v zemi, která je už téměř 20 let členem Evropské unie, v jejímž čele už podruhé stane, budí značné emoce.
Je možné, že Erdogan a Orbán pouze vydírají, a nakonec se ve světle finančních injekcí západních zemí umoudří. NATO ani Evropská unie ale nemají mechanismy pro vyloučení svých nedemokratických členů.
Putin nakonec nejspíš dosáhne pravého opaku toho, co zamýšlel – tedy zabránit Ukrajině v úzké spolupráci s NATO a odstrašit od možného vstupu do aliance země, jako jsou Finsko nebo Švédsko.
Někteří komentátoři považují debatu o americké základně za lakmusový papírek, s jehož pomocí jsme se mohli přesvědčit o tom, kdo kde stojí ve vztahu k naší bezpečnosti v době ruské invaze na Ukrajině.
Ještě nedlouho před vypuknutím současné uprchlické krize v důsledku války na Ukrajině se česká vláda stavěla skepticky i ke společné evropské azylové politice.
Podle různých zpráv už čeští diplomaté oslovili americkou stranu, přičemž se snaží využít skutečnosti, že se Biden bude na konci června účastnit summitu Severoatlantické aliance v Madridu.
Obstrukce se používají jako nástroj politického boje v té či oné míře v podstatě v každém parlamentu demokratického světa. Jenže většinou mají především symbolický význam.
Z toho, jak se hnutí ANO zformovalo a doposud fungovalo, vyplývá, že jeho efektivita coby nejsilnějšího opozičního subjektu bude hodně záviset na Babišově osobním nasazení.
„Od Miloše Zemana se opět můžeme nadít nějakého postupu, který nikdo neočekává, nebo by ve standardních parlamentních demokraciích neočekával,“ podotýká politolog Jiří Pehe.
Jeho lídři se sice pravidelně setkávají a často se po společných summitech chlubí tím, jak se jim podařilo společnými silami zmařit tu či onu iniciativu Bruselu, zejména na poli migrace.
Americký prezident Joe Biden může do dějin vstoupit jako jeden z největších sociálních a ekonomických reformátorů v amerických dějinách. Může to však skončit i neúspěchem.
Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS), který změnu podpořil, má novela funkci „zabezpečení do budoucna, kdy bude ze strany Unie mnohem obtížnější toto právo na české úrovni omezit.“
Zděšení demokratického světa z prezidentových výroků českou vládu, která podle Ústavy za většinu prezidentových aktivit nese odpovědnost, nijak nevyvedlo z míry.
Koalice Pirátů a Starostů oznámila, že by se po svém neúspěšném pokusu sehnat hlasy potřebné k rozpuštění sněmovny mohla přidat ke koalici Spolu, která chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě.
Velvyslanec jedné členské země Evropské unie přiznal, že ač už svoji zemi zastupoval v několika zemích, nikdy se nesetkal s takovým množstvím politických bizarností jako v České republice.
Zkušený politický matador Zaorálek proto dobře věděl, že kdyby nyní přijal pozici ministra zahraničí, byl by v neustálé defenzivě vůči Hradu a Úřadu vlády.
Pokud by se volby konaly dříve, profitovalo by z toho nejvíc hnutí ANO, které má k dispozici nejvíce finančních prostředků a nemusí se zdržovat jednáním stranických grémií.
Je jasné, že bez schvalování zákonů prostou senátní většinou neprojde nový migrační zákon, větší kontrola prodeje zbraní, reforma zdravotního pojištění nebo snahy omezit využívání fosilních paliv.
V horní komoře amerického Kongresu se sice nakonec nenašla dvoutřetinová většina potřebná k odsouzení exprezidenta Donalda Trumpa v procesu impeachmentu, ale jeho problémy tím zdaleka nekončí.
Americký prezident varoval ještě před hlasováním o jeho druhém impeachmentu, že tento útok na něj povede k dalšímu rozdělení Ameriky a velké zlobě mezi jeho příznivci. Dodal, že si nepřeje násilí.
