Alain Guiraudie chce publikum ujistit, že žijeme v prazvláštním a ne zcela přátelském světě. Zabíhá do politiky, filozofie i náboženství. Chce znejišťovat – a daří se mu to vrchovatou měrou.
Slovenský absolvent FAMU Martin Pavol Repka mísí neprofesionály se začínajícími herci a herečkami. Jedinou skutečně známou tváří filmu je Zuzana Fialová, která svou roli ztvárňuje s veškerou něhou.
Heretik by rozhodně rád býval víc než jen brutální komorní krvák. Usiluje o sofistikovanou žánrovou podívanou, která má co říct k civilizačním tématům.
Po Coppolově Megalopolis je tu další, producentsky ovšem o mnoho prokalkulovanější „starověká“ podívaná. Je také sebestředná, přepálená, lacině románová, ale vypravěčsky pragmatická.
Hlavní postavou filmu je italská astroložka, která své klientky a klienty posílá na „narozeninové výlety“, a to kamkoli po planetě. Třeba do tasmánského Hobartu nebo na Aljašku. Hvězdy řeknou.
Americký režisér Sean Baker vypráví o erotické tanečnici jménem Anora, která se zamiluje do syna ruských zbohatlíků Ivana. Prožije s ním neobvyklý a dramatický románek.
Kulturní a genderové stereotypy se v novém filmu Jana Hřebejka potkávají s přehrávajícími herci. Dějová linie spolu takřka nesouvisí, pokus o uchopení tématu dezinformací selhává.
Praha / Berlín / Tokio||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
Životní příběh Libuše Jarcovjákové na plátna kin přinesla režisérka Klára Tasovská. Zachycuje život fotografky od mladistvých let a příjezdu sovětských tanků do Československa.
Norská režisérka Lilja Ingolfsdottir natočila autentické vztahové, respektive rozchodové drama. Není pochyb o tom, že do filmu promítla i osobní zkušenosti.
Tři herečky, jeden festival a spousta očekávaní, která se ale jen těžko naplňují. Šimon Holý natočil nízkorozpočtový film Hello, Welcome během několika dní na loňském karlovarském festivalu.
Film nabízí svižnou letní zábavu a dostatek slovních i fyzických gagů, které publikum jistě ocení. Některé z nich nepostrádají překvapivost, a tak jsou skutečně vtipné.
Málomluvného zahradníka v novém snímku Jiřího Havelky terorizuje bezostyšný podnikatel, který si koupil sousední ruinu zámku. Co k tomu může říct Karel Čapek?
Je Ve jménu cti oddechová letní podívaná, nebo historické drama nepostrádající závažnost a vztah k současnosti? Ve svých nejlepších momentech film spojuje oboje.
Česko už má Trošku, Magnuska i zástupy pseudoromantických komedií s patrně větší tradicí a vlivem, než si připouštíme. Toulová se rozhodla věnovat síly tomu, že si v tomto odvětví vybuduje kariéru.
Můžete si vybrat, jestli budete Kosa v ostružiní sledovat nejvíc jako politickou, poetickou, tělesnou, nebo společensko-kritickou podívanou. Všechny možnosti dávají smysl.
Pojďme se bavit s Quentinem Dupieuxem, který se nebojí bizarních snů a nápadů. A navíc si tentokrát vybral za námět Dalího, který prakticky „snil přes mrtvoly“.
Dokumentární snímek Petra Jančárek cílí hlavně na ty, kteří si Havla jako aktivní veřejnou osobnost sami pamatují. Na ty, kteří po jeho osobnosti pociťují nezaplněnou díru, což je bezpochyby i on sám.
I když vychází z rozhovorů s Afričany, kteří absolvovali cestu za lepším životem v Evropě, snímek italského režiséra Mattea Garroneho není případovou studií, ani dokumentárním počinem.
Wim Wenders dostal pozvánku do Japonska, aby natočil dokument o architektuře veřejných toalet. Na místě se pak rozhodl natočit meditativně laděný hraný film.
Jak se v Íránu jedná s autoritami? Za jakých podmínek pracují lidé z Česka, Polska nebo Slovenska v západní Evropě? Taková témata ukazují filmy na festivalu Jeden svět.
Nejhorší je, když si český mainstreamový film, zasazený do luxusního životního stylu, na který nemá ani vyšší střední třída, myslí, že tematizuje předsudky. A přitom je spíš sám potvrzuje.
Herecké výkony filmu jsou působivé svou tělesnou transformací. Je v nich ale skryté podstatné a citem nasnímané téma maskulinity, vzorů, předávání rodinných traumat napříč generacemi a osvobození.
Druhá Duna je temná ve svých společenských paradoxech a masivní ve své škále. Ať už bude pokračování jakékoli, už teď dopomohla celé Villeneuvově sérii ke statusu filmového spektáklu současnosti.