Trumpová má lepší češtinu než já, směje se žena velvyslance Schapira. Na Ovčáčka nereagovala

ROZHOVOR. Tamar Newbergerová pracovala desítky let jako počítačová expertka. Když se její muž Andrew Schapiro stal velvyslancem USA v Česku, svou kariéru opustila a po pár měsících v Praze technologie vyměnila za iniciativy, na kterých se jako diplomatova žena aktivně podílí. Jednou z nich je snaha zlepšit postavení žen v zemi. „Myslím, že Česká republika je pro ženy skvělá, ale - tak jako v USA - i tady je stále spousta práce,“ říká v rozhovoru.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tamar Newbergerová pracovala 30 let jako počítačová expertka. V roli velvyslancovy manželky se věnuje různým iniciativám v Česku | Foto: U.S. Embassy Prague

Co bylo prvním slovem, které jste se v češtině naučila?

Pravděpodobně to bylo „dobrý den“. Ještě před stěhováním jsem dostala e-mail od mého starého spolužáka, který žil v Praze v 90. letech. Neviděla jsem ho hodně dlouho, ale zaslechl, že se stěhujeme do Česka, a poslal mi dlouhý e-mail se základy češtiny. Trochu mě tím vyděsil. Napsal, že neexistuje překlad pro anglické „hello", existuje ale "dobré ráno" pro jednu část dne, „dobré odpoledne“ a „večer“ zase pro jinou. Naučila jsem se také všechny možné tvary slova „pivo“. Takže má první slova byla „dobrý den“ a „pivo“. A posloužily mi dobře.

Jaké pro vás bylo sledovat prezidentskou kampaň a volby z takové dálky?

Bylo to trochu těžké. S manželem jsme byli vždy velmi zapojeni do politického dění, aktivismu a občanských záležitostí. Vždy jsme velmi vážně vnímali motto: „Pokud nejste součástí řešení, jste součástí problému.“ Opravdu věříme, že se musí zapojit všichni. To říkám i lidem, kteří se mnou nesouhlasí – zapojte se a k nějakému konsenzu to povede. Byli jsme sice daleko, ale v roli velvyslanců jsme byli velice svědomití, co se reprezentace všech Američanů týče. Zhruba měsíc před volbami jsme uspořádali akci k volební registraci. Kontaktovali jsme demokraty i republikány, pozvali jsme všechny dohromady jako Američany, aby volili.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček vašeho muže označil za neviditelného velvyslance. Vy jste reagovala na Twitteru vtipným příspěvkem: „Někteří lidé se ptají, jestli má můj manžel schopnost stát se neviditelným. Ano, má, ale jen když jde o domácí práce.“

Nikdy nic nebylo tak populární a pravdivé jako právě tento příspěvek. Můj manžel ale dobře myje nádobí, to musím uznat.

Odchod vašeho manžela z funkce pak Jiří Ovčáček popsal jako dárek ke svým narozeninám. Jak změnu diplomatů vnímáte?

Myslím, že američtí diplomaté jsou skvělí a kdokoliv přijde po nás, jistě přinese něco svého a bude stejně dobře reprezentovat naši zemi.

I když to bude Ivana Trumpová, bývalá žena Donalda Trumpa?

Musíme pamatovat na to, že její čeština je mnohem lepší než ta moje.

Zaměřujete se na témata, jako je například posilování postavení žen ve společnosti. Proč jste si vybrala právě to?

Před příjezdem jsem si nechala hodně poradit a jednou z nejlepších rad bylo i to, ať přijedu do země a šest měsíců jen poslouchám. Ať poslouchám, abych viděla, jaké problémy země má a kterým by velvyslanectví nebo přímo velvyslancova manželka mohla pomoct. Zdálo se mi, že bychom mohli pomoct zlepšit reprezentaci žen v Česku. Myslím, že Česká republika je pro ženy skvělá, potkala jsem skvělé ženy a také ženy zastávající skvělé pozice. Ale tak jako v USA, i tady je stále spousta práce. Vždy jsem byla trochu výjimkou ve svém oboru, protože jsem od 80. let pracovala v IT, kde není příliš velké zastoupení žen. Došlo mi, že to je něco, o čem něco vím a mohla bych přispět. Záleží mi na tom.

Myslíte, že v podobné činnosti bude pokračovat i partner příštího diplomata či diplomatky?

To nemůžu soudit. Myslím, že by lidé měli následovat to, co je jim blízké. Já vím, že další partneři amerických diplomatů v dalších zemích, se kterými jsem mluvila, kteří mi radili, a já radila jim, jsou zapálení do různých věcí. Máme jednu manželku diplomata, která se zaměřuje na vzdělání, další zase na umění, jiná na podnikání. Je důležité přispět tím, co je pro vás důležité. Svůj úspěch budu měřit tím, zda některé naše iniciativy převezmou místní sdružení a budou v nich pokračovat. Nemusíme se proto spoléhat na dalšího diplomata a jeho partnera, aby v naší práci pokračoval.

Čeho jste se musela vzdát, když se váš manžel stal americkým velvyslancem a vy ženou diplomata?

Museli jsme se přestěhovat spolu s dětmi, které jsou ve školním věku. To nebylo jednoduché rozhodnutí. Když se na to ale koukám zpětně, nemůžu uvěřit, že jsme kdy pochybovali. Je to pro ně obrovská zkušenost. Když se podívám na naši dceru, která si trochu myslí, že je Evropanka, myslím, že kouká na svět nově. Přemýšlí ve velkém, přemýšlí nad závažnými otázkami, uvědomuje si souvislosti. Je globálním občanem.

Myslím, že je možná nadějí pro budoucnost této generace, nadějí mezi teenagery, kteří se považují za globální občany, nejen pyšné občany své země, kterými by měli být. Podle mě je tohle u našich dětí výsledek pobytu v Česku a doufám, že si to vezmou zpět do Spojených států, pomůžou svým vrstevníkům a podpoří je v cestování za hranice. Byla to výzva se skvělým výsledkem. Já jsem samozřejmě musela opustit svou práci a představa, že se po tolika letech vrátím, je někdy zastrašující.

Magdaléna Trusinová, Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme