Libanonský Bejrút je v neděli brzy ráno na nohou. Lidé chodí k moři sportovat i relaxovat

Arabská města pro někoho navozují představu nepořádku, hluku, neustálého troubení aut, přelidnění i ucpaných ulic. Tedy prostředí, ve kterém Evropan nutně strádá a ve kterém postrádá své parky nebo klidná místa, kam by se šel ráno nebo večer projít či proběhnout. V případě mnoha orientálních měst je to ostatně představa dost přesná. I arabská společnost se ale mění a s ní i její životní styl a prostředí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Někteří Bejrúťané chodí běhat podél mořského pobřeží (ilustrační foto) | Foto: commons.wikimedia.org

V neděli v půl osmé ráno by si člověk pomyslel, že Bejrúťané budou po prohýřelé noci ještě vyspávat.

Ale chyba lávky. Lidé jsou v Bejrútu evidentně ranní ptáčata. Nábřeží praská ve švech, hraje se pálkovaná, lidé běhají či jezdí na kolech. A na ranní nedělní procházku si vyjdou i celé rodiny.

Třeba Mustafa si za ranního sluníčka dává u zábradlí kávičku, vedle sebe má opřené drahé silniční kolo. „Já si dávám 80 kilometrů tady z Bejrútu podél moře až do Týru. Ale pochopitelně jedu většinou po silnici. Vyrážím vždy v neděli brzy ráno, když je slabý provoz. A čím dřív vyrazím, tím je chladněji, což je příjemné,“ popisuje Mustafa.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Bejrútu se rozrůstají i kluby, které organizují hromadné jízdy. Další Bejrúťané chodí na pobřeží běhat či hrát pálkovanou

Na dvou kolech nebyl v Bejrútu osamocený. „Poslední dva roky se v Libanonu cyklistika hodně rozšířila. Existují i kluby, které většinou v pátek organizují hromadné jízdy. Já si někdy dám i výšlap do hor, jindy si zase naplánuju cestu po pobřeží. Taky vznikla spousta obchodů, kde si lidé kola půjčují,“ připomíná Mustafa.

Další Bejrúťané tráví nedělní ráno třeba koupáním v moři nebo běháním. „Chodím běhat třikrát týdně. Tenhle nový úsek nábřeží mám rád, protože je tu málo lidí a je tu čisto. A taky mám změřené, jak je to dlouhé. Od začátku k zábradlí vzadu je to kilometr a kousek. Dám si to pokaždé čtyřikrát a jdu, to je pět kilometrů,“ vypráví Filip.

Pak doběhl za bejrútskou marínu se zaparkovanými luxusními jachtami a trendy restauracemi. Dál už nemohl. Nábřeží tam na konci nově nasypané, asi dva kilometry dlouhé hráze, končí zábradlím a skokem do moře.

Dál už je bejrútský přístav, ve kterém je spousta jeřábů a zakotvených nákladních lodí. Nad ním se tyčí hřeben pohoří Libanon, který dosahuje až tří tisíc metrů.

V létě se v Bejrútu běhat nedá

Protáhnout se po ránu přišla na nábřeží i Mona: „Odvezu děti do školy a pak si tady od půl osmé do půl deváté zaběhám. Do práce nechodím, takže není kam spěchat. V létě se tu běhat nedá, chodím jen od října do května. Moc toho nenaběhám, tam a zpátky to jsou nějaké čtyři kilometry,“ řekla.

Bejrútské nábřeží si každý užívá po svém. Postarší pán si útesu u vody postavil na stoleček velký magneťák a v křesílku si při oblíbených písních rozpálil vodní dýmku, na dlažbě se zase kluci z chudých jižních předměstí Bejrútu hecovali, kdo udělá při breakdance nejlepší salto.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru