Atletický Pohár rozhlasu nabídl soupeření jako na mistrovství světa

Venku je vedro, škola se blíží ke konci a nikomu se do ní už moc nechce. Mluvíme-li tedy o žácích a žákyních, kteří ještě chodí na základní školu, případně se s ní loučí. Absence ve škole se dá i legálně zařídit a může být i za pochvalu. Třeba pokud se atletický tým dostane do finále Poháru rozhlasu. Tato soutěž dnes uzavřela už svůj 43. ročník.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Atletický Pohár rozhlasu v Domažlicich

Atletický Pohár rozhlasu v Domažlicich | Foto: Ondřej Kahoun, Český atletický svaz

Závody dětiček rovná se selanka? Zapomeňte! Tedy spíš si pamatujte, že to není pravda. Napětím účastníků - nejen závodníků - se finále Poháru rozhlasu bez nadsázky vyrovná světovému šampionátu. Ještě více je to patrné od doby, kdy to není jen setkání vítězů, ale finále se vším všudy.

Například kulisa běžecké štafety starších žákyň na 4x60 metrů, při které se rozhodovalo o vítězkách, byla bouřlivá. Nakonec to dopadlo dobře pro studentky víceletého Gymnázia Dr. Randy z Jablonce nad Nisou. Dobře až tak, že vyhrály celkově.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Domažlicích skončil 43. ročník atletického Poháru rozhlasu

„Jsem velice ráda, protože jsme získaly sedm tisíc bodů, což je výkon opravdu už excelentní. Jely jsme sem jako favoritky a jako favoritky jsme i dopadly. Takže mám velikou radost,“ říkala s úsměvem od ucha k uchu profesorka Jitka Drábková.

A po očku sledovala svěřenkyně, které se mi chichotaly za zády. Co se sportovního hlediska týká, přivezla výkvět v tom dobrém smyslu slova. „Slečny se sešly. Jsou to samozřejmě hlavně atletky z našeho jabloneckého LIAZu. A hlavně holky, je jim 14 a 15, mají chuť, závodí a dělaj. Z toho mám radost.“

Což je pochopitelné. A proč za ně mluví profesorka? No hádejte… Zkuste se někdy s nahrávadlem v ruce na něco zeptat dospívajících slečen. Většinou uslyšíte jen chichot a věty typu – tak něco řekni. Ovšem originální odpověď se našla. „Nemáme slov, jak jsme šťastný.“

Z téhle slečny možná něco bude. A po sportovní stránce možná i ze všech. Rozhodně mohou jako tým toto umístění zopakovat, až se zase sejdou ve Středoškolském poháru.

„Za dva roky to budeme opakovat,“ uvedla jedna z mladých atletek a druhá ji hned opravovala. „Ne, ne, už ne.“ Tím ovšem dohadování neskončilo. „Jo, to bude ten středoškolský ten, tam jo.“ A celý rozhovor uzavřela jedno ‘smutné‘ konstatování. „Příští rok už budeme bez holek, takže to nevyhrajem. (smích)

Důvod? Slečny studují na víceletém gymnáziu, ale v různých ročnících, takže je teď pravidla rozdělí.

Družba v chatovém táboře

Finále Poháru rozhlasu v Domažlicích pro ně ale bylo vlastně i společenskou událostí. Stejně jako pro kluky. Jen tři týmy přijely až v den závodu, ostatní ubytované kousek od Domažlic spíše nespaly než spaly.

„Při pobytu v chatovém táboře, třeba se už znají z atletických soutěží, tak vždycky určitě návštěvy jsou. A musíme to jako kantoři i trošku respektovat, ale pak to také včas utnout. I když nevím, jestli se to vždycky všechno podaří,“ prohlásil Petr Hlaváček, učitel ze 2. základní školy v Jablonci nad Nisou, který hlídal své žáky před přílišnou družbou s děvčaty.

Co se ale podařilo, byly i výsledky. Jeho svěřenci skončily za Opavany druzí. Ti triumfovali jak mezi staršími, tak i mladšími žáky a kategorii mladších žákyň ovládla děvčata ze Dvora Králové nad Labem.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme