V Národním divadle se k vytápění prostorů využívá teplo z diváků i zářicích reflektorů. Na procesu se podílí i fotovoltaická elektrárna na střeše. Důvodem je snaha o šetření peněz.
Stála v čele činohry Národního divadla. Na konci minulé sezóny z něj odešla a tvrdí, že je šťastná, přišla totiž na to, že je žena. „Tranzice je pro mě velmi šťastné období,“ říká Špinar.
Například obrazy v Národní galerii musí mít stálé klima, aby se nepoškodily. Jenže cena elektřiny roste a s přicházející zimou má vedení starost o vytápění Veletržního paláce.
Spolu s Martinem Kukučkou tvoří Lukáš Trpišovský režijní duo SKUTR. Věnují se režii různých divadelních žánrů a za svou tvorbu získali několik ocenění.
„Prodanou nevěstu vnímám jako velké hudební dílo a jako specifický žánr. Je to komická opera, byla napsaná jako fraška, aby se lidé pobavili. O to samé jsme se snažili i my,“ vysvětluje režisérka.
Národní divadlo titul uvádí v cyklu Musica non grata. Česko-německý projekt oživuje odkaz pronásledovaných skladatelů a připomíná hudbu meziválečného Československa.
„Nic jsme z repertoáru nestáhli, jen jsme Čajkovského Střevíčky nezařadili do programu a nezačneme je zkoušet. Od tohoto skladatele ale aktuálně uvádíme tři díla,“ říká šéf Národního divadla Burian.
Duo SKUTR jmenoval generální ředitel Národního divadla Jan Burian na základě doporučení výběrové komise. Oba členové dua, Trpišovský i Kukučka, mají s prací pro Národní divadlo zkušenosti.
Ceny Paměti národa, kterými společnost Post Bellum oceňuje pamětníky zlomových momentů 20. století, ve středu v Národním divadle dostaly čtyři osobnosti.
Herečka Blanka Bohdanová působila v Národním divadle 44 let. Za tu dobu odehrála mnoho významných rolí, například Lady Macbeth nebo Roxanu v Cyranovi z Bergeraku.
Návštěvníci se od 14.00 do 22.00 mohou těšit mimo jiné na tvůrčí dílny pro děti i dospělé, na besedy s umělci ze souborů Baletu, Činohry a Opery Národního divadla i Laterny magiky.
Šéfovi Národního divadla Janu Burianovi nevadí pracovat s kritickými podřízenými. Radiožurnálu řekl, že pouze odmítá osobní útoky. Experimentovat by se podle něj v Národním divadle nemělo.
„V Národním divadle jsem se snažil jít proti konzervatismu, ale zásadně jsem narážel,“ říká v rozhovoru šéf Činohry Národního divadla Daniel Špinar, který příští rok předčasně skončí.
„První česká scéna se nemůže změnit v autorské divadlo. Významnou částí své tvorby musí zůstat moderním interpretačním divadlem a mít pevný soubor,“ uvedl generální ředitel Národního divadla Burian.
Daniel Špinar vidí problém především v tom, že Jan Burian je zároveň ředitel Národního divadla a k tomu třicet let vede katedru na DAMU. „A letos mu to bylo prodlouženo o další čtyři roky,“ sděluje.
„Ta moje vytrvalost je záležitost takového vnitřního plamínku. který vám nedá pokoj. A každý má ten plamínek asi více či méně dotěravý,“ říká Iva Janžurová.
Jan Císař se narodil 28. ledna 1932 v Hradci Králové. Odmaturoval na gymnáziu a po absolutoriu na DAMU a skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil jako dramaturg.
Národní divadlo uvedlo ve čtvrtek 18. února premiéru videoinscenace Očitý svědek. Hra je souborem výpovědí lidí, kteří zažili jeden z největších poválečných masakrů na území Československa.
Po studiu na brněnské konzervatoři působila Libuše Domanínská necelých deset let v souboru Státního divadla v Brně. Dalších 35 let, až do roku 1990, pak působila v Národním divadle.
Toto neobvyklé spojení nabídne na Nový rok ve společném projektu Národní galerie Praha a Národní divadlo. Reaguje tak na uzavření kulturních institucí.
Nepříznivé podmínky daly vzniknout například internetové platformě Dramox. Česká streamovací služba se stala během svého krátkého působení velmi populární a po znovuotevření prý neplánuje končit.
Galerie a muzea zůstávají uzavřeny, budou se moci ze čtvrtiny své kapacity otevřít po přechodu země do třetího stupně. Do divadel či na koncerty mohou ale diváci až po přechodu do druhého stupně.
Jedenáctý ročník předávání Cen Paměti národa se konal bez hostů, laureátů i studentského orchestru. Uskutečnil se v Národním divadle, kde byl přítomen pouze moderátor Martin Veselovský a hudebníci.
Píseň, která se stala jedním ze symbolů sametové revoluce, zazpívala Aneta Langerová z balkonu Národního divadla přesně v 17 hodin a 11 minut. V Praze píseň zněla i z pouličních ampliónů.