Zpravodaj ČRo v Japonsku: Čeští novináři nebyli ozářeni

Celý svět se právě nyní ptá, zda se v Japonsku naplní nejčernější scénáře. Kritická situace je především v elektrárně Fukušima. Největší nezabezpečí teď představuje čtvrtý blok. Ten byl sice už před zemětřesením mimo provoz, stále se v něm ale nachází žhavé vyhořelé palivo. Dávky radiace v okolí elektrárny klesají. I tak ale mají lidé strach z ozáření.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šéf japonské agentury pro jadernou bezpečnost Koičiro Nakamura informuje o situaci v elektrárně Fukušima Dai-iči

Šéf japonské agentury pro jadernou bezpečnost Koičiro Nakamura informuje o situaci v elektrárně Fukušima Dai-iči | Foto: AFP

„My nejsme zařízení, které by vás vyšetřilo. Pacienty jako vy prostě nepřijímáme,“ zněla odpověď jednoho z lékařů tokijského zařízení specializujícího se na rakovinu na mou otázku, zda by nám nezměřili množství radiace.

Celou cestu od města Sendai jsme se spolu s ostatními novináři uklidňovali, že se už brzy dozvíme, na čem jsme, nakonec ale přišla takováto ledová sprcha.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž zvláštního zpravodaje v Japonsku Roberta Mikoláše z tokijské nemocnice, kde se spolu s kolegy podrobil kontrole ozáření.mp3

„Byli jsme dva dny ve Fukušimě, u jaderné elektrárny a poté i v oblasti Sendai, kde došlo k další z explozí v reaktoru a do vzduchu se vznesl radioaktivní mrak,“ snažil jsem se mu ještě vysvětlit naši situaci i obavy. Přesto se zdálo, že marně.

„Nejsme takovou nemocnicí, léčíme pouze lidi s rakovinou,“ opakoval stále dokola. Vypadá to beznadějně, a tak spolu s kolegy, Honzou Šibíkem, Lucií Suchou a Davidem Neffem řešíme, co dál.

„Jeli jsme sem takovou dobu a úplně zbytečně,“ říkají svorně.

Nikdo z nás se ale nechce smířit s nevědomostí. Mezitím k lékaři přiběhl jeden z jeho asistentů a oznámil mu, že právě přivezli dvacet ozářených zaměstnanců z jaderné elektrárny ve Fukušimě. V tu chvíli se vše změnilo a doktor zcela obrátil.

„Kde všude jste byli, ukažte mi to na mapě. Ve Fukušimě, Sukagawě, v Sendai. Tak to je dobré,“ snaží se nás uklidnit s tím, že jsme se nenacházeli v té nejohroženější zóně, tedy pět kilometrů od reaktorů, ani v té evakuační, tedy v okruhu 30 kilometrů, ale zhruba na její hranici.

Robert Mikoláš | Foto: Tomáš Novák

„Museli byste pracovat s dělníky uvnitř elektrárny, abyste byli ozářeni. Nyní nám jich přivážejí dvacet a budeme je samozřejmě ošetřovat ve speciálních oblecích i k tomu vybavené místnosti. Dostanou i jodové tablety, které jinak lidé žijící mimo evakuační zónu nedostanou, protože je skutečně nepotřebují. Vláda je slibuje, ovšem spíše tím chce ukázat, že je připravena na všechno,“ vysvětluje.

O chvíli později nás tak bez obav zkontroluje holýma rukama. Přístroj přikládá nejprve k rukám, pak ke krku a ke končetinám. Změří i oblečení a techniku. Hodnoty jsou maximálně dvakrát větší oproti běžné normě, tedy ani životu nebezpečné ani zdraví škodlivé.

Kámen nám všem spadl ze srdce, přesto poslední vývoj ve Fukušimě je více než hrozivý a všichni doufají, že se ty nejčernější scénáře nenaplní.

„Pokud by došlo k výbuchu jako v Černobylu, v okruhu 200 kilometrů by pravděpodobně všichni zemřeli a Tokio je od Fukušimy vzdálené pouhých zhruba 250 kilometrů,“ dodává.

Robert Mikoláš, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme