Krysy, zima a úzkost, píše o životě v řeckém uprchlickém táboře 15 mladých dívek

Patnáct obyvatelek uprchlického tábora Schisto nedaleko Atén sepsalo své zkušenosti, které vyjdou v příloze řeckého deníku pod názvem Stěhovaví ptáci. Mladé Afghánky v nich přibližují každodenní nástrahy táborového života: obavy z počasí, krys, pocity prázdnoty a méněcennosti.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Migranti na řecké hranici | Foto: CC0 Public domain

Po podepsání dohody mezi Tureckem a EU na jaře roku 2016, která uprchlíkům uzavřela východní cestu do Evropy, zůstaly v řeckých uprchlických táborech tisíce osob. V přeplněných osadách čekají na uznání žádosti o azyl, nebo vyhoštění mimo území EU.

O katastrofálních životních podmínkách v těchto táborech informoval v únoru i web britského listu The Guardian. Jeden britský humanitární pracovník se zkušenostmi z táborů v Afghánistánu mu prý sdělil, že stav v Řecku je v porovnání se středoasijskou zemí ještě horší.

Projekt nevládní organizace Síť pro práva dětí nyní ukazuje situaci z pohledu patnácti afghánských dívek žijících v táboře Schisto jen několik kilometrů od centra Atén. Sbírka příběhů vyjde v řečtině, angličtině a farsí.

Z běženců otroky. V Libyi prodávají lidi přímo na ulici

Číst článek

Studentka Mahdí Husajníová popisuje, že s nejistotou a diskriminací se potýkala již jako uprchlice v Íránu, avšak od Evropy čekala lepší přijetí. Zklamalo ji, že EU nezařadila Afghánce do programu přerozdělování migrantů. "Snili jsme o zemi bez diskriminace, ale zjistili jsme, že i v Evropě jsme osobami nižší kategorie," líčí Husajníová.

"Před příchodem do tábora jsem milovala déšť," napsala sedmnáctiletá Madina Zafáríová a vzpomíná na zimu strávenou pod stanem, napospas rozmarům počasí. "Nevládní organizace a táborový personál se snaží pomáhat, ale mnohdy je to marné a věci to jen zhorší," píše.

Třináctiletá Fátima Sentagatová a sedmnáctiletá Zohra Jasímíová mají společný strach z krys, které musí "odhánět den co den". Také hovoří o zmatku, který mezi dětmi v táboře panuje a o bolestivém odloučení, které narušuje mnohé rodiny. Snaží se integrovat do společnosti, naučit se evropské jazyky a pracují na studijních projektech, ale "život jim připadá prázdný, zbavený jakékoli hodnoty".

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme