'Pár vteřin a v zemi zmizela celá kuchyně.' Propad země na Příbramsku před 55 lety zabíjel
Trvalo to jen pár vteřin a do země se propadla celá kuchyně i se dvěma vězni. Tak to vypadalo 1. dubna 1962 ve věznici Bytíz na Příbramsku. V poddolovaných oblastech se země občas propadne i s objekty na povrchu, tohle byl ale zřejmě zatím jediný případ na našem území, kdy zahynuli lidé.
Hodinu po půlnoci 1. dubna 1962 nahlásil vedoucí vězeňské směny mimořádnou událost na dispečink Národního podniku JD Bytíz. Z povrchu zemského zmizelo několik objektů a s nimi pravděpodobně i jejich obyvatelé. V táboře se propadla země a do kráteru o velikosti 50 krát 60 metrů zajela táborová kuchyně i kulturní dům.
Nikdo v tu chvíli netušil, kolik zmizelo lidí. Do věznice se začaly sjíždět záchranné týmy, prohlídka trvala do odpoledne a v 17.30 se vyšetřovací komise shodla, že je naprosto vyloučené, aby pohřešovaní byli ještě naživu.
Po sečtení vězňů vyšetřovatelé zjistili, že s kuchyní zmizeli pod zemí dva muži. Potvrdil to i svědek, také vězeň, který z kuchyně odešel několik vteřin před havárií. „Ucítil jsem otřes, otočil jsem se a viděl jsem, jak se začala jídelna bortit. Mezi kotli jsem zahlédl odsouzeného Oršulíka, který vezl kolečko uhlí. Viděl jsem ho, jak zvedl ruce nahoru a zmizel v kráteru. Pak zhaslo světlo.“
V Mostech u Jablunkova po propadu tunelu stále vládne nejistota
Číst článek
Na haldě profukuje vítr, zvedá prach, přes břízy je vidět stará důlní věž. Geolog a místní znalec Jiří Růžička ukazuje rukou z haldy dolů. „Tohle je pozůstatek kráteru. I po těch pětapadesáti letech je to vidět.“ Kráter leží mimo dnešní věznici, asi sto metrů od betonového plotu s ostnatým drátem, kde stojí současná věznice Bytíz. „Jednou v životě jsem viděl propad na vlastní oči, kousek odsud. Hůůůůů, to byl zvuk, když to mizelo pod zemí,“ říká Růžička s nadšením terénního geologa.
'Nešlo o záměrné riskování'
Jeden z důvodů havárie byl, že horníci začali těžit ložiska bohatá na uran poměrně blízko pod povrchem. V té době už tam ale žádní političtí vězni nepracovali, bylo po velké amnestii. Ředitel Hornického muzea v Příbrami Josef Velfl se domnívá, že vedení dolu životy vězňů záměrně neriskovalo. „Museli sice plnit plán, ale k tomu potřebovali vězně. Nemohli si dovolit ohrožovat provoz. Navíc tam byli i civilní zaměstnanci.“
Pohřešovaní vězni byli recidivisté, odsouzení za kriminální činy, včetně vraždy. Jejich těla se nikdy nenašla. „To je nereálné, tlak horniny rozemele všechno na kaši,“ říká geolog Růžička. Po tragické události byl tábor přestěhován mimo vliv dobývaných horninových žil. Vyšetřovatelé dospěli k názoru, že propad vznikl z několika příčin a nebylo možné ho předpokládat. Nikdo nebyl potrestán.
Propady hornin nejsou na poddolovaném území Česka nijak výjimečné, ovšem jedině na Bytízu zemřeli lidé. Podle Jiřího Růžičky je to jen náhoda a tragické následky může mít propadnutí země kdykoliv. „To štěstí v Česku na propadech jednou dojde.“
