Když začaly přicházet další zprávy o konkrétních politických a ekonomických změnách nejen v Sovětském svazu, naděje, že to bude jen nějaká sovětská ideologická kampaň, skončila.
„Zajímavá událost byla, že se objevily anonymní dopisy, které byly adresovány Václavu Havlovi a Daně Němcové, od kohosi, kdo tvrdil, že se chce na paměť Palacha upálit,“ popisuje historik Tomek.
„Byl to čilý, veselý, chytrý kluk. Velice impulzivní a vyřizoval si věci velmi rychle. Bylo s ním veselo,“ vypráví Stanislav Hamr. S Janem Palachem se kamarádil od dětství.
Petice Několik vět rozlomila ghetto opozice a umožnila vytvoření daleko širší platformy, popsal historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Prokop Tomek.
Pracovali na počítačích sestavených na koleni, přesto vytvořili stovky počítačových her. Československému hernímu kutilství se věnuje výzkumník Jaroslav Švelch.
Tiše a se zachmuřenými tvářemi vyšly do ulic statisíce lidí, aby se rozloučili s mladíkem, který chtěl národ probudit po okupaci z letargie. Fotografie ukrývají i po padesáti letech nesmírnou sílu.
Kromě disidentů byli před 15. lednem 1989 nejaktivnější studenti. První kvalitativní skok zaregistroval mezi vysokoškoláky spisovatel Ivan Klíma již 21. srpna 1988, kdy studenti začali demonstrovat.
Ve čtvrtek se ve studiu TV Seznam sešli dva poslanci, kteří mají leccos společného. Student Pavel Žáček v roce 1989 protestoval, člen SNB Zdeněk Ondráček se mu v tom snažil zabránit.
Koncert, který se má 19. ledna konat ve Veroně na památku Jana Palacha, vyvolal otázku, jak je možné, že člověka, jenž se upálil na protest proti sovětské okupaci, používá jako symbol krajní pravice.