DATA: Úpravy překážek zvýšily bezpečnost i úroveň Velké pardubické

Jedenatřicet překážek a téměř sedmikilometrová distance dělá z Velké pardubické jeden z nejnáročnějších dostihů světa. V minulosti vzbuzoval negativní ohlasy v zahraničí i protesty ochránců zvířat, na začátku 90. let ale prošla dráha úpravami a smrtelné úrazy koní jsou dnes již spíše výjimkami. Statistika výsledků od roku 1970 ukazuje, že tyto změny pozitivně ovlivnily nejen bezpečnost, ale také dramatičnost a sportovní stránku dostihu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

123. Velká pardubická

123. Velká pardubická | Foto: Filip Jandourek

V grafice si můžete projít celý kurz Velké Pardubické a podívat se, kolik ze skákajících koní mělo na jednotlivých překážkách pád (jako pád jsme počítali první pád koně, jezdce nebo odmítnutí skočit, pokud jím odstoupil kůň z dostihu).

Podíváme-li se na časy závodu, zjistíme, že se od průměru přes 11 minut typického pro 70. léta dostáváme až k průměru lehce nad devět minut. V letech 2010 až 2014 dosáhli vítězové průměrného času 9:17,6.

Velká pardubická je rychlejší, ale i bezpečnější. Taxis už tolik nestraší

Číst článek

Tento trend může být dán zlepšující se kvalitou koní nebo jednoduše tím, že konkurence neodpadne během dostihu na překážkách a je potřeba s ní bojovat do poslední chvíle. Svědčí o tom také to, že od roku 1993 koně častěji sváděli boj o první místo v cílové rovince s výrokem rozhodčích „tuhý boj“ a „boj“.

Riziko úmrtí koně kleslo na polovinu

Zatímco v letech 1970 až 1992 zemřelo na trati Velké pardubické 21 koní ze 402 startujících (5,22 procenta), po roce 1992 to bylo pouze deset koní ze 392 startujících (2,55 procenta).

Velkou roli v této změně hrají především úpravy Velkého Taxisova příkopu, kde v období 1970 až 1992 našlo smrt 11 koní, tedy více než na všech ostatních překážkách dohromady. V roce 1984 zde zahynuli dokonce dva koně v jediném dostihu.

Upravený Velký Taxis a Hadí příkop už tolik neděsí

V dřívějších dobách byl Velký Taxisův příkop také hlavní selekcí startovního pole. Ani to už ale neplatí. Mezi roky 1970 a 1992 zde upadl téměř každý druhý kůň, zatímco po roce 1993 pouze každý devátý.

Koně na Velkém Taxisově příkopu | Foto: Filip Jandourek

Do role selektorů se tak dostaly i další překážky po Velkém Taxisu, především Popkovický skok, Francouzský skok, Malé zahrádky a Drop. Pro diváky to v praxi znamená, že chvíle napětí se z jedné překážky rozšiřuje minimálně na pět.

Přestože není Hadí příkop tolik známý, jde o druhý nejdelší skok hned po Velkém Taxisu, a podílem pádů dokonce ve druhé polovině 80. let překonával svého slavnějšího kolegu. Vzhledem k profilu překážky tu však docházelo k nebezpečným pádům a původní příkop byl nahrazen mělkou betonovou vanou, kterou v nouzi lze i přebrodit. Podobně se změnil i Velký vodní příkop.

Havlův skok je větší, koně ale skáčou lépe

Srovnat výkony koní v obou obdobích není snadné. Absolvují sice stejnou vzdálenost 6900 metrů, ale většina překážek byla upravena tak, že se snížila jejich obtížnost.

Existuje ale také překážka, která je nyní obtížnější než dříve, a to Havlův skok, tvořený živým plotem s břevnem a příkopem. V roce 1993 byl plot o 20 centimetrů zvýšen a o 30 centimetrů rozšířen. Příkop se rozšířil o metr.

Přesto zde v současnosti padá pětkrát méně koní než před rokem 1993. Jakkoli je každý závod i pád jedinečný, tento výsledek naznačuje, že větší počet koní v cíli nemusí být jen důsledek změn Velkého Taxisova příkopu a vodních příkopů.

ČRo, Jaroslav Růžička Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme