Zemřel dirigent Mackerras, propagátor české hudby

Ve věku 84 let zemřel slavný dirigent a znalec české hudby sir Charles Mackerras. Zasadil se o světové šíření díla Leoše Janáčka a pět desítek let spolupracoval s Českou filharmonií. Na oslavu této spolupráce se připravoval podzimní koncert, který se již neuskuteční.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Česká filharmonie a dirigent Charles Mackerras (ilustrační foto)

Česká filharmonie a dirigent Charles Mackerras (ilustrační foto) | Foto: Tomáš Vodňanský | Zdroj: Český rozhlas

Mackerrasovo spojení s českou hudbou ovlivnil jeho stipendijní pobyt v Praze. V roce 1947 sem přijel jako australský student a dostal se do blízkosti dirigenta Václava Talicha. Ještě před odjezdem do Prahy absolvoval kurz češtiny, protože se dozvěděl, že jeho němčina by v poválečném Československu nebyla vítána.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sir Charles Mackerras na archivním záznamu

Setkání s Talichem Mackerrase ovlivnilo na celý život. Talich žil po válce v ústraní své berounské vily, čelil totiž obvinění z kolaborace s nacisty. Mackerras jezdil za ním a díky Talichově umělecké odmlce s ním mohl o to intenzivněji spolupracovat. Talich ho naučil lásce k české hudbě, ale i k českému jazyku. „Talichova osobnost byla velmi silná. Všechno, co řekl, bylo důležité,“ vzpomínal Mackerras.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Veber z ČR 3 - Vltava o Charlesi Mackerrasovi

„To probíhalo kolem roku 1948. Pak se Mackerras mnoho let do Prahy nedostal, pravidelná spolupráce s Českou filharmonií začala až v 60. letech“, vzpomíná Petr Veber, vedoucí redakce vážné hudby Českého rozhlasu 3 – Vltava. Mackerras přiznával, že nebýt únorového komunistického puče, v Praze by zůstal déle. Stala se jeho druhým domovem.

Talich byl Mackerrasovi vzorem v dirigentském řemesle, ale i v umělecké náročnosti, která mladému studentovi imponovala. „Došlo zde k jedinečnému propojení talichovské proslulosti a tradice se světovým rozhledem a rozletem Mackerrase,“ tvrdí Veber.

Setkání s Janáčkem

Stejně osudové tehdy pro Mackerrase bylo vyslechnutí Janáčkovy opery Káťa Kabanová v Národním divadle. „Janáčkova hudba byla natolik jiná a fascinující, že jsem se do ní okamžitě zamiloval. Začal jsem ji studovat a zůstal u ní celý život,“ vyznal se Mackerras. Stal se velkým propagátorem a provozovatelem skladeb českých autorů po celém světě, nastudoval a nahrál například všechny Janáčkovy opery. „Ve světě odvedl obrovskou službu české hudbě,“ hodnotí Veber.

Z Mackerrasových nahrávek Petr Veber nejvíce oceňuje Janáčkovu Glagolskou mši, také jeho opery a za téměř kultovní považuje Řecké pašije Bohuslava Martinů realizované se soubory velšké národní opery.

V České republice nebyly tolik známé Mackerrasovy snahy o autentickou interpretaci skladeb 18. století, zejména Bacha, Händela nebo Mozarta. „My jsme věnovali pozornost tomu, kvůli čemu on sem jezdil, tedy především janáčkovským operním kreacím,“ vysvětluje Veber. „Ale v Londýně platil rovněž za průkopníka händelovské a mozartovské interpretace, ne snad přímo na staré nástroje ale určitě historicky poučené.“

Petr Veber, Milan Kocourek, Martina Mašková, Adéla Havránková, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme