Do konfliktu v Libyi se zapojily těžké zbraně, možná i české výroby
Situace v Libyi je kritická, země je na pokraji občanské války. Jednotky loajální plukovníku Kaddáfímu i vzbouřenci nasadily do bojů i těžkou techniku, možná i československé výroby. Libye byla totiž za minulého režimu odběratelem tuzemského zbrojního průmyslu. Z pardubické Synthesie tam například putovala plastická trhavina Semtex.
O české výbušnině se mluvilo hlavně v souvislosti s atentátem libyjských agentů na letadlo nad skotským Lockerbie.
O dodávkách zbraní do Libye hovořili v Ozvěnách dne redaktor David Koubek a zpravodajka ČRo v Rusku Lenka Kabrhelová
Ovšem v 80. letech minulého století toho bylo mnohem víc, co do Libye z Československa směřovalo. Šlo o raketomety, vojenská nákladní auta a také letadla.
České Albatrosy L-39 libyjská armáda údajně používala nejen jako výcvikové letouny, ale snad také jako útočná letadla, takzvané lehké bitevníky.
Čechoslováci dokonce pomáhali stavět vojenská letiště, školili piloty, na tehdejší Vojenské akademii ve Vyškově se učili i letečtí konstruktéři.
Vojenská spolupráce tehdy zřejmě nebyla jen pomocí spřátelené socialistické zemi, ale i výhodným byznysem, a to asi i přes to, že se platby zpožďovaly a Libye pak měla vůči Česku dluh v řádu miliard dolarů.
V současnosti je česká obchodní výměna velmi malá. Co se týče zbraní, tak například ve statistikách obchodů s vojenskou technikou povolených českými úřady v roce 2009 není žádný obchod s Libyí. Jak říká viceprezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek, tento prostor zkrátka Česko vyklidilo.
Nejvíc zbraní dodával Libyi Sovětský svaz
K největším dodavatelům zbraní do Libye patřil Sovětský svaz, a to hlavně za svých posledních let před rozpadem. Poté vztahy ochladly, ale od roku 2008 znovu nabyly na intenzitě.
Před rokem Rusko s Libyí dohodlo obří zbrojní dodávku za téměř dvě miliardy dolarů. Detaily ruská vláda nikdy neupřesnila, ale podle diplomatických zdrojů šlo jak o malé zbraně, tak o bojová letadla, tanky a moderní systémy protivzdušné obrany. Teď se v ruských médiích objevují spekulace, zda kontrakt bude pokračovat i s případným nový vedením Libye.
Kromě zbrojního průmyslu se před dvěma lety uzavřely i další obří kontrakty, a to hlavně ve stavebnictví a ropném průmyslu. Ruské dráhy například staví železniční větev ze Sirthu do Benghází, což je zakázka za více než dvě miliardy eur. Gazprom zase pracuje na výzkumu a těžbě v perspektivních nalezištích středomořského šelfu.
Obchodní a vojenské vztahy znovu ožívají
Zbraně dodávaly do Libye v 80. letech také Itálie či Francie. Vedle sovětských migů se tak v zemi používaly francouzské stíhačky Mirage nebo italská auta Fiat. Je proto těžké říct, co přesně má dnes Libye za výbavu a co zakonzervovala nebo vyřadila.
Rada Bezpečnosti OSN uvalila na Libyi zbrojní embargo, to ale skončilo v roce 2003. O rok později zrušila své embargo i Evropská unie. Na zrušení evropských sankcí tlačily například Itálie a Velká Británie, které měly velký zájem dodávat vojenskou techniku, například helikoptéry, čluny nebo telekomunikační zařízení.
Když jel kvůli kauze bulharských zdravotních sester do Tripolisu francouzský prezident Nicolas Sarkozy, uzavřel tam zároveň kontrakt na dodávku jaderného reaktoru, který chtěli Libyjci použít na odsolování mořské vody. To ovšem vyvolalo například nesouhlasné reakce Německa. Prodej zbraní údajně zvažovaly i Spojené státy.
