Robert Mikoláš: Japonci utíkají před únikem radiace na jih
Japonsko se stále nemůže vzpamatovat z trojnásobné katastrofy, která zemi postihla. Na sto tisíc vojáků zachraňuje lidi postižené zemětřesením a tsunami. Technici v jaderné elektrárně Fukušima se snaží zabránit jaderné katastrofě. Kvůli vážnosti situace před národ netradičně předstoupil i císař Akihito.
Vyjádřil soustrast všem, kteří jsou katastrofou postiženi. Požádal občany, aby se navzájem podporovali, pomáhali si a neztráceli naději. Řekl, že se modlí za bezpečí co největšího počtu lidí. Také vláda obyvatele uklidňuje a zároveň je vyzývá, aby nepanikařili. Mnozí se přesto snaží dostat co nejdále od místa havárie.
Mnoho Japonců prchá na jih. Reportáž zpravodaje Českého rozhlasu Roberta Mikoláše
„Jedeme do Kjóta," prozrazují reportérovi Českého rozhlasu Robertu Mikolášovi manželé z města Iwaki, které je od jaderné elektrárny ve Fukušimě vzdálené něco málo přes sto kilometrů. Do hlavního města je přivezli známí, z Tokia už pokračují vlakem Šinkansen. Dvaatřicetiletý muž na rukou houpe malé miminko, holčičku Ičiko.
„Rozhodnutí odjet učinila moje žena. Diskutovali jsme o tom asi den a půl, byl jsem opravdu zmatený z toho, co se děje. Zvažovali jsme různé možnosti, po dalších explozích a úniku radioaktivity jsme už ale nečekali a vydali se na nádraží, abychom tomu všemu ujeli. Je to pro naši dceru nejbezpečnější", vysvětluje muž.
Největší strach mají pochopitelně o své první dítě. „Mám měsíční dceru a nechci, aby žila v radioaktivní oblasti. Bydlíme totiž příliš blízko elektrárny ve Fukušimě," vysvětluje třicetiletá žena a tvář jí zalijí slzy.
„Vzali jsme jen pár věcí, hlavně pro dceru, oblečení, mléko, pleny. My si zabalili minimum, něco na převlečení, samozřejmě peněženku a doklady. Nějaké malování, náramek nebo rtěnku, na to jsem ani nepomyslela", vypočítává mladá žena a její manžel se k ní přidává. Paní prý nezapomněla ani na pas, který hned ukazuje. Jak říká, pro všechny případy.
Její manžel ale v tu chvíli zjistí, že on si ho nevzal. Nastane chvíle ticha, pak ale oba svorně řeknou, že prostě odjedou co nejdále na jih a obejmou se. Starosti ale mají také o přátele, kteří v ohrožené zóně zůstali. Prioritou je však nyní jejich dcera.
„Chceme jednu noc strávit v hotelu, myslíme, že nebude problém sehnat ubytování. A pak se rozhodneme, co dál. Naši přátelé, co žijí v Kjótu, nám určitě pomohou", věří. Doufají v tradiční japonskou pohostinnost, ostatně o maximální ohleduplnosti i vzájemné pomoci dnes mluvil i císař Akihito.
Mezitím se vlak už podruhé v krátké době zastavil, zhasla i světla. Provoz na trati totiž přerušilo další zemětřesení. Nakonec přijíždí do konečné zastávky místo před půlnocí až kolem čtvrté ráno. Zaměstnanci drah ale všem nabídnou, že můžou ještě dvě hodiny počkat v soupravě, venku je hodně chladno.
Rodiče malé Ičiko toho využijí a volají domů, aby se dozvěděli poslední zprávy. Když zjistí, že došlo k dalšímu úniku radioaktivního prachu, změní plán a běží si koupit jízdenku až na ostrov Kjúšú.
