Noční bombardování Tripolisu potvrdil agentuře Reuters po své rezignaci libyjský ambasador v Indii. O zasažení civilních čtvrtí hovoří i český velvyslanec v Tunisku Alexandr Slabý.

„Ze všech zdrojů, které máme k dispozici my zde v Tunisku, to tak vypadá, že skutečně v několika případech došlo k bombardování i civilních čtvrtí Tripolisu i dalších měst. Na druhé straně jsou zde i zprávy o tom, že libyjské letectvo bombardovalo vlastní vojenské sklady, pravděpodobně z obavy, aby se jich nezmocnili povstalci,“ uvedl Slabý v rozhovoru pro Rádio Česko.

Vyplývají z dění v Libyi pro Tunisko nějaká bezpečnostní opatření?

„Armáda je v pohotovosti pořád už od zdejší jasmínové revoluce. Trvá zákaz vycházení a na hranicích jak s Alžírskem, tak zejména v posledních dnech s Libyí byla posílena ostraha, protože Tunisko sice sleduje vývoj v Libyi na jedné straně velice pozorně a s velkým očekáváním, ale na druhé straně i s jistými obavami. V době vrcholící jasmínové revoluce Kaddáfí podpořil bývalý režim prezidenta Ben Alího, pak sice otočil, ale strach Tunisanů z nepředvídatelných libyjských reakcí a akcí trvá. Panují zde obavy z vývoje, protože se zdá, že bude ještě nějakou chvíli dramatický.“

Znamená posílená ochrana na hranicích, že Libyjci nemohou odcházet do Tuniska?

„Nemám údaje o tom, že by mohli nebo nemohli, to je ochrana proti útoku zvenčí. Hranice jako taková uzavřena nebyla.“

Kaddáfí popírá úmysly opustit zemi. Je to podle vás doklad toho, že chce za každou cenu zůstat u moci a použije k tomu jakékoliv nástroje?

„Ano, je to doklad toho, že chce zůstat u moci. Na druhé straně to může svědčit o tom, že míst, kam by skutečně chtěl odejít a kde by ho chtěli přijmout, není tak moc. Ale hlavní je to, že patrně na rozdíl od tuniské a egyptské armády, na které se bývalí vůdcové spolehnout nemohli, tady se navzdory jakýmsi dezercím zdá, že armáda zatím stojí za Kaddáfím.“

V čem vidíte zásadní rozdíl mezi vývojem v Tunisku a teď v Libyi?

„Malé hrdé Tunisko je víceméně nadšené z toho, že to domino začalo padat právě u nich. Nerad bych hodnotil skutečné příčiny povstání v Libyi nebo svržení prezidenta Mubaraka v Egyptě, tuniská revoluce ovšem nebyla ideologická. Tady to začalo z čistě sociálních příčin, které postupně přerostly v politické požadavky a následně v pád režimu. Jestli je to v Libyi jenom odpor proti Kaddáfímu, to bych si tvrdit netroufl, na druhé straně tam ekonomické příčiny nejsou tak silné. Kaddáfí má dost prostředků a země bohatá, ale přitom méně lidnatá než Tunisko, takže si může obyvatelstvo koupit.“