Rozkaz k poválečnému povraždění 195 žen a dětí dal generál Ludvík Svoboda, tvrdí historik o masakru na Švédských šancích

Šest týdnů po válce českoslovenští vojáci na Švédských šancích nedaleko Přerova popravili 267 civilistů. Mezi nimi i 120 žen a 75 dětí. Kdo vydal k jejich zavraždění rozkaz? Odborníci o tom dodnes spekulují. Historik František Hýbl je přesvědčen, že do vyvraždění byl zapojen i bývalý československý prezident Ludvík Svoboda.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ludvík Svoboda | Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

„Bylo to nařízení shora. Bohužel, figuruje tady také i osobnost generála Svobody. Je známo, že jel dvakrát s dopisy do Jihlavy, kde bylo tady tohle nařízení. Že karpatští Němci mají být zlikvidováni ještě na území Moravy, “ říká v pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus Hýbl o tehdejším ministru národní obrany a pozdějším československém prezidentovi Ludvíku Svobodovi.

O hrůzné noci z 18. na 19. června roku 1945 se desetiletí nesmělo mluvit. Tehdy se zvláštním transportem vraceli ze Šluknovska a západních Čech domů na Slovensko karpatští Němci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si pořad Zaostřeno s novými fakty o masakru

Jejich vlaku si všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů, dovedli na návrší Švédské šance nad Přerovem a tam je popravili. Celkem 267 lidí. Především žen a dětí. Nejmladším bylo šest měsíců. Svoje výpovědi svědci sepsali tajně.

„Ženy vesměs plakaly, jedna měla dokonce dvě děti v náručí. Jedno jednoroční druhé asi tříleté v pravé náručí a u hrobu prosila, nevím, zda česky nebo slovensky, aby nejdříve zastřelili její děti a potom ji. Voják, který se za ni stavěl, ji okřikl slovy. Mlč. Načež ji střelil do týla. Žena s dětmi spadla do hrobu. Vzápětí na to, což trvalo jen okamžik, šel kolem hrobu poručík Pazúr a posvítil si, kdo je ještě živ nebo se aspoň hýbe a nyní střelil i ty dvě děti, které byly doposud živé a plakaly,“ napsal pár týdnu po masakru Arnošt Kubík z Lověšic. Byl jedním z vesnických mužů, které vojáci nutili vykopat sedmnáct metrů dlouhý a dva metry hluboký masový hrob.

„Já jsem se zúčastnil kopání hrobu jen proto, že jsem měl strach, že kdybych tak neučinil, že bych snad byl také zastřelen. Na druhý den se po obci vyprávělo, že poručík chtěl dokonce i nás, kteří jsme hrob kopali, postřílet, aby nebylo žádného svědka tohoto činu,“ napsal ještě Kubík.

'Bylo to nařízení shora'

Vojákům na Švédských šancích velel poručík Karel Pazúr. Tehdy mu bylo 25 let. Proč nechal povraždit stovky nevinných lidí, se historici dlouhá léta jen dohadují. Historik František Hýbl se masakrem zabývá už mnoho let. Podle něj se nejednalo o žádnou svévoli Pazúra. K masakru prý dostal přímý rozkaz.

„Jistý podíl měl jak generál Svoboda, tak generál Reicin a další komunističtí pohlaváři,“ nepochybuje už historik, kdo rozkaz vydal.

Ostatky žen a dětí z masakru na Švédských šancí převezou do Přerova

Číst článek

„O tom jsem se já osobně dozvěděl teprve letos od pana profesora Jana Urbana z Univerzity New York v Praze,“ dodává.

„V Přerovském archivu je tento spis velmi bohatý, ale samozřejmě neobsahuje ty zásadní materiály, týkající se těch bezprostředních aktérů, nebo těch vykonavatelů, jako byl poručík Pazúr,“ doplňuje šéf přerovského archivu Jiří Lapáček.

Mezi povražděnými nebyli jen karpatští Němci. „Byla tam jedna Ruska, Maďaři, kteří žili na Slovensku, a dokonce tam byli i obyčejní Slováci, železničáři, kteří se z toho Jihlavska, aby se dostali dříve domů, připojili k tomu transportu. A to pro ně bylo osudné,“ dodává historik.

Verze, že za vším stála osoba Karla Pazúra, podle Hýbla už neplatí. „Když přijel příslušník NKDV (zkratka česky Lidový komisariát vnitřních záležitostí – pozn. red.), aby to vyšetřil přímo z příkazu sovětského velitele, který měl své sídlo v Přerově, Pazúr mu ukázal lísteček, kde tenhle příkaz byl, tak (příslušník)zasalutoval a odešel,“ popisuje.

Pazúr si odseděl dva roky

V roce 1947požadoval Mezinárodní červený kříž a s ním Organizace spojených národů i československé Národní shromáždění, aby byl případ prošetřen. Začala exhumace. Ženy a děti byly převezeny do krematoria v Olomouci a spáleny, 70 mužů bylo pohřbeno na přerovském hřbitově.

Potrestán byl pouze Pazúr, který dostal dvacet let, ale ve vězení byl pouze dva roky. Pak byl na základě amnestie prezidenta Gottwalda propuštěn. Další odsouzený, osvětový důstojník Bedřich Smetana, uprchl do zahraničí ještě před nástupem do vězení. Zemřel na Novém Zélandu.

Mária Pavčuková během masakru ztratila prarodiče i dalších 35 členů rodiny. „Tu hrůzu, kterou museli projít, si nedokážu představit. Dozvěděli jsme se to někdy koncem roku 1947. Jenže přišel rok 1948 a nesmělo se o tom mluvit. Můj otec jezdil sem do Přerova velmi často, věděl, kde ten hrob je. Ale to, že jeho matka, sestra a sestřenice s dětmi se v něm nenacházejí, nevěděl. To že byly zpopelněny a v kovové urně uloženy v Olomouci, jsme se dozvěděli až později,“ říká paní Pavčuková.

Švédské šance (Horní Moštěnice u Přerova) | Foto: Česká televize

Rozkrýt celý příběh masakru se podařilo až po roce 1989.

„Když si uvědomíme, že tahle událost se stala 41 dnů po skončení války, tak člověk se tomu diví, jak je to možné. Že naši lidé se chovali stejně tak, jako se chovali Němci vůči našim lidem. Nebyl zde téměř žádný rozdíl,“ uzavírá Hýbl.

Lenka Kratochvílová, ph Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme