Zisk medaile nepřekazil Barboře Špotákové ani bolavý loket
Oštěpařka Barbora Špotáková si opět přiveze z vrcholné akce sezóny medaili. Na mistrovství Evropy v Barceloně vybojovala hodem dlouhým 65 metrů 36 centimetrů bronz. Prohrála jen s Němkami Stahlovou a Obergföllovou.
Ale třetí místo vybojovala doslova a do písmene. Podle lékařů ještě před odjezdem na šampionát byla jen poloviční naděje, že vůbec bude závodit. Nejen se zraněným loktem se ale Barbora Špotáková popasovala.
Jan Železný dokonce prohlásil, že takto vydřený bronz se rovná zlatu získanému když je zdraví v pořádku a všechno jde tak, jak má. Barbora Špotáková tentokrát házela se zatejpovaným loktem, který ji pekelně bolel. Ale oproti předpokladům nevynechala ani jeden pokus.
„Když to trochu jde, tak do to jdu, hážu všechny hody a bojuju naplno. Vybojovala jsem třetí místo, skvělé,“ bylo to nejstručnější shrnutí Barbory Špotákové. A když se potýkala s takovými potížemi, označila by tuto bronzovou medaili za nejvydřenější?
„Ona je každá vydřená, já jsem neměla žádnou lehkou soutěž, že bych si hodila 69 metrů prvním hodem a stačilo to, to jsem nikdy neměla,“ konstatuje Barbora Špotáková. Jen pro dokreslení dodává, jak že ji loket bolel při pokusech v druhé polovině finále.
„Poslední tři pokusy se mi už udělalo opravdu zle. To je jako když si zvrtnete kotník a udělá se vám zle, na blití.“ Výraz sice expresivní, ale prominutelný, protože trefný. Přesto ale Barbora Špotáková zažila při závodění větší bolest.
Běh se zlomeninou
„Možná daleko horší byla, když jsem šla v roce 2000 víceboj na mistrovství světa juniorů s únavovou zlomeninou. To bylo horší, protože jsem doběhla půlku a měla jsem tu kost úplně zlomenou v nártu.“
A jak je na tom loket? Je zralý na odpočinek, operaci, nebo - v nadsázce - rovnou amputaci?
„Určitě půjdu na nějaké vyšetření, budu se teď o to muset starat. Myslím, že za 14 dní bych zase byla schopná házet. Ale určitě půjdu na vyšetření, abych si byla jistá, že tam není nějaká ruptura nebo něco s vazem,“ plánuje si Barbora Špotáková opětovné návštěvy ordinací.
Předtím ale určitě stihne i nějakou restaurační, oslavu bronzu rozhodně nevynechá. A jen tak mimochodem, čím to, že se při závodě i přes problémy a bolest usmívala?
„Musím se brát trošku s úsměvem a ono je to nejlepší, vždyť nakonec nejde o život, že jo.“ To je pravda. V tomto případě maximálně o loket.
