Matka dětí odebraných v Norsku se nevzdává. Úřady hrozí adopcí
Češka Eva Michaláková se nechce vzdát svých dvou synů. Další pokus, jak přesvědčit norské úřady, aby jí děti vrátily, ji čeká dnes dopoledne. Na schůzku s tamními sociálními pracovníky jí vedle právníků doprovodí i delegace českých politiků. Bez dvou synů žije žena už téměř čtyři roky. V květnu 2011 jí úřady děti odebraly na základě udání z možného pohlavního zneužívání. Čin se neprokázal, synové přesto zůstali dál u pěstounů.
„Člověk zvládne už jakž takž fungovat, ale bolest a trápení se nijak nezmění,“ říká matka dvou synů Eva Michaláková.
Vidět je může vždy jednou za půl roku na dvě hodiny, mluvit s nimi smí jen norsky. Soudí se a doufá, že norské úřady nedají její děti od pěstounů přímo k adopci.
Před čtyřmi roky jí norské úřady odebraly syny, Eva Michaláková ale boj o ně nevzdává. Za sociálními pracovníky se vydá s českými politiky
Vše začalo v květnu 2011, kdy sociální pracovníci syny odebrali. Stalo se tak po udání z mateřské školy, údajné pohlavní zneužívání projednávala policie, vyšetřování ale zastavila a otce neobvinila.
Ve sporu o děti se snaží vyvíjet tlak i česká vláda. Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové z ČSSD je ale ve složité pozici. „Celá kauza je v rukou norských soudů,“ konstatovala.
Odebrání dětí norskými úřady řešil už i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten ale odvolání proti rozhodnutí úřadu Barnevernet zamítl.
Dítě za čepici
Česká delegace složená z europoslanců Tomáše Zdechovského z KDU-ČSL a Petra Macha ze strany Svobodní se bude norských sociálních pracovníků, politiků a aktivistů ptát třeba i na případ další české matky žijící v Norsku.
Daniele Lode odebraly tamní úřady osmiletou dceru poté, co se s ní před rokem hádala před domem o nošení zimní čepice, kterou pak po dceři hodila. Vše viděl soused, který to ohlásil.
Daniela Lode České televizi řekla, že norské úřady jsou na matky - původem cizinky – zasedlé. „Stále omílají fráze, že případ je uzavřený, že otec je správný a že dcera matku nepotřebuje,“ posteskla si.
Politický doprovod by mohl mít na případ podle ředitele Ústavu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeňka Kapitána pozitivní vliv:
„Doprovod signalizuje zájem o případ. Zájem o to, jak funguje systém sociálně-právní ochrany dětí v Norsku. Norské orgány to vede k většímu střehu a pozornosti při řešení takových případů.“
Spory vedou i jiné státy
Norský úřad na ochranu dětí Barnevernet se dostal do sporu i s jinými státy než jen s Českou republikou.
O děti svých občanů vedly spory Rusko, Indie a také Polsko. Tam dokonce jedna rodina zařídila únos svého dítěte zpátky do vlasti. Případů je ale mnohem víc, dodává Marek Borkowski z polského centra práv otce a dítěte:
„Jsou to často dramatické okolnosti, kdy děti berou ze škol a školek, někdy i z domova. A rodiny tomu nerozumí, proč to tak je, je tam mnoho nejasností.“
Česká matka nevzdává v Norsku boj o své syny. O případu mluví ředitel Ústavu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeněk Kapitán
Problémy s úřadem Barnevernet mají ale i norští občané. Chování jeho zaměstnanců a celý systém kritizují i někteří Norové. Kritika je ale těžká, úřad totiž dává rodičům najevo, že pokud budou své případy medializovat, jejich šance dostat děti zpátky se zmenší.
„Norský systém je určitě přísnější, je schopen daleko rychleji zasáhnout a s větším důrazem na něco, co bychom mohli nazvat prevence. Na systému shledávám určité otazníky. Ale moje dlouholetá zkušenost mi velí, nedopouštět se žádných předběžných závěrů do té doby, než případ známe skutečně,“ varuje Kapitán a pokračuje:
„Já jsem opakovaně použil průpovídku – chceme-li si hrát na soudce, mějme stejné podklady, jako mají soudci. Já rodiče naprosto chápu, protože stát do jejich života zasáhl velmi razantním způsobem. Oni se cítí nevyslyšeni, dotčeni, ale každý případ má vždycky ještě další stránky a zákoutí, která v médiích nelze dost dobře popsat, ani zjednodušit.“
Návrat k rodině s menším zádrhelem
Pokud se děti k matce vrátí, může dojít podle dětského psychologa Václava Mertina k menším zádrhelům:
„Ale já bych se nebál, že by to trvalo nějakou delší dobu. Je to stejné, jako když se děti vrátí z tábora. Nechci to ale takhle zlehčovat, ale taky jim to chvilku trvá, než se dostanou do domácího režimu. Nepřikládal bych tomu ani větší význam, přestože to jsou čtyři roky.“
O vztahu mezi chlapci a matkou po návratu domů mluví dětský psycholog Václav Mertin
Každý z bratrů žije v jiné rodině. Podle psychologa si ale cestu k sobě najdou velmi rychle.
„Vztah si zase vytvoří. Tohle je ale vše proti tomu, za co bojujeme. Aby děti i rodina byly spolu. Přijde mi to jako z jiného světa. Kdyby to byl jeden případ a trvalo to 14 dní – řeklo by se, že se chyba stala, ale jestli je těch případů stovka a trvá to roky, tak je to nelidské,“ podotýká psycholog.
Rodiče by měli děti po delší odluce vychovávat stejně, jako by je vychovávali, kdyby odluka nebyla.
„Jen musí počítat s tím, že se děti vyvinuly, žily v jiném prostředí a naučily se určité způsoby. Pokud se to mamince nebude líbit, tak bych na pilu moc netlačil. Aby neměla pocit, že to bude za 14 dní zase všechno fungovat tak, jak si představuje,“ radí psycholog a dodává:
„Možná bude potřebovat malinkou pomoc, protože se může stát, že po prvotním nadšení, až děti dostane, budou třeba obě strany v něčem zklamané. To se stát může, ale patří to k životu.“
