Pilotní projekt zmapoval mobilní hospice. Umírat doma je důstojnější, pojišťovny péči ale nehradí
Konec života v kruhu nejbližších, o takovou péči se snaží mobilní hospice. Jejich činnost teď zmapoval pilotní projekt. Podíleli se na něm provozovatelé hospiců, VZP a Česká společnost paliativní medicíny. Ukázalo se, že umírat doma je pro člověka důstojnější a mobilní týmy se zvládnou postarat i o těžce nemocné lidi. Zatím ale takovou péči zdravotní pojišťovny nehradí.
„Máte strašně moc starostí, žijete okamžikem. Vzali jsme si ho domů, začali jsme vymýšlet, co uděláme, pořídíme polohovací postel, pořád něco řešíte, stav se trochu horší,“ popsala před časem Eliška Šupová z Prahy.
Spolu s rodinou se starala o svého 89letého dědečka, který měl nádor na mozku. O to, aby mohl zemřít mezi svými blízkými každý nemocný člověk, který si to bude přát, usilují už řadu let takzvané mobilní hospice.
Pilotní projekt ukázal, že umírat doma je pro nemocné lidi důstojnější. Test mapoval práci osmi mobilních hospiců
Osm z nich se před více než rokem zapojilo do pilotního programu. Jeho výsledky potvrdily, že v domácím prostředí je pacientovi lépe.
„Panovalo tam podezření, že mobilní hospice nejsou schopné složité případy dochovat v domácím prostředí a že se pacienti dostanou stejně do lůžkové péče, to se ale úplně nepotvrdilo. I když to byli z velké části onkologičtí, těžce nemocní pacienti, přesto dožívali v domácím prostředí,“ dodává Jan Švancara z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Zdravotní pojišťovny se původně obávaly, aby náklady na umírání doma nebyly příliš vysoké: „Pokud to srovnáme s nejbližší péčí, kterou hradíme, což jsou kamenné hospice, tak je úhrada srovnatelná, ale bereme to jako rozšíření palety. Vidíme společenskou poptávku po tom, že si lidé přejí umírat doma mezi blízkými,“ přibližuje Petr Honěk z Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Ta se zatím jako jediná v Česku do pilotního programu a financování mobilních hospiců zapojila. Ostatní se chtějí s výsledky důkladně seznámit a pak znovu zváží případnou účast v programu.
Klasická hospicová péče už řadu let úspěšně funguje v sousedním Německu a Rakousku. Tam se podle Martina Loučky z Centra paliativní péče hradí ze zdravotního pojištění z 90 procent. Zbývajících deset si musí organizace sehnat samy:
„Zároveň si uvědomují, že hospice sebou i historicky nesou určitou společenskou roli. Většina hospiců v západní Evropě je vlastně i komunitním centrem, kde se děje mnohem víc věcí než jen to, že tam probíhá nějaká zdravotní péče.“
Činnost rakouských a německých mobilních hospicových týmů přitom pokrývá zdravotní pojištění stoprocentně. Pilotní program ministerstva zdravotnictví bude v Česku pokračovat i v příštím roce.
Do systému standardní úhrady z veřejného zdravotního pojištění by mobilní hospice mohly být zařazeny od roku 2018.
