'Všechnu krásu světa jsem našel v téhle ženě.' Bolavá láska bez hranic za časů komunistické strany

Vzali se před 21 lety, ale žít spolu mohli sotva polovinu: Komunistická strana Číny je roztrhla mřížemi. Lágr, šikanu i zoufalství jejich láska přežila. Ale teď je konec dlouhé cesty na obzoru. V knize by manželství literáta Liou Siao-poa a básnířky Liou Sia dost možná skončilo happy endem a vysněnou svobodou. Jenže tohle je skutečný příběh - a odehrává se v Čínské lidové republice.

Peking Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Liou Siao-po a Liou Sia: láska, která přežila i za zdmi vězení. | Zdroj: Profimedia

Vlak do koncentračního tábora
vzlykavě přejel moje tělo -
a stejně tě nemůžu vzít za ruku...

Tak to stojí v jedné básni Liou Sia. Jde to napsat i méně poeticky, ve lhostejně suchých číslech: 1600 (kilometrů cesty z Pekingu do pracovního lágru). 1 (den v měsíci, kdy měla povoleno vidět svého manžela). 1996 (rok, kdy ho uvěznili a ona se za něj přímo v táboře provdala, aby ho vůbec mohla navštěvovat). 300 (dopisů, jež mu poslala do vězení). 2- 3 miliony (slov, která jí napsal on). 4. 6. 1989 (noc a den, jimiž celá ta kalvárie začíná, v pekingských ulicích kluzkých od krve masakrovaných demonstrantů).

Ztratil domov - než ho našel v ní

Před náměstím Tchien-an-men měl Liou Siao-po v patách i před nimi hvězdnou literární a akademickou kariéru. Přednášel na jedné z nejprestižnějších vysokých škol v zemi a jako odborníka na čínské písemnictví si ho často zvaly také zahraniční univerzity. Na jaře 1989 hostoval v New Yorku, jenže pak k němu dolehly masové protesty na náměstí Nebeského klidu. A tak se rozjel domů a připojil se k studentům.

KOMENTÁŘ: Liou Siao-po, nositel Nobelovy ceny míru, na kterého svět zapomněl

Číst článek

Dnes se říká, že nebýt Liou Siao-poa, mohly k obětem krveprolití u Tchien-an-men přibýt desítky mrtvých: spolu s několika dalšími aktivisty se mu totiž podařilo vyjednat nenásilný průchod pro mnoho protestujících. Po masakru však režim začal drtit i ty, kteří přežili. A roztočenému soukolí špehování, věznění a týrání neunikl ani Liou. Když po téměř dvou letech vyšel z tajného zařízení pro "politické", neměl už ani práci, ani domov - a pod stálým dohledem bezpečnostních složek vlastně ani tu svobodu.

Získal ovšem něco jiného - respektive někoho. O šest let mladší Liou Sia se narodila v dobře postavené rodině bankovního úředníka, ale na rozdíl od otce se vydala po jiné dráze. Ve 30 letech ji už pekingská literární scéna obdivovala jako nesmírně nadanou básnířku - a k tomu jako pořád rozesmátou kumpánku a legendární královnu přípitků. Liou Siao-po nepil, ale to ničemu nevadilo. "Všechnu krásu světa jsem našel v téhle jedné ženě," svěřil se kamarádovi. Brzy s Liou Sia žil pod jednou střechou. 

Oči a uši komunistů 

Jenže spolu s nimi tam bydlel ještě někdo třetí, nezvaný, ale o to vytrvalejší společník: státní dozor. Liou Siao-po se svými názory totiž netajil ani po propuštění z vězení, dál psal články, které volaly po lidských a občanských právech, dál se zastával těch, kteří po Tchien-an-men zmizeli a stále nevyšli na svobodu. 

Místo dětí tak Liou Siao-po a Liou Sia sdíleli život s očima a ušima Komunistické strany Číny. Prý šlo buď jedno, nebo druhé, vzpomíná pro BBC jeden z jejich přátel. "Siao-po mi řekl: 'Nechci aby to dítě, je jedno, jestli syn nebo dcera, zažili, jak jim otce odvádí policie.' To je ten důvod, proč nikdy neměli děti."

Liou Siao-po a Liou Sia před jejich pekingskou knihovnou. | Zdroj: Profimedia

Netrvalo dlouho a nechtěný spolubydlící páru si dupnul: těch řečí o konci vlády jedné strany, politické pluralitě a připomínek 4. června, na který je přece ve státním zájmu nutné zapomenout, bylo akorát tak dost! Když Liou nepřestane sám, umlčí ho lao-kaj, převýchova prací.

V pracovním táboře strávil vězeň Liou Siao-po tři roky, od října 1996 do října 1999. Alespoň jeden ústupek úřady udělaly: dovolily páru uzavřít zákonný sňatek. Obřad se sice konal přímo v lágru, ale to v tu chvíli nebylo tak důležité. „Byla jsem hrozně šťastná," usmívala se Liou Sia před sedmi lety v rozhovoru pro Guardian. „Protože jakmile jsme byli oficiálně svoji, mohla jsem ho navštěvovat."

Bomba ve víně a dortu?

Když manžela konečně propustili, čekala na něj. Ale život se rychle vrátil do starých kolejí: další články vybízející k mírumilovné změně systému a cestě za svobodou, další špehování a šikana ze strany bezpečnostních složek. „Liou Sia měla narozeniny a její nejlepší kamarád jí koupil dvě lahve vína. Ale policie ho nepustila (k nám domů)," cituje BBC Liou Siao-poovy vzpomínky. „Já objednal dort, ale policisté zastavili i toho muže, co nám ho doručoval. Hádal jsem se s nimi a oni mi opáčili: Je to pro vaši bezpečnost. Bombové útoky jsou poslední dobou hodně časté."

SLOVA JAKO ZLOČIN: CHARTA 08

Manifest, který navzdory hrozícím perzekucím podepsalo několik set čínských intelektuálů, žádá zásadní změnu politického systému v Čínské lidové republice. Inspirován československým disidentským hnutím a Chartou 77. Kritizuje Komunistickou stranu Číny, jejíž dosavadní přístup k modernizaci země označuje za „katastrofální“. Ve jménu Všeobecné deklarace lidských práv a svobod proto vyzývá nenásilně provedeným reformám: k politické pluralitě, změnám vzdělávacího systému, dodržování principu dělby moci či ústavně zaručené svobody slova. „Měli bychom skoncovat s praxí, že se slova vidí jako zločin,“ uvádí Charta 08. Právě v tomto smyslu na ni však reagoval čínský režim. Celý dokument si v anglickém překladu můžete přečíst ZDE

Nebyl to lehký život, ani pro jednoho z manželů. Liou Sia si občas posteskla, že spolu nezažili jediný klidný den. „O politiku se tolik nezajímám a příliš nevěřím, že se mi podaří změnit společnost. Ale když žijete s někým takovým, tak i když se o politiku nezajímáte, politika se bude zajímat o vás," prohlásila lakonicky pro Guardian.

Přesto práci svého muže respektovala a vážila si jí, byť tím oba vystavoval velkému riziku: „Pomyslela jsem si, že lidé mají v životě jen jednu šanci. Tohle je to, co si vybral. Takže ho musím nechat, aby v souladu s tou volbou žil."

Stane se něco strašného

A pak přišel osudný rok 2008. Liou Siao-po spolu s dalšími intelektuály sestavoval Chartu 08, psal o demokratizaci a otevřeně kritizoval komunisty. Liou Sia věděla, že je zle. „Viděla jsem, že se to blíží. Už od té chvíle, kdy se doma objevila první verze Charty 08, i pak, když se Siao-po vrhl na její přepisování. Prostě jsem věděla, že se stane něco strašného."

Zdálo se, že její muž si takové starosti nedělal (přestože pozdější výpovědi přátel naznačují, že je na sobě jen nedával znát, aby manželku neznepokojoval). „Vždycky jsem Siao-poovi říkala, že přijde policie, ale on tomu nevěřil," řekla Liou Sia Guardianu. „Přišla jsem domů a viděla Siao-poa, jak sedí u počítače a horečně pracuje na Chartě 08. A pak, asi v 11 večer, se ozvalo bušení na dveře."

Liou Siao-po byl zatčen 8. prosince 2008. O rok později ho čínská justice odsoudila k jedenáctiletému trestu odnětí svobody za zločin „rozvracení státní moci": přesně za ten paragraf, který vládní režim využívá k perzekuci oponentů a po jehož zrušení Charta 08 volala. Verdikt byl vynesen 25. prosince, tedy v den, kdy se na Západě slaví Vánoce a tamní veřejnost nevěnuje zprávám takovou pozornost jako obvykle.

„Tvoje láska dává smysl každé minutě mého času ve vězení. Moje láska k tobě je plná viny, občas tak těžké, že pod její tíhou klopýtám."“

Liou Siao-po před soudem, vzkaz pro manželku

„Zeptejte se, co pro mě v posledních dvaceti letech bylo tím největším štěstím," napsal Liou Siao-po ve své řeči k soudu. „A já odpovím, že jsem získal nesobeckou lásku svojí ženy. Během všech těch let, kdy jsem žil bez svobody, byla naše láska plná hořkosti vnucené vnějšími okolnostmi, ale jak ona hořkost doznívá, ta láska zůstává bez hranic. Svůj trest odsluhuji ve skutečném vězení, zatímco ty čekáš v nehmotném vězení svého srdce. Tvoje láska je sluneční paprsek, který přeskočil vysoké zdi a pronikl za železné mříže mého vězení, hladí každou píď mé kůže, hřeje každou buňku mého těla, umožňuje mi udržet si klid, otevřenost a světlo v srdci, a dává smysl každé minutě mého času ve vězení. Moje láska k tobě, oproti tomu, je plná viny a lítosti, občas tak těžké, že klopýtám pod její tíhou."

Co nejvíc chybí? 

Prázdná židle na slavnostním předání Nobelovy ceny míru. | Zdroj: Profimedia

Uplynul další rok a Liou Siao-po byl vyhlášen za laureáta Nobelovy ceny míru. Na ceremoniálu v Oslu místo něj stála výmluvná prázdná židle – k výzvám k Liouově propuštění zůstal Peking hluchý. Zato žhavil diplomatické kanály ve snaze přesvědčit ambasadory zahraničních zemí v Norsku, aby se slavnostního předání nezúčastnili. Výsledek čínskou vládu neuspokojil, ale zůstala rezolutní. „V Číně žádné ‚disidenty' nemáme. Máme jedině rozdíl mezi zločinci a těmi, kdo zločinci nejsou," prohlásilo ministerstvo zahraničí k zamítnutí Liouova odvolání.

Kameramana stanice TVB napadají neznámí muži v civilním oblečení. Stalo se tak poté, co natáčel před domem, kde je vězněná Liou Sia. S velkou pravděpodobností se jedná o agenty čínských bezpečnostních složek (archivní snímek z roku 2013). | Zdroj: Profimedia

V té době už se smyčka valem utahovala také kolem Liou Sia. „Nejvíc mi chybí ten každodenní život: chodit na trh nakupovat jídlo a ptát se (Siao-poa), na co má chuť. Tyhle věci," posteskla si v únoru 2010 v už zmiňovaném rozhovoru pro Guardian. S jeho reportérkou se setkala v lobby jednoho z pekingských hotelů, kdy ji sice sledovali a nepouštěli k ní domů návštěvy, ale sama ještě mohla vycházet. Krátce poté jí režim vnutil přísné domácí vězení.

Vyhublá láska bez hranic

Kam ta "láska bez hranic" došla po dalších sedmi letech? Své k tomu říká fotografie z letošního června. Vznikla poté, co Liou Siao-poovi diagnostikovali terminální stadium rakoviny jater a z vězení ho převezli do přísně hlídané nemocnice v Šen-jangu. Manželé se znovu setkali, oba vyhublí a těžce nemocní - drastické životní podmínky vyvolaly u Liou Sia klinickou depresi provázenou psychosomatickými symptomy. Ale pevně se objímají, šťastné tváře jen kousíček od sebe.

Plačící Liou Sia na archivních záběrech z roku 2009, kdy jejího manžela odsoudili k 11 letům vězení. | Zdroj: Profimedia

Liou Sia se propuštění Siao-poa měla dočkat v šedesáti letech, dle čínské tradice nejvýznamnějšího jubilea života. Místo toho je jí padesát šest, její manžel umírá a ona sama ztrácí sílu. To Liou Sia je tím hlavním důvodem, proč se chce Liou Siao-po nechat převézt k léčbě do Německa, případně Spojených států, shodují se přátelé páru: chce zachránit svou milovanou ženu.

"Bojí se, co se stane, až odejde. Chce ji dostat z Číny, ji a jejího bratra," řekl jeden z nich BBC. O osud manželů se obává také další slavný disident a básník Liao I-wu, který žije v německém exilu a snaží se dosáhnout jejich převozu do Německa. Někdejší Siao-poův editor a další blízký rodinný přítel ho pro BBC doplňuje. "Víme, že je velmi nemocná, fyzicky i psychologicky," strachuje se o Liou Sia. "Všichni se bojíme, že (Siao-poovi) už nezbývá moc času, a děláme si starosti, co bude pak s ní."

Liou Siao-po a Liou Sia v nemocnici v Šen-jangu, 30. června 2017. | Zdroj: Profimedia

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme