Pečuje o dítě s cukrovkou. Přesto musí na úřad práce
Rodiče diabetických dětí se ocitli v pasti českého sociálního systému. Od letošního roku končí na úřadech práce, protože nedostávají rodičovský příspěvek. Stát jim ještě donedávna dával peníze, aby se mohli doma starat o své nemocné potomky až do jejich sedmi let. To už však neplatí a úředníkům musí vysvětlovat, kdy si najdou práci. Jenže tento úkol můžou těžko splnit, protože školky diabetické děti odmítají.
„Nikdy jsem od státu nechtěla peníze, ale teď se dostávám do situace, že to jinak nejde,“ vysvětluje Šárka Vojtůšová. „Je to docela podraz. Přijde mi to vůči dceři nespravedlivé,“ dodává její manžel.
Dcerou těchto na stát naštvaných rodičů je čtyřletá Eliška. Má kudrnaté vlasy, výrazné oči a cukrovku. Visí kolem krku své matky.
„Jdeme do kuchyně. Tady mám váhy a nůž,“ ukazuje Šárka Vojtůšová. „Když například uříznu širší plátek chleba, tak ho musím část odkrojit,“ nastiňuje. „Tady máme jehly a inzulín je v lednici,“ dodává.
Od začátku letošního roku musí v této domácnosti bojovat kromě cukrovky i s úředním šimlem. Do loňského roku totiž mohly matky diabetických dětí zůstat se svými potomky až do sedmi let doma a stát jim dával rodičovské příspěvky, zhruba sedm tisíc měsíčně.
Od ledna to neplatí a rodina dostává pouze třítisícový příspěvek na péči. Z paní Vojtůšové se rázem stala nezaměstnaná. „Paní na úřadě mi přímo řekla, že patřím na úřad práce a dítě do školky,“ vzpomíná. Práci si Šárka Vojtůšová najít nemůže, protože Elišku nechtějí vzít do školky kvůli těžké cukrovce, kterou trpí.
Pomoc rodinám malých diabetiků je podle Drábka dostatečná. Změnu nechystá
Číst článek
Matka obavy učitelek docela chápe. Svou dceru totiž musí pořád hlídat jako ostříž. Eliška má často hypoglykemické záchvaty a navíc musí dodržovat přísnou dietu. „Jdeme třeba na konec zahrady a já už v ruce držím glukometr, protože si nejsem jistá. Ve školce si nemusí všimnout a Eliška by mohla zemřít,“ tvrdí Šárka Vojtůšková, která nedobrovolně rozšířila armádu nezaměstnaných. V očích státu je ženou, které se nechce pracovat.
Mateřské školy považují dítě s cukrovkou za problém
Vcházíme do mateřské školky v Morkovicích, abychom se zeptali, jestli jsou vychovatelky schopné se postarat o malou Elišku. „Pro Elišku by byl kolektiv dětí velkým přínosem, ale žádná učitelka si to asi nevezme na odpovědnost,“ domnívá se jedna z učitelek. „Děti mají koláče k obědu a ona nic z toho nemůže jíst,“ dodává druhá.
Gabriela Šilháková ze zlínského úřadu práce radí, aby se z paní Vojtůšové stala žena v domácnosti, kterou bude živit manžel. „Může tak ukončit evidenci a být doma,“ radí.
Jenže Vojtůšovi mají pět dětí a manžel Štefan, který je profesí hasič, se i tak má co ohánět. Počítají každou korunu.
Podobný problém se týká desítek rodin. Chtějí, aby matky mohly zůstat s diabetickými dětmi doma až do jejich sedmi let. Ministerstvo práce a sociálních věcí však nic takového neplánuje.
