Sixtinská kaple ve Vatikánu už je připravena na volbu nového papeže
Asi každý zná Sixtinskou kapli nebo o ní slyšel. Restaurované Michelangelovy fresky jezdí do Vatikánu obdivovat miliony lidí z celého světa. Kaple je teď ale nepřístupná, protože ji připravují na volbu papeže. Otevřeli ji jen pro novináře a výjimečně dokonce povolili focení s bleskem, které je jinak zakázáno.
Nejprve nás ale čeká zevrubná kontrola toho, co dovnitř neseme. Do Sixtinské kaple vcházíme vchodem z pravé strany Svatopetrského náměstí, do kterého se turisté normálně nedostanou. Před námi je dlouhý koridor končící ještě delšími schody někam nahoru. Cestou jsme museli překonat doslova řeku lidí, kteří stojí frontu na vstup do baziliky svatého Petra.
Vcházíme vchodem pro kardinály a hosty Vatikánu. Vystoupali jsme od Bronzové brány už směrem k Sixtinské kapli, na telefonu přitom není vůbec žádný signál. Už totiž začaly fungovat rušičky, což bohužel postihlo i přilehlé tiskové centrum. Kroutíme nad tím hlavou, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat.
Při vstupu do Sixtinské kaple jsou nalevo od dveří dvoje kamínka, z nichž vedou mosazné roury a spojují se do jedné, která je připevněna na lešení, rovněž v barvě zlaté, stoupající několik metr do okna. Tam je otevřena vitráž, dál vede roura na střechu Sixtinské kaple.
V Sixtinské kapli se dokončují poslední přípravy před volbou nového papeže, vše podstatné už je nachystáno
První kamna jsou moderní, hranatá a vybavená elektronikou. V nich hoří chemikálie, které zbarvují kouř podle toho, jestli papež byl zvolen, nebo ještě ne. Do těch druhých se vhazují hlasovací lístky. Jsou autentická, používala se při každé volbě od konce 30. let, vysvětluje mi zkušenější kolegy z Katolického týdeníku Kateřina Regendová.
„Tady ty nápisy, to jsou data, kdy byl zvolen papež. Když se podíváte tady, je tu 2005, tady zase dvakrát 1978.“
Data jsou tam vyražena razítkem, mezi nimi jako by někdo udělal předěl. Kamna jsou momentálně největší atrakcí Sixtinské kaple, což je ale trochu škoda. Její výzdoba prošla v 80. a 90.letech nákladnou restaurací.
Slzavá komůrka pro rozloučení
Fresky jsou nádherně barevné, vidíme Michelangelovo Stvoření světa a další a další výjevy na biblická témata. Celá kaple je asi 40 metrů dlouhá, jednoduchý obdélníkový tvar, zhruba v jedné třetině přehrazený mřížovím a sloupy. Žádné apsidy, pouze jeden balkon. Máme jedinečnou možnost být tu v malém počtu lidí zhruba deset minut, jinak sem proudí davy turistů a člověk ani nemá čas se zastavit a přemýšlet, o čem pojednávají tyto úžasné fresky.
V přední části, do které nemáme přístup, se koná porada lidí, kteří dokončují poslední přípravy. Dlouhé stoly u kterých budou kardinálové sedět, zatím ještě nejsou pokryty ubrusy, ty už jsou ale ušity a připraveny v sousedních místnostech. Ze strany, odkud se vstupuje, jsou dvoje dveře a pak troje malé postranní.
Tradici volby, jak ji známe dnes, zavedl papež Řehoř X. už ve 13. století
Číst článek
Dveře jsou v tomto případě velmi důležité. Sám název konkláve pochází z latinského ‚cum clave‘ a označuje uzamčenou místnost. Jedna dvířka jsou určená výhradně pro příštího papeže – za nimi se nachází tzv. slzavá komůrka, ve které se zvolený papež o samotě loučí se svým dosavadním životem a přijímá nový úkol.
