Předseda české vlády dostal po pěti letech pozvání do Bílého domu. Petr Fiala z ODS se v pondělí sejde s prezidentem USA Joem Bidenem. Mají spolu mluvit o bezpečnostní situaci ve světě.
„Pellegrini si zvolil pozitivní narativ, že on bude prezident, který přinese mír a nebude posílat slovenské syny na bojiště,“ vysvětluje novinářka slovenské televize Markíza Gabriela Kajtárová.
„Češi zaujali suverénní stanovisko, které respektuji a velmi si ho vážím,“ říká František Mikloško, poslanec Národní rady za křesťansko-demokratické hnutí.
Slovenská „suverénní“ zahraniční politika: ministr zahraničí Juraj Blanár se sešel se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem, zatímco ministr obrany Robert Kaliňák se svým americkým protějškem.
Vídeň/Budapešť||Ondřej Čížek|Zprávy ze světa|SVĚT VE DVACETI MINUTÁCH
Uvnitř evropských institucí sílí dojem, že Rakousko i Maďarsko hrají podle stejných not. „Jde o klasické rakouské chování. Nenechte se mýlit: toto je duální monarchie vstávající z hrobu,“ zní z Unie.
Ruské pokusy o opětovné vytvoření sfér vlivu je třeba zastavit, jinak to povzbudí nejen režim ruského prezidenta Vladimira Putina, ale i další agresory, míní Fiala.
Politický geograf Michael Romancov v Bruselských chlebíčcích upozorňuje, že EU jako supervelmoc funguje hlavně v ekonomické oblasti, v zahraniční politice a bezpečnostních otázkách silná není.
Politici si ujasnili témata jednání na červencovém summitu NATO, zabývali se také obrannou dohodou s USA, o které se shodli, že je třeba ji férově a detailně představit.
Když Joe Biden poprvé stoupal po schodech k Bílému domu, pronášel: „Amerika je zpátky“. Chtěl se co možná nejvíce distancovat od předchůdce a nyní opětovného rivala Donalda Trumpa.
Dvaačtyřicetistránkový dokument, který je de facto příručkou pro ruské diplomaty, podle agentury Reuters popisuje změny v ruském pohledu na svět a zejména stále více konfrontační vztahy se Západem.
Miloš Zeman při nástupu na Pražský hrad ohlašoval „politiku všech azimutů“, během svých deseti prezidentských let se ale soustředil primárně na Východ. Jaká byla Zemanova zahraniční politika?
Přístup politiků v Berlíně změnila ruská invaze na Ukrajinu. Teď před Německem stojí výzva: přenést tuto mentalitu i na zbytek společnosti, rozebírá pro iROZHLAS.cz Markus Kaim.
„Nejviditelnější rozdíl mezi Petrem Pavlem a vládou panuje v otázce vztahů s Maďarskem, potažmo v otázce budoucnosti Visegrádské čtyřky,“ píše v komentáři Jiří Pehe.
Petr Pavel hned po svém zvolení v podobě schůzky s ostatními třemi nejvyššími ústavními činiteli naznačil, že s praxí, v níž Hrad dělá vlastní zahraniční politiku, hodlá skončit.
Dosavadní Pavlův postup však není pro opozici dostatečným důkazem o koordinaci. „První výstupy mě o tom příliš nepřesvědčily,” říká pro Český rozhlas poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO).
Většina Finů je pro to, aby jejich země vstoupila do Severoatlantické aliance samostatně a nečekala na Švédsko, pokud by se přístupový proces v případě Stockholmu protáhl.
„Některé formulace, které může dnes Pavel formulovat velmi jednoznačně, by pro něj bylo těžké formulovat stejně, až se stane prezidentem,“ upozorňuje Michael Žantovský, někdejší mluvčí Václava Havla.
„Vnímám, že na obou stranách je dobrá nálada a vůle, aby Česká republika mluvila navenek opět jedním hlasem,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál Lipavský.
Pavlova mluvčí Řeháková Deníku N řekla, že Pavel s Lipavským diskutovali o zahraniční politice a formě budoucí spolupráce. Probírali i to, kdo bude novým šéfem zahraničního odboru na Pražském hradě.
Vláda Petra Fialy si jistě zaslouží za mnoho věcí kritiku, jako třeba za ne vždy efektivní komunikaci či příliš pomalé rozhodování o některých důležitých opatřeních.
Sankce, jimiž se po ruském vpádu na Ukrajinu Evropská unie rozhodla proti agresorovi bojovat, znovu oživily téma, které v rámci zahraniční politiky EU rezonuje už dlouho - právo veta.
Česká zahraniční politika si značně vylepšila svoje renomé zásluhou jasných postojů země k ruské invazi na Ukrajině. Bohužel se ale před několika dny opět propadla o jedno patro níž.
Petro chce prosadit ambiciózní penzijní, daňové, zdravotnické a zemědělské reformy a změnit způsob, jakým Kolumbie bojuje s drogovými kartely a dalšími ozbrojenými skupinami.