Na Ukrajině se dějí strašné věci. Mezi ty nejděsivější a nejodpornější patří únosy dětí, jejich deportace do Ruska, kde jsou převychovávány a dávány k adopci.
Nákladní loď MV Lila Norfolk plující pod vlajkou Libérie ve čtvrtek napadli ozbrojení piráti. Patnáctičlenné posádce se podařilo schovat v zabezpečené místnosti.
Student na výměnném pobytu ve státě Utah utekl ze svého bydliště a stanoval na odlehlém místě. Podle policie byl přesvědčen, že jeho rodině v Číně hrozí nebezpečí. Rodiče mezitím vyplatili výkupné.
Po tom, co Rusové obsadili Mariupol, umístili mladíka do pěstounské rodiny v Rusku. Letos v březnu se Jermochin pokusil z Ruska utéct zpět na Ukrajinu, ale zastavily ho bezpečnostní složky u hranic.
„V momentě, kdy společnost říká, že je v pořádku vraždit civilisty, děti, ženy a my se proti nějak nepostavíme, tak mě to zlobí, a to včetně chybějících názorů autorit," říká Štrobl.
Elizabeth Curkov se přestala hlásit rodině a kolegům už na konci března, ale teprve teď vychází najevo, že je už několik měsíců v moci nějaké ozbrojené skupiny.
Británie v reakci na „ruské pokusy zničit ukrajinskou národní identitu“ uvalila sankce na čtrnáct osob, z nichž jedenáct se podle ní podílelo na násilném přemisťování dětí.
Únosci v Nigérii často drží své oběti několik měsíců, pokud není zaplaceno výkupné, a také požadují po vesničanech poplatky, aby byli chráněni při obdělávání půdy.
„Volám mámě. Máma říká ředitelce tábora: ‚Nic takového jsem neřekla. Proč dětem lžete?‘ A ředitelka jí na to odpověděla, že nás stejně nedostanou zpátky, protože jsme děti Ruska,“ popsal chlapec.
První transporty začaly loni z kraje února. Podle Ruska šlo o „evakuaci sirotků“. Ruská vláda o tom tehdy informovala a zdůvodnila to hrozící ukrajinskou ofenzivou. Bylo před začátkem ruské invaze.
Indický Národní úřad pro evidenci kriminality zaznamenal v roce 2020 více než 1700 případů obchodování s lidmi. Podle odborníků je to ale jen špička ledovce.
„Na jedné straně ženy a děti umírají kvůli ruskému ostřelování. Na druhé straně Rusko tvrdí, že je nezabíjí, ale stará se o ně,“ říká Mykola Kuleba, bývalý dětský ombudsman Ukrajiny.
Ruský režim násilně deportoval obyvatele z anektovaných území na Ukrajině, uvádí nová zpráva organizace Amnesty International, jejíž pracovníci vyslechli svědectví 88 ukrajinských obyvatel.
Pákistánská armáda nemíří zdaleka jen na ty, kteří proti pákistánskému státu pozvedli zbraně – z měst, vesnic a univerzitních kampusů systematicky mizí aktivisté, studenti, lékaři, učitelé a další.
Případem se z iniciativy současné vlády zabývala i zvláštní komise, která v srpnu zveřejnila předběžné závěry, v nichž zmizení 43 studentů nazvala „státním zločinem“.
Policie osvobodila rukojmí ve městě Ondo poté, co si jedna z matek stěžovala, že jsou její děti pohřešované a domnívala se, že jsou v kostele. Někteří lidé tam zřejmě strávili několik měsíců.
Únosu se věnoval i jeden z dílů propagandistického seriálu 30 případů majora Zemana. Hlavního únosce vykreslil jako narkomana. Komunisté událost zneužili k tažení proti undergroundové kultuře.
Gangy únosců působí hlavně na severu země a unesly v minulých letech tisíce lidí. Mezi roky 2011 a 2020 vláda a rodiny za osvobození rukojmích zaplatily přes 18 milionů dolarů (421 milionů korun).
Podle státního zastupitelství v Koblenci bylo cílem zadržených mužů zničit zařízení na dodávky elektřiny a způsobit dlouhodobý výpadek proudu s cílem vytvořit „podmínky podobné občanské válce“.