Překážkář Svoboda už viděl zlato, teď je zdeptaný
Atlet Petr Svoboda na mistrovství Evropy v Barceloně neuspěl. Na sto deseti metrech měl stejný počet překážek jako ostatní, přesto více, než by rád. Do šesté vedl, pak zakopl a bylo po nadějích. Na šesté zakopl a šestý také doběhl do cíle.
Svalil se na modrý tartan a nechtělo se mu z něj. Utěšoval ho i kamarád - Maďar Kiss, který skončil třetí. Mezi novináře přišel Petr Svoboda rozladěný. Prozradil, že chybu na překážce udělal proto, že před sebou už viděl zlatou medaili.
„Já jsem poprvé v životě cítil, že český sprinter může být na 110 metrů překážek nejlepší. S tím už jsem nastupoval do finále, dokázat něco, za co na mě bude někdo hrdý, rodina, lidi. Mě strašně moc lidí věřilo a najednou z toho zase není nic.“
A to Petr Svoboda do šesté překážky vedl. Možná ke své škodě. Přišla chvilka blaženosti a …
„Chvilka nepozornosti, po dlouhé době se mi stalo, že to, na co jsem celou sezónu myslel, abych to ke konci odrážel, tak jsem to přisedl a šlo to do …, prostě.“ Sami si jistě domyslíte, kam. A Petr Svoboda pokračoval.
„Tohle se mi nepovedlo, pokazil jsem finále mistrovství Evropy, ale lidi by mě měli hodnotit i za to, že celou sezónu předvádím relativně pěkné výkony, které by tady stačily na medaili. Jestli mě někdo bude kritizovat, tak ať mi to přijde říct do očí, já si rád poslechnu jak mi řekne, že jsem ničema a podobně.“
Ale rozhodně to nebyla od téměř dvoumetrového Petra Svobody výzva k boji.
„Já se docela bojím odsud vylézt a podívat se lidem do očí. Lidem jako trenér, Tomáš Dvořák, zbytek výpravy, bojím se až přijdu na pokoj podívat se na telefon. Nejradši bych teď jel domů a všem se vyhnul obloukem. Buď to bude lítost nebo vysvětlování proč, měl jsi na medaili, tak kde je,“ bojí se Petr Svoboda.
