Od začátku války v Iráku uplynulo deset let. Na invazi vzpomínají přímí zpravodajové
Před deseti lety zaútočily Spojené státy se spojenci na Irák na rozkaz tehdejšího šéfa Bílého domu George Bushe mladšího. Koalice zahájila nástup z Kuvajtu, začátek války přímo na místě sledoval zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka.
Nejsilnějším zážitkem v prvních dnech se pro něj staly letecké poplachy vyvolané iráckými raketami. „Hned v první den války se rozječely sirény, bylo to hned několikrát za den. My jsme prchali do krytů. Spousta lidí nevěděla, kam má jít. Běhali zmateně po ulicích sem a tam,“ popisuje Pohanka.
Západní veřejnost tedy byla přesvědčena o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. V blízkosti Kuwait City byla podle slov Pohanky připravena i česká chemická jednotka jako součást koalice.
Na první dny invaze vzpomíná zvláštní zpravodaj ČRo Vít Pohanka, který začátek války v Iráku sledoval přímo na místě.
„Později začalo být jasné, že zastaralé nepřesné ruské rakety, které Saddám Husajn měl, nemůžou Kuwait City vážně ohrozit, ale přece jen je do města a okolí pár dopadlo. Strach byl velmi reálný, velmi hmatatelný hlavně první den války,“ vzpomíná reportér.
Do Iráku se dostal týden po invazi. Na jih Iráku přicestoval s humanitárním konvojem. V oblasti panoval podle jeho slov zmatek. Američané a spojenci postupovali na Bagdád, na dobytém území se ale zatím nestihla etablovat nová vláda.
Američtí osvoboditelé
„Někteří Iráčané Američany vítali jako osvoboditele, jiní docela nebojácně mluvili o tom, že Saddám Husajn je podle nich pořád jediný oprávněný vládce země,“ přibližuje tehdejší situaci novinář, který se nyní nachází jako zvláštní zpravodaj ČRo ve Washingtonu.
Začátek války zažil na vlastní kůži i komentátor ČRo Alexander Tolčinský, tehdy jakožto reportér České televize v Iráku, kde později působil jako člen dočasné správy. Čtyři týdny po zahájení invaze byla podle jeho slov přinejmenším v Basře, kde se v tu dobu nacházel, situace stabilizovaná.
V Basře byla o něco později otevřena česká polní nemocnice, kterou Česko přispělo ke koaliční operaci. „Situace byla pod kontrolou britských jednotek, nicméně bylo vidět, že ta země je rozložená, že tam není státní správa, že tam nefunguje nic,“ říká Tolčinský.
Boje mezi kmeny
Vojenská část války trvala poměrně krátkou dobu, Husajnova vojska nebyla na takový nápor připravena. Vojáci se rozprchli a propukaly jen ojedinělé potyčky. „Obyvatelé na jihu země, to byla šíitská oblast, byli spokojeni, že Saddám Husajn padl,“ upřesňuje Tolčinský.
Amerika bilancuje po 10 letech válku v Iráku. Výsledky nejsou radostné
Číst článek
Obyvatelé jižní části Iráku tak pád Husajnova režimu přivítali, v regionu se však rozpadla infrastruktura, zastavila se těžba ropy, vyčerpaly se zásoby pohonných hmot a lidé navíc rozkradli zbraně.
Koaliční operaci v Iráku zažíval na vlastní kůži i komentátor ČRo Alexandr Tolčinský, který tehdy pracoval jako reportér České televize.
Tyto faktory pak měly za následek nárůst napětí na lokální úrovni a boje mezi jednotlivými kmeny. Ani dodnes se tam v podstatě nepodařilo nastolit úplný klid. „Iráku bude ještě dlouho trvat, než se situace podaří stabilizovat,“ dodává Tolčinský.
V Iráku později zažil i raketový útok na bagdádský hotel Rašíd, v němž ve stejnou dobu pobýval Paul Wolfowitz, tehdejší náměstek amerického ministra obrany a jeden z největších zastánců invaze. Jedna z raket dopadla o patro níž přímo pod pokoj, kde Tolčinský bydlel.
„Jako první zdrhla ostraha, kterou měly elitní britské jednotky, Gurkhové, kteří měli dohlížet na bezpečnost. Ti po výbuchu zmizeli jako první, což bylo komické,“ vzpomíná na pokus o atentát, který se stal na konci října 2003.
