Velká pardubická je rychlejší, ale i bezpečnější. Taxis už tolik nestraší

V neděli se poběží už 125. ročník Velké pardubické. Letité klišé říká, že jde o nemilosrdný dostih s drsnou překážkou Taxisem, kde koně často padají a jde jim o život. Dnes už to ale tak úplně neplatí. Jak dokládají statistiky, po úpravách překážek na začátku 90. let je „Velká“ rychlejší, ale hlavně bezpečnější. A to i přes loňské úmrtí klisny Zulejky.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koně na Velkém Taxisově příkopu

Koně na Velkém Taxisově příkopu | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

„Hodně jsem to studoval, hledal jsem nějakou chybu, kterou jsem mohl udělat, ale nemohl jsem ji najít. Nevím, proč se Zulejka neodrazila, když se měla odrazit, a prolétla živým plotem,“ vzpomínal žokej Josef Bartoš, jak si kritický okamžik analyzoval poté, co se sám probral z bezvědomí.

Smrt Zulejky a předtím Cieszymira v roce 2007 na Velkém Taxisově příkopu jsou ale spíše tragické náhody.

Přehrát

00:00 / 00:00

Velká pardubická je dnes bezpečnějším dostihem než dřív. Co vedlo k menšímu počtu pádů koní, zjišťoval Tomáš Kohout

I z údajů datových žurnalistů Českého rozhlasu vyplývá, že na Taxisu se od zavedení kvalifikací a také po úpravách obávané překážky padá mnohem méně. Například v letech 1981 až 1983 tam upadlo celkem 26 koní, což je více než za posledních 17 let dohromady.

Méně nápadnou, ale o to záludnější překážkou je podle Josefa Bartoše Popkovický skok. „Hned po skoku se zatočí prudce doprava. Když jsou koně hodně vedle sebe a někdo z první linie udělá chybu, tak za ním nemáte šanci,“ popisuje dvojnásobný vítěz Velké pardubické.

A jeho slova dokládají i čísla - v roce 1998 na Popkovickém skoku spadlo deset koní.

DATA: Úpravy překážek zvýšily bezpečnost i sportovní úroveň Velké pardubické

Číst článek

Z dlouhodobých dat se dá vyčíst i to, že úpravy překážek vedly ke zrychlení závodu. Potvrzuje to správce závodiště a bývalý trenér Jiří Janda.

„My se snažíme dráhu změkčit, aby to nebylo tak rychlé, protože ta rychlost, jak říkají v jednom přísloví Angličani, zabíjí.“

Rychlost vyčerpává, častější jsou pády v závěru

A hlavně koně na 6900 metrů dlouhé trati vyčerpává. Proto jsou poslední dobou o něco častější i pády v závěru, třeba na Havlově skoku.

Tři proutěné překážky na oválu se zdají být i podle dat snadnou záležitostí, ale jako perlička a varování může sloužit příhoda „velmistra“ Josefa Váni staršího. Ten opustil sedlo Tiumena na poslední proutce a osminásobný šampión došel do cíle v roce 2013 pěšky.

„Bylo to takové na slzy v očích, ale holt musíme být chlapi. Takovej je sport,“ komentoval tehdy Josef Váňa pro něj smutný konec dostihu.

Tomáš Kohout, ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme