Překvapení jsme nedopustili a to je důležité, říká Milan Baroš
Čeští fotbalisté půjdou do závěru kvalifikace se šestibodovou ztrátou na vedoucí Španěly, a s pětibodovým náskokem před svými konkurenty v boji o druhou příčku, Skotskem a Litvou, které mají ovšem po jednom utkání k dobru. Rozhodly o tom zápasy národního týmu v Granadě a v Českých Budějovicích, které spíše než překvapivé výsledky, přinesly celou řadu otázek.
Nic neočekávaného kvalifikační dvojutkání nepřineslo, snad pouze skóre mělo být v jednom případě horší, a v tom druhém lepší, ale to podstatné, a tím jsou bodové zisky ze zápasů ve Španělsku a s Lichtenštejnskem sedí. Takže mohou fanoušci, trenér Michal Bílek i samotní fotbalisté doufat v postup na evropský šampionát stejně jako třeba před týdnem.
"Ta pozice je jednoduchá. Pokud vyhrajeme ve Skotsku a v Litvě, tak do baráže postoupíme," připomíná základní počty před podzimní rozhodující částí kvalifikace a duely ve Skotsku, se Španělskem a v Litvě Tomáš Rosický. To co zní z úst kapitána velice jednoduše, může být ale ve skutečnosti hodně složité.
Na jednu stranu si můžeme říkat, že máme stále o něco lepší tým než největší konkurenti Litva a Skotsko, ale na druhou stranu můžeme o tom samém úspěšně pochybovat. Ve hře českého týmu funguje zatím jen málo věcí, kterým říkají odborníci automatismy, signály ze standardních situací prakticky neexistují nebo jsou zatím dobře maskované.
A pokud jedenáctka nebrání v hlubokém bloku jako proti mistrům světa, má defenziva včetně dříve pevnější stoperské dvojice opakovaně velké problémy. Odhalil to únorový přípravný duel v Chorvatsku, a rozhodně se nečekalo, že to bude vidět i teď v zápase proti trpaslíkovi z knížectví pod Alpami.
"V kvalifikaci je spoustu překvapení, spoustu outsiderů poráží favority a to jsme nedopustili. A to je podstatné, i když víme, že fotbal, který jsme předváděli, nebyl atraktivní, ale důležité jsou tři body. Bylo to sice na úkor předvedené hry, ale pokud postoupíme, tak se na to historie ptát nebude," říká Milan Baroš.
Pokud je zdravý, vytváří pro soupeřovu branku zdaleka největší nebezpečí ze všech českých útočníků, byť se ve svých posledních zápasech za reprezentaci trefoval jen proti fotbalovým trpaslíkům. Ale alespoň je na jeho hře vidět to, co by mělo útočníka charakterizovat. A sice chuť góly střílet.
"Od toho útočníci jsou. Góly dávám rád, a pokud je příležitost branku ohrozit, tak se o to snažím. Teď jsem vděčný i za ten jeden." A je na pováženou, že vděčný může být vlastně i celý národní tým. Kdoví, jak by se utkání s Lichtenštejnskem vyvíjelo, nebýt Barošova gólu.
Další útočník David Lafata se sice do šance dokázal díky dobrému výběru místa dostat, ale oproti lize se mu nedařilo příležitosti proměnit, Tomáš Necid odehrál jen pár minut, ale i z toho mála bylo vidět, že teď není úplně ve své kůži. A ostatní, Václav Kadlec a Libor Kozák šanci překvapivě nedostali.
A tak místo toho, aby pilovali souhru se svými spoluhráči z jednadvacítky, tolik důležitou před červnovým evropským šampionátem, sledovali z tribuny nebo lavičky náhradníků snažení "A" týmu, který se na EURO 2012 vůbec nemusí probojovat.
