Místo slávy plíseň, drnovické milióny hnijí ve skladu
Plesnivějící železobetonové monstrum uprostřed vesnice, tak vypadá nejnápadnější memento fotbalové slávy, kterou zažily Drnovice. Dotáhly to nejdál ze všech obcí, kterými se procházíme v našem letním seriálu o fotbalových vesnicích. Na stadionu, který teď bez větší péče chátrá nedaleko návsi, hrál před deseti lety utkání Poháru UEFA proti místnímu klubu i mistr světa a Evropy Thomas Hässler v dresu Mnichova 1860.
Zvony drnovického kostelíku jako by symbolicky hlásily, že té době už dávno odzvonilo. Nedělní mše začíná netradičně až v deset hodin. Výkop domácího zápasu drnovických fotbalistů zůstává naopak tradičně v 10:15. Kdo je zvyklý chodit jak kostela, tak na fotbal, musí si tentokrát vybrat.
„Každý kdo sem přijede, tak najednou úplně nečekaně v malé vesnici vidí takový velký stadion. To i v některých velkých městech, kde se skutečně hraje první liga, si možná říkají, že by podobný taky chtěli. Ale zdá se mi, že tady moc nevědí, co s ním. Jestli prodat, nebo rozebrat. Ale to stojí víc peněz,“ přemýšlí drnovický farář Zbyszek Wawrowski, když shlíží od kostela dolů na chátrající stadion.
Stadion si postavili v močálu
Místní duchovní je rád, že o stánek Boží je na rozdíl od toho fotbalového dobře postaráno – právě dostává novou fasádu. Naopak jedna ze zdí stadionu, na kterém hrála i česká reprezentace, viditelně plesniví a do tribuny postavené na místě, kde býval močál, neustále zatéká. Voda ničí stroje stále ještě uskladněné v útrobách.
„Já ji vyčerpám a mně to do rána nastoupí znova, protože ji zase stáhnu z okolí všechnu semka. Vždyť se podívejte na všechny ty stroje, které tady jsou. Všechny zničené. Tady máte postřikovač, to je malá záležitost. Ale tady kartáče, Verti Drain – to je milionová částka,“ předvádí dílo zkázy pečovatel o areál, kterého tu nikdo neosloví jinak než Pepo.
Správce konkursní podstaty povolil nově založenému drnovickému klubu, aby stadion využíval. Na jeho nezbytnou údržbu jako do černé díry padají tři čtvrtiny klubového rozpočtu.
Chtějí aspoň krajský přebor
„Pískej to! Proč to nepískáš? Kolik ti za to dali? Vem si brýle!“ častují návštěvníci drnovického stadionu rozhodčího při utkání proti vesnici s fotbalovým názvem Brankovice. Na fotbal už v Drnovicích nechodí šest tisíc diváků, ale i dvě tři stovky jsou vysoko nad poměry. Po krachu původního klubu mecenáše Gottvalda nově založený klub třikrát v řadě postoupil a hraje už 1.B třídu.
„Drnovicím by už z historického pohledu slušela krajská soutěž. Ale uvidíme dál,“ plánuje trenér a místopředseda Oldřich Jelínek budoucnost, ale i duch ligové minulosti je v Drnovicích stále živý.
Drulákovi a spol. podstrojovali vajíčky a jitrnicemi
„Dřív jsem chodil fandit do kotle za branku. Tehdy se na český fotbal dalo dívat. Třeba když tady hrával Drulák nebo Jarda Šilhavej když tady byl. V podstatě pomalu co jméno, to reprezentant,“ vybavuje si současný předseda klubu a také vrchní v restauraci nedaleko stadionu Daniel Brtníček.
Zmínění reprezentanti na drnovická léta také rádi vzpomenou. „Jeden znal druhýho a bylo to dobrý v tom, že ten donesl vajíčka, ten zabijačku. No prostě jako na vesnici,“ popisuje Radek Drulák, který jeden čas dojížděl z Olomouce s Karlem Brücknerem. Právě on si pozdějšího kanonýra do Drnovic coby trenér přivedl.
„Vím, že jsem se za to hrozně přimlouval. Nebyla k tomu velká vůle, no ale potom to samozřejmě bylo velice pozitivní,“ loví v paměti šestnáct let staré zážitky kouč, který dovedl českou reprezentaci do semifinále mistrovství Evropy 2004.
Starostce kvůli stadionu zbourali rodný dům
Nejvíc ale k Drnovicím přilnul současný trenér Jablonce a reprezentační asistent František Komňacký. Léta tam strávil jako hráč i trenér, dokonce si postavil v Drnovicích domek, ve kterém dodnes bydlí, a také jeden rok řídil místní základní školu.
„Vyhlásili na to konkurs, já jsem se přihlásil, vyhrál jsem ho a na rok té práce vzpomínám rád. Měl jsem to blízko, tam ta škola je asi sto metrů od toho stadionu,“ popisuje vystudovaný kantor Komňacký.
Škola funguje dodnes a Drnovice by se bez ní těžko obešly, kdežto o stadionu to rozhodně neplatí. „Každý den chodím okolo a bolí mě při tom srdíčko. Když si uvědomím, kolik to stálo peněz, práce, co lidí se tam na tom muselo nadělat a dneska když se na to podíváte, jak to chátrá – vymlácený sedačky, okna, omítka všude padá. Z toho je mi opravdu bolestně,“ stýská si Antonie Dvořáková – bývalá starostka Drnovic.
A její smutek prohlubuje vědomí, že kvůli výstavbě dnes už rozpadajícího se stadionu kdysi zbourali její rodné stavení.
Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 8. díl – Blšany.
Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat.
Fotbalové vesnice jsou také na Facebooku.
