Soužití Čechů a Němců, které trvalo od 13. století a dlouho žádné zvláštní problémy nevytvářelo, se začalo komplikovat přelomem 18. a 19. století, kdy se definují národní zájmy.
Při první popravě bylo oběšeno devět lidí. Jeden z odsouzených se provinil tím, že si na chvíli sundal židovskou hvězdu, aby mohl tajně nakoupit ve městě. Byl odsouzen za pokus o útěk.
Před 80 lety – 2. srpna 1943 – vypukla v Treblince ve východním Polsku vzpoura. Spolu s povstáním v Sobiboru a ve varšavském ghettu patří k nejvýznamnějším činům židovského protinacistického odboje.
„Přišlo nám zvláštní, že oproti svědectvím Židů není místo na internetu, kde by se shromažďovala svědectví Romů,“ říká o vzniku webu svedectviromu.cz historička Čapková.
Byl to Karel Čurda, kdo sám a dobrovolně navštívil v červnu 1942 v Praze úřadovnu gestapa a řekl všechno, co věděl, o útoku na Heydricha, parašutistech i českém odboji. Proč to udělal?
Nová píseň ruského zpěváka Shamana se jmenuje Můj boj. Kremelští ideologové spoléhají se na to, že zejména mladší generace Rusů nebude hledat analogie mezi jménem písně a hitlerovským Mein Kampfem.
Skončila ve sběrných surovinách a zachránit se ji povedlo jen náhodou. Národní technické muzeum koupilo od soukromého sběratele tříminutovou nahrávku s popiskem „Konrad Henlein, květen 1934“.
Brzy ráno 13. července 1943 obklíčilo Český Malín 1500 příslušníku wehrmachtu. Vojáci oddělili muže od žen, dětí a starých lidí. Pak je všechny postříleli.
Organizátoři cyklistického závodu ho původně chtěli uspořádat ve velkém stylu. Závod ale odstartoval až na podzim ve špatném počasí a v nevhodných podmínkách pro sportovce.
Muže a nakladatelství vinili policisté z toho, že se dopustili výtržnictví a založení, podpory či propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.
„Oblečení na jevišti by mohlo být použito k oslavě nebo ospravedlnění nacistické nadvlády, a tím k narušení veřejného klidu,“ řekl agentuře AFP hlavní vyšetřovatel.
Dům se měl původně zbourat, aby nepřitahoval pozornost krajně pravicových sympatizantů. Existovaly však obavy, aby rozhodnutí nebylo vnímané jako že se Rakousko snaží smazat svou nacistickou historii.
Na pietním setkání vystoupil i Petr Haimann, který jako dítě strávil tři roky v terezínském ghettu. Svou vzpomínkou řeč zakončil přáním. „Doufám, že už toto nikdy nebude.“
Putin rád opakuje, když obhajuje zvěrstva na Ukrajině, že je to proto, že tam údajně „znovu zvedá hlavu fašismus“. Mezitím v jeho zemi doopravdy znovu zvedá hlavu tradiční ruský antisemitismus.
„Země zjišťují, že existuje nerovnováha mezi tím, že všichni chápou, co je to holokaust, ale nikdo nevnímá jejich utrpení za komunismu. Cítí se uraženě a chtějí Západ vzdělat.“
Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) by mělo být otevření památníku romského holokaustu v příštím roce příležitostí ke zlepšení vztahů mezi většinovou společností a Romy.
Praha||Mikuláš Kroupa, Michal Šmíd|Historie|Příběhy 20. století
Výročí konce 2. světové války slavíme obvykle kladením věnců u památníků. Veřejnost se těší z volného dne. O masakrech, brutálních vraždách, zákeřných popravách bezbranných obyvatel raději mlčíme.
31. května 1945 napsal sovětský diplomat v Československu Valerian Alexandrovič Zorin ve své nótě: „Česká národní rada nemůže požívati důvěry velitelství Rudé armády ani důvěry československé vlády“.
„Ačkoliv byli Finové v průběhu 2. světové války spojenci nacistického Německa, nehrály krajní pravice ani rasistické ideje ve Finsku nijak významnou roli,“ říká odborník na finské dějiny Tomáš Masař.
Autor knihy, který pracuje jako speciální dozorce ve vězení Corradino, dostal zákaz jakéhokoliv kontaktu s vězni. Vedení se obává toho, že by je mohl ovlivňovat svými názory.
V Polsku si ve středu připomněli 80. výročí začátku povstání ve varšavském ghettu. Z jeho účastníků už dnes nikdo nežije. A rychle ubývá i pamětníků holokaustu.
Lidé v Polsku si ve středu připínají na oblečení žluté narcisy. Jde o symbol protinacistického povstání Židů ve varšavském ghettu. Vypuklo přesně před 80 lety.
Manželé Agathe a Ernst Saulmannovi měli rozsáhlou uměleckou sbírku. Kvůli antisemitismu a pronásledování pár utekl v roce 1935 z Německa a o rok později nacisté jejich majetek rozprodali.
Do Prahy zavítala na rezidenční pobyt novozélandská autorka Christine Leunensová. V rozhovoru zavzpomínala na natáčení filmu s režisérem Taikou Waititim.
Dopis na rozloučenou mohli odsouzení na smrt napsat poté, co jim exekuční úřad oznámil, že jejich žádost o milost byla zamítnuta. Typicky to bylo v předvečer, nebo v samotný den konání popravy.
Stromořadí naváže na původní ovocnou alej z poválečné doby 20. století. Vyhlazení Ležáků přežily jen sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy, které byly poslány do Německa na převýchovu,
Ruské úřady viní spolupracovníky organizace z rehabilitace nacismu. Organizace se zabývala výzkumem politických represí v někdejším Sovětském svazu a současném Rusku.