Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Generála Antonína Husníka poslali do vězení nacisté i komunisté. Oba totalitní režimy 20. století tohoto statečného vojáka považovaly za hrozbu. Věznili ho celkem dvanáct let.
Podle rakouské ministryně spravedlnosti Almy Zadičové ze strany Zelených je nutné trestat a netolerovat jakékoliv zlehčování holokaustu či jiných nacistických zločinů proti lidskosti.
17. listopadu roku 1939 vtrhli němečtí vojáci na vysokoškolské koleje v Brně, Praze a Příbrami. Pozatýkali přes 1200 studentů. Většina z nich skončila v koncentračních táborech.
„Když se podíváte na různé druhy extremismu, tak se shodnou na jedné věci: to, že Žid je nepřítel. Když nenávidíte Židy, budete nenávidět i jiné skupiny lidí," říká koordinátorka Evropské komise.
Podle vzorů z jiných měst se dá očekávat, že zmíněná čtyři jména z ulic zmizí. U méně problematických jmen se neočekává přejmenovávání ulic, pravděpodobně se opatří pouze informační tabulí.
Mezinárodní vědecký tým, jehož byl Tomáš Pancíř součástí, si dal za cíl prozkoumat a přenášet do map rozlehlé areály, a přispět tak k dokumentaci a budoucí ochraně upomínek druhé světové války.
„Ty dopisy jsou velmi emotivní. Získal jsem je díky velké důvěře rodinných příslušníků a zachovaly se tak, že ani oni – pokud vím – to ještě nečetli,“ popisuje historik Vojtěch Kyncl.
„Šla jsem ze školy a říkala jsem si: třeba se maminka nebo tatínek vrátili a budou doma. Ale nedočkala jsem se jich,“ vypráví Jaroslava Mokrá, které na konci války bylo 14 let.
Svému původnímu účelu sloužila jihlavská škola jen rok. Budova ve starogermánském stylu, které si často všímají hledači dávných tajemství, se od svého vzniku alespoň zvenčí nezměnila.
Přesně před 80 lety musely opustit své domovy desetitisíce lidí z Neveklovska a Sedlčanska. Jejich domovy se staly majetkem německé říše. Po válce se mnozí vystěhovalci už neměli kam vrátit.
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Třicetiletí rodiče Vyhnisovi navštěvovali Sokol, kde se dali dohromady s protinacistickými odbojáři. Gestapo je v roce 1942 pozatýkalo a zavraždilo. Zůstala po nich tříletá holčička Alenka.
„Za jeho zájem o sporty může vlastně moje babička. Byla jednou z těch buržoazních žen, které věřily, že sportování je součástí procesu, který umožňuje proniknutí do buržoasie,“ říká Epsteinová.
Poslankyně ANO Andrea Babišová napsala na facebooku o Janu Farském, že by „toho jelimana poslala na 14 dnů do koncentráku“. Příměr odmítl také šéf hnutí Andrej Babiš, podle kterého se měla omluvit.
Rod Mašínů hospodařil na nejstarším statku v Lošanech od konce 17. století. Statek na počátku 50. let zabavili komunisté. Děti Josefa Mašína ho získaly zpět až v roce 2018.
Hana Lustigová přišla na svět 20. června 1924 v židovské rodině v Praze. Vyrůstala s o dva roky mladším bratrem Arnoštem (pozdějším spisovatelem) v Libni.
Další díl seriálu Radiožurnálu Česko mezi řádky II nás zavede do okolí Havířova za vzpomínkami na tragédii z druhé světové války. 6. srpna roku 1944 nacisté v Životicích popravili 36 nevinných lidí.
Návrh na obnovu procesu dříve zamítl pražský městský soud. Podnět k obnově řízení dal Syrového příbuzný kvůli údajné manipulaci dřívějšího soudu. Vrchní soud v Praze ale obnovu v dubnu povolil.
Dosud neznámé deníky jedné z lidických žen se podařilo najít jejím příbuzným v Lidicích. Napsala je hned po válce jako vzkazy své malé dceři. Doufala, že i ona přežila a brzy se znovu setkají.
Měsíc po vyvraždění českých Lidic, v červenci 1942, se v Crest Hillu vydaly tisíce lidí do ulic manifestovat a také instalovali lidický památník. Starají se tam o něj dodnes.
Heydrich v nemocnici ujistil Himmlera o tom, že by nejradši okamžitě opustil nemocniční lůžko a atentátníky našel sám. Na bolest si nestěžuje, protože mu lékaři dávají pravidelně morfium.
Lidice||Michal Šmíd, Mikuláš Kroupa, Vilém Faltýnek|Historie
Na sklonku německé okupace Čech a Moravy se nacistické bezpečnostní a ozbrojené síly pomstily obyvatelům několika vsí a osad, kteří na Valašsku pomáhali partyzánům.
Vystoupení postrádalo energii. „(Putin) působil dojmem do značné míry vlastně vystresovaného, unaveného člověka. Mě to překvapilo,“ poznamenal politický geograf Michael Romancov.