Film Já, Daniel Blake kritizuje byrokratický systém. Lidé nám říkají, ať ho pustíme vládě, tvrdí představitel hlavní role
ROZHOVOR. Vítěz Zlaté Palmy z Cannes přichází tento týden do českých kin. Sociální drama Já, Daniel Blake si získalo diváky svou otevřeností a aktuálností. Snímek kritizující byrokratický systém přijel do Prahy osobně uvést představitel hlavní postavy, britský herec Dave Johns.
Před chvílí jste si u nás ve studiu dělal selfie. Vy nemáte problém s technologiemi jako třeba mobilem?
Jasně, nejsem takový jako ve filmu. Moje jedenáctiletá dcera mě udržuje v pozoru se všemi věcmi, které musím dělat s mobilem. Myslím, že jsem trochu napřed než Daniel Blake.
Film Já, Daniel Blake kritizuje byrokratický systém. S představitelem hlavní role Davem Johnsem mluvil redaktor Ondřej Bambas
Takže pokud byste se dostal do podobné situace jako Daniel Blake, přizpůsobil byste se?
Myslím, že s Danielem je jiný problém. Celý život pracoval rukama, měl pouze malý obyčejný telefon a to mu stačilo. Myslím, že spousta lidí může mít s technologiemi problém. Já dělám třicet let stand-up komika, takže mám asi náskok před někým, kdo pracuje celý život na stavbě. Počítače jsou pro ně nepřítelem.
Používáte humor pro odlehčení situací?
Je to moje práce, všichni používáme humor. Je to skvělý nástroj pro člověka, když je ve stresující situaci, a Daniel ve filmu má smysl pro humor. Jen ho v kafkovském šílenství britského systému dávek začíná ztrácet.
Nepřipadal jste si svázaný, že nemůžete použít tolik humoru, jak byste to třeba udělal sám?
Nevěděl jsem, jak to v tomhle systému sociálního zabezpečení chodí. Jsem zaměstnaný třicet let, živím se jako komik. Sám bych byl pravděpodobně asi hlučnější. Mám asi větší sklon křičet, takže bych byl asi brzo vyhozen ochrankou.
Přiznám se, že se mě film dotknul. Cítil jsem se po něm smutně, bezmocně a lehce deprimovaně. Ale je to dobrý příklad ukázat lidem, jaký život může být. Vyvolalo to ve mně pocit jít někomu okamžitě pomoct - nakoupit potřebným nějaké jídlo. Mělo to podobný dopad také na Angličany?
Rozhodně to má stejný efekt na lidi v Anglii. Objížděl jsem v posledním roce festivaly po celém světě a reakce byly stejné - ve Španělsku, Itálii, na Slovensku. Není to jenom o ztrátě domova, o potravinových bankách a systému, který nepomáhá obyvatelům. Je to o lidských bytostech. Dan může být váš tatínek, dědeček nebo strýc. Katie může být vaše sestra nebo dcera.
Hodně dlouhou dobu bylo v Anglii nahlíženo na lidi, kteří potřebují pomoc jako na simulující příživníky státu. Tenhle film ukazuje, že to jsou úplně obyčejní lidé. Režisér Ken Loach má pevnou vůli a já teď věřím také, že vám někdy stát říká: „Jsi chudý a je to tvoje vina. Dostatečně ses nesnažil. Je to na tobě.“ Ale vina je na opačné straně, stát ale nechce systém změnit.
Svou otázkou jsem mířil také na to, zda se film dostává ke správným lidem, protože na festivalech dostanete odlišné hodnocení.
Hodně lidí nám říká, abychom pustili film Já, Daniel Blake vládě. Ale většina vlád ví, co dělá. Jediná doba, kdy se něco mění, je v době porážky garnitury, nebo když se ozývá velké množství nespokojených lidí.
Britský režisér Ken Loach si z Cannes odváží už druhou Zlatou palmu
Číst článek
Když dostává tenhle film ceny, je to skvělé, protože je lidem na očích, mluví se o něm v médiích. Lidé jsou nespokojeni, co se děje v Anglii. Když jsme byli ve Španělsku, stěžovali si tam na nezaměstnanost nebo smlouvy se zaměstnavateli, kdy ani neví, jestli budou druhý den pracovat. Tyhle věci dokážou lidi naštvat a v ten moment začíná vláda poslouchat. Tady ale žádná vůle, aby si snímek pustili, není. Oni vědí, co se děje, oni uplatňují ten systém!
Vím, že před pár týdny byl v Anglii chlápek, který žádal o nemocenskou. Šel na prohlídku, jestli může pracovat. Doktor řekl, že způsobilý není, tak ho poslali zpátky do práce a ten muž zemřel. To mi jako správný přístup nepřijde.