Jak vyzrát na počasí? Skákat v noci!
Skokani na lyžích nemají na výběr. Mohou skákat ani ne v tu chvíli, kdy se jim zachce, ale kdy jim to dovolí počasí. A právě s tím mají na Světovém poháru v Harrachově potíže. Včera je potrápil vítr, dnes čekají na sněhové přívaly. Co s tím? Aby neměli první volný víkend v sezóně, ale mohli si díky závodům vydělat, museli by skákat v noci.
Umělé osvětlení se odráží od zmrlého sněhu, bílo vůkol, diváci křičí a skokan v pestré kombinéze se snaží o telemark. To už je několik let naprosto běžný obrázek. Mezinárodní lyžařská federace využívá večerní skoky nejen jako marketingový tahák už několik let. Vedou ji k tomu i lepší povětrnostní podmínky.
Doopravdy: stačí, že zapadne slunce, přestane ohřívat vzduch a zklidní se vítr. Ne, že by rozpalovalo přímo úbočí Čertovy hory v Harrachově, ale faktem je, že vítr večer ustával. A podle předpovědi měl být nejslabší dnes v noci, asi ve čtyři hodiny ráno. Že to nemyslím vážně? Že to přece nemůže nikoho napadnout? Ale ano! Proč by se nemohlo ve skocích závodit ve čtyři ráno? To by byl teprve night event!
"To by bylo dobrý. Kdybychom to fakt udělali, bylo by to něco nového. Jasně, mohli bychom skákat v noci, není problém. Ale nevím, jestli by to bylo dobré," přemítal nad nápadem nočního skákání čtyřnásobný olympijský vítěz - Švýcar Simon Ammann. A že je to hloupost? Proč? Nejen polští diváci, by určitě přišli. Mají jít do baru po skocích, nebo na ně rovnou z něj?
Technicky vzato, v noci by se skákat dalo, připouští to i trenér rakouské reprezentace Alexander Pointner. "Záleží na tom, co chceme. A my chceme v sobotu a v neděli závodit. A proto potřebujeme, aby sportovci byli fit, takže nemůžou skákat pozdě v noci. Ale předpověď není moc dobrá, takže jen doufáme," říká kouč nejlepšího týmu světa.
Ad týmy: třeba cyklistická Vuelta letos začínala půlnoční časovkou družstev, takže cyklisti mají s nocí své zkušenosti - a lyžaři by narozdíl od nich i viděli na sportoviště docela dobře. A šéf skoků na Mezinárodní lyžařské federaci Walter Hofer k možnému závodění ve čtyři v noci podotknul. "Jo, vlastně jsme si to tak plánovali. Všichni jsme to tak chtěli udělat, ale bohužel, jenom rozhlasoví reportéři řekli, že nemají čas."
Kdyby to Walter Hofer nemyslel v nadsázce, byla by jeho slova vrcholem alibismu.
