„Svůj deník jsem psal hlavně pro všechny svoje čtyři děti. Aby si jednou třeba přečetly, jaký byl jejich tatínek blázen,“ vysvětluje Marhoul v úvodu knihy.
Černo-bílý snímek, který natočil kameraman Smutný, je příběhem malého chlapce, jehož v prvních týdnech druhé světové války poslali rodiče z velkého města ve východní Evropě do vzdálené vesnice.
Skleněné sošky filmoví akademici rozdají v sobotu v pražském Rudolfinu. Mezi nominovanými na nejlepší filmy jsou i Staříci nebo Tiché doteky. Nejvíce nominací získali Vlastníci, bojují o dvanáct cen.
Novinkou 27. ročníku je nový grafický vizuální styl, který letos studio Dynamo design pojalo jako kombinaci Českého lva a českého cibuláku s jeho typickým modrobílým dekorem.
Finální nominace ve všech kategoriích budou vyhlášeny v pondělí 13. ledna 2020. Slavnostní předání 92. výročních Cen Akademie proběhne v hollywoodském Dolby Theatre v neděli 9. února.
Vladimír Smutný si myslí, že stačilo málo a nemusela být normalizace tak hrozná. V rozhovoru pro DVTV objasňuje, jak vznikly záběry Palacha v nemocnici.
Kdesi ve východní Evropě||red|Literatura|Knižní soutěž
Malý chlapec během druhé světové války putuje krajinou kdesi ve východní Evropě. Kvůli svým fyzickým odlišnostem se setkává s opovržením, násilím, předsudky a velmi zřídka také soucitem.
Režisér Václav Marhoul si jako jazyk svého černobílého snímku zvolil mezislovanštinu. Údajně se k ní dostal tak, že si do vyhledávače zadal slova „slovanské esperanto“.
Marhoul jako první český režisér po mnoha letech opět pronikl do hlavní soutěže Benátského filmového festivalu. Nezískal sice žádnou z hlavních cen, ale Česko ho například vyslalo do boje o Oscary.
Snímek Nabarvené ptáče vyvolává obdiv i zatracení. Dílo Václava Marhoula po dlouhých letech výroby uspělo na festivalu v Benátkách a vstoupilo do českých kin. Stojí za zhlédnutí?
Americký magazín The Hollywood Reporter řadíl film Václava Marhoula Nabarvené ptáče do výběru 20 nejlepších snímků podzimních festivalů. Označil ho za „ponurý a násilný odraz krutosti lidské povahy“.
Devět dní po světové premiéře na festivalu v Benátkách vstupuje do kin Nabarvené ptáče. Film, o kterém posledních několik týdnů všichni mluví a shodují se na tom, že ho vlastně nechtějí vidět.
Téměř dvoutisícové publikum v největším sále pražského Kongresového centra ve středu večer vidělo v české premiéře film Václava Marhoula Nabarvené ptáče.
Proč se armáda rozhodla nakoupit vrtulníky od firmy Bell místo legendárních Black Hawk, vysvětluje Právo. A Deník N píše o umělém jazyku v Nabarveném ptáčeti. Více se dozvíte v přehledu tisku.
„Záměr je jedna věc, výsledek druhá. Tady se bohužel nesešly. Nabarvené ptáče často neúmyslně odbočuje do segmentu béčkových filmů,“ míní autorka recenze.
Autor recenze v britském listu The Guardian Nabarvené ptáče označil za fantasmagorický horor o východní Evropě, z něhož polovina diváků v Benátkách odešla.
Několik desítek diváků, převážně žen, nevydrželo zobrazované násilí na lidech i zvířatech nebo brutální erotické scény a opustilo sál již během první hodiny promítání.