Chřástal polní (Crex crex), foto Ron Knight, Seaford, East Sussex

Intenzivní zemědělství ničí českou přírodu, mnohé druhy ptáků na polích nepřežijí

Jan Cibulka |

Čtěte dále

Z obrovských lánů hustě osetých jediným druhem rostlin mizí ptáci. Někteří na polích ošetřených průmyslovými hnojivy a pesticidy nenajdou dost potravy, jiní padnou za oběť zemědělské technice. Také proto chce EU zastropovat dotace, aby podpořily spíš menší zemědělce a větší různorodost krajiny. V Česku naráží na odpor velkých farem.

V české zemědělské krajině žije o třetinu méně ptáků než v roce 1982. Nejvíc ubylo koroptví polních, lindušek lučních nebo skřivanů polních.

Podle ornitologů za to mohou změny v zemědělství, které klade stále větší důraz na zvyšování výnosů za každou cenu: ptáky nehubí jen rychlejší a výkonnější kombajny, ale i vyšší dávky chemikálií, zvětšování ploch osazených jediným druhem rostlin a v konečném důsledku i zemědělské dotace, které takové podnikání podporují.

Proč zrovna ptáci

Početnost ptáků považují vědci za vhodný ukazatel rozmanitosti druhů v přírodě. Ptáci poměrně rychle reagují na změny prostředí, jejich biologie je dobře prozkoumaná, a navíc jsou oblíbeni mezi veřejností: lidem na jejich osudu často záleží (stačí se rozhlédnout, na kolika balkónech jsou krmítka), a najde se tedy dostatek amatérských ornitologů, kteří mohou pomoci s jejich sledováním. Proto je tzv. indikátor ptáků zemědělské krajiny používán jako jeden z oficiálních ukazatelů druhové rozmanitosti v EU.

„Nejhorší dopad na evropskou avifaunu (ptactvo - pozn. red.) se předpokládá v případě, že se bude zvyšovat intenzita zemědělství ve střední a východní Evropě,“ varovali loni v listopadu členové České společnosti ornitologické ve studii pro ministerstvo zemědělství.

„Intenzifikace zemědělství, zejména výnos obilovin, dokáže sám o sobě vysvětlit 30 % změn v početnosti populací ptáků,“ říká studie z roku 2002.

Podle britského ornitologa a autora knihy Farming and Birds Iana Newtona nejde jen o tuny obilí jako takové – jeho větší výnosy jsou indikátorem zvyšování dávek průmyslově vyráběných hnojiv a přípravků na ochranu rostlin před škodlivými organismy, regulátorů růstu, častější využívání výkonnějších zemědělských strojů a zavlažovacích systémů, a upřednostňování velkých monokulturních lánů či pěstování geneticky modifikovaných plodin.

Výnosy obilovin dle databáze Světové banky

Důvodů pro úbytek ptáků zemědělské krajiny je tedy pravděpodobně několik, ale obecně se dají shrnout jako efektivnější zemědělství. Lepší a rychlejší stroje spolu s účinnějšími chemickými prostředky postupně vytlačují z polí vše kromě pěstovaných plodin.

Větší není pro každého lepší

Moderní sekačky, používané zemědělci třeba ke sklizni krmné vojtěšky nebo obilí, zvládnou sekat rychlostí přes 20 km/h, šířka žací lišty pak může být až 12 metrů. Tak rychlému stroji s velkým dosahem těžko uteče zvíře, které se v poli schovává, často i s mláďaty.

Právě případy posekaných zajíců a srnek, jejichž počet odhadují na víc než 60 tisíc ročně, vedly ochránce zvířat ke spuštění kampaně Stop sečení srnčat. Petici na webu podepsalo víc než pět tisíc lidí, následně ministerstvo životního prostředí spolu s Českou zemědělskou univerzitou spustilo portál Senoseč. Na něm zemědělci zveřejňují, kde a kdy budou sekat, a myslivci spolu s dobrovolníky se snaží zvířata vyhnat.

Podobná opatření ale fungují pouze u větších zvířat, například chřástal polní je na louce či na poli závislý a nemá kam utéct. Obvykle má na poli hnízdo, později pak samice při hledání potravy vodí mláďata mezi stonky rostlin. Při vyrušení se kuřata snaží schovat, dost daleko ale neutečou. A pokud je žací lišta dostatečně rychlá, nestihne to ani dospělá samice.

Navíc se v posledních desetiletích tráva používá spíše k výrobě siláže než sena, louky se proto sečou v závislosti na nadmořské výšce již od května, kdy chřástalové hnízdí. A jelikož časově nejúspornější je sekat od krajů do středu, sekačka obvykle nažene všechny ptáky do středu louky, kde je následně při posledním obratu zlikviduje.

V obdobné situaci je i čejka chocholatá, jejíž počty jsou nyní na desetině stavu před 35 lety.

početnost čejky chocholaté dle JPSP

Výkon a rychlost zemědělských strojů zemědělce motivuje, aby pracovali na co největších polích: zastavováním práce a přejížděním mezi malými políčky ztrácejí čas. Podle dat, které serveru iROZHLAS.cz poskytlo ministerstvo zemědělství, se v posledních deseti letech velikost tuzemského půdního bloku (de facto pole) pohybovala okolo 10 ha. Pro srovnání, v Evropě na součet polí pro celou farmu připadá v průměru 16 ha. Česko vede i do velikosti samotných farem, podle statistiky Eurostatu zde na jednu farmu připadá v průměru 133 hektarů půdy.

Rozdíl mezi krajinou v 50. letech a dnes, například v blízkosti vaší obce, si můžete prohlédnout na srovnávací mapě.

Rovněž můžete podívat na velikost polí na Česko-Rakouském pomezí.

Také nedostatek keřů a neposekaných mezí pociťují velmi často ptáci. Přicházejí o úkryt a místo, kde mohou hnízdit. Proto dlouhodobě ubývají například strnad obecný, tomu pravděpodobně chybí i dostatek potravy. Druhé zmíněné se týká i dříve běžného skřivana polního, velká pole mu (i kvůli chemickému ošetření) nabízejí méně dostupné potravy. Početnost skřivana se od roku 1982 snížila o 40 % a stále klesá. Ještě hůř je na tom koroptev polní, její počty se za stejnou dobu zmenšily od 90 % a nyní bojuje o přežití.

početnost koroptve polní dle JPSP

Početnost koroptve polní podle Jednotného programu sčítání ptáků

Že je členitá krajina pro živočichy příznivější, potvrzuje i čerstvě publikovaná studie týmu českých a zahraničních vědců. „Naše výsledky jasně demonstrují, že místa s menší rozlohou polí a vyšším zastoupením přirozených biotopů (jako jsou travnaté pásy, křovinaté koridory, louky) mají výrazně vyšší biodiverzitu. Dále jsme prokázali, že motýli představují důležité indikátory celkové druhové diverzity. Kde je vyšší diverzita motýlů, tam se daří i ostatním živočichům polní krajiny,“ napsal na facebooku jeden z autorů, Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

„Zvýšením pestrosti zemědělské krajiny (např. snížením velikosti polních celků a zvýšením zastoupení přirozených stanovišť) může být cenným nástrojem pro zachování biodiverzity, ale i kvality půdy či boji proti škůdcům a suchu,“ dodává.

Problém s žížalami

Kromě ptáků současný způsob hospodaření nepřeje ani bezobratlým, zejména žížalám a hmyzu. Tyto dvě skupiny přitom hrají v ptačím jídelníčku důležitou roli. Žížaly jsou podstatné hlavně proto, že jsou k dispozici prakticky po celý rok s výjimkou období, kdy je země zmrzlá či výrazně vyschlá. V období od března do května, kdy jsou jiné zdroje potravy omezené, žížaly už vylézají k povrchu na dosah ptákům. Proto jsou na nich do značné míry závislí havranovití, kosi a drozdi, čejky, kulíci nebo i puštíci a poštolky.

Kromě ptáků se pak na žížaly specializují i ježci nebo krtci. A mají důvod: na dlouhodobě udržovaných pastvinách může hustota žížal činit až 200-500 jedinců na metr čtvereční, jde tak o slušnou zásobárnu kalorií.

Žížaly vyžadují k životu přibližně neutrální půdu (pH 5-7). Pokud je kyselost vyšší, nepřežijí. Jenomže dusíkatá hnojiva, která dnes nahrazují dříve užívaný hnůj, půdu okyselují, a žížaly proto z polí mizí. Nejde jen o kyselost půdy, při hospodaření se dnes často používá rotavátor, což je stroj, který roztočenými čepelemi kypří zemi do hloubky okolo 20 cm. Žížaly, které se zdržují méně než poloviční vzdálenosti, tak obvykle nepřežijí.

Zemědělci se také často zaměřují na odvodňování polí. Na podmáčených místech totiž hospodářské plodiny obvykle špatně prospívají a navíc podmáčená místa komplikují práci zemědělské technice. Na meliorovaném pozemku je tak možné každý rok začít hospodařit o něco dříve, netřeba čekat, až pole po zimě uschne. V letních měsících pak už mají plodiny vzrostlé kořeny a mohou čerpat vláhu z větší hloubky, nedostatek vody na povrchu tak zemědělcům nevadí. Polní ptáci ale ztvrdlou krustu zobákem neprorazí, takže se nedostanou k potravě pod povrchem, navíc jim chybí i voda samotná.

Z polí (a nejen odsud) mizí i hmyz. Na rozdíl od ptáků není tak dobře viditelný a mezi lidmi oblíbený, proto je sledovaný daleko méně. O to větší zájem vyvolala zpráva Krefeldského entomologického spolku, podle které z německých chráněných oblastí za poslední tři dekády zmizelo 75 % veškerého polétavého hmyzu. Prozatím není jasné, co je důvodem, spekuluje se o vlivu v zemědělství užívaných pesticidů na bázi nikotinu.

Proč přibývá hus a divočáků

Změny v krajině ale nemají jen poražené. Vydělávají na nich ti, kteří se plodinami živí, případně v nich najdou i úkryt. Z ptáků je to třeba husa velká, její počty jsou dnes na šestinásobku stavu z přelomu tisíciletí.

početnost husy velké

Početnost husy velké podle Jednotného programu sčítání ptáků

Z rozsáhlých řepkových lánů pak profitují divoká prasata. „Divočák tam má klid, vodu i potravu. Navíc nejsou zachována políčka pro možné naháňky, takže divočáci v těchto polích nejsou vidět,“ vysvětlil pro kolínský Deník předseda Okresního mysliveckého spolku Kutná Hora František Barták.

I navzdory pozitivním trendům u některých druhů je ale celková bilance záporná, ptáků – a pravděpodobně tedy i jiných druhů – v zemědělské krajině rychlým tempem ubývá.

Celoevropský problém

Nejde jen o problém Česka, obdobné propady v počtu polních ptáků pozorují zejména ve „starých“ zemích EU. Ve velké Británii jde podle studie z roku 1995 o propad až na polovinu, analýza Eurostatu pak hovoří o třetinovém úbytku napříč Evropou.

Ukazatel běžných druhů ptáků pro vybrané státy EU

Naopak v celoevropském srovnání jsou v případě Česka vidět 90. léta, kdy se transformující zemědělství potýkalo s problémy. „Mimo jiné se snížilo množství užívaných pesticidů, ale zejména došlo vlivem změn ve vlastnických a uživatelských poměrech ke krátkodobému zvýšení heterogenity (pestrosti, pozn. red.) krajiny,“ říká k tomu Václav Zámečník, který se ochranou ptáků zemědělské krajiny zabývá v České společnosti ornitologické. V roce 1985 připadalo na jeden hektar v průměru 2,5 kg chemie, o pět let později jen 2 kilogramy.

množství chemických látek v zemědělství

Zdroj: Metodická příručka pro praktickou ochranu ptáků v zemědělské krajině: metodika AOPK ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2013, s. 10. ISBN 978-80-87457-81-8.

Naopak negativně na populace ptáků dopadl vstup země do EU. „Nastoupily dotace,“ komentuje úbytek ptáků Zámečník. Podle něj tak získali farmáři prostředky na hnojiva a pesticidy, stejně jako si mohli dovolit výkonnější techniku. Navíc dříve často neobdělávali tu část pole, která byla podmáčená nebo jinak obtížně dostupná, což ptákům vyhovovalo. Tlak na evidenci a kontrola ze strany dotačních úřadů je ale donutil hospodařit na každém metru pozemků.

Evropské orgány si problém uvědomují a chystají změnu společné zemědělské politiky: podle návrhu evropského komisaře pro zemědělství Phila Hoganag by dotace pro jednu farmu měly být zastropovány částkou 60, respektive 100 tisíc eur. Nově by tak dotace, které tvoří přibližně třetinu evropského rozpočtu (asi 59 miliard eur), měly podporovat zejména menší farmy. Naopak velké agrokolosy by o citelnou část peněz přišly.

Česko bojuje za velké

Česká republika spolu se Slovenskem a některými regiony východního Německa se takovému kroku ale brání. Podle serveru Politico by Bruselem chystané zastropování dotací na jednu farmu připravilo Česko o 43 % ze současných asi 1,2 miliardy eur.

„My to jednoznačně odmítáme,“ řekl serveru iROZHLAS analytik Jiří Felčárek z Agrární komory ČR. „S ohledem na strukturu českého zemědělství by to bylo diskriminující a brzdilo by to další rozvoj celého sektoru,“ dodal. Podle něj mají velké farmy větší efektivitu práce a díky tomu dosahují značných úspor, což představuje výhodu oproti „starým“ zemím EU.

„Střední a velké podniky mají určitou sílu, aby zaváděly moderní poznatky v zemědělství, principy precizního zemědělství,“ vysvětlil Felčárek, jak komora navrhuje řešit negativní dopady hospodaření na krajinu. Nejnovější technologie totiž ve výsledku snižují množství používaných hnojiv a pesticidů, uzavírá.

O tom, že dotování největších krajině neprospívá, hovoří Asociace soukromého zemědělství České republiky, podle které jsou velké lány ohrožené erozí, a těžká technika půdu dále znehodnocuje.

„Zásadním řešením je zvýšení pestrosti a členitosti krajiny a zmenšení nepřerušovaných půdních bloků,“ uvádí v tiskové zprávě. „Z našeho pohledu je zastropování jednoznačně v zájmu nejen zemědělství, ale i celého českého venkova a všech obyvatel,“ napsala serveru iROZHLAS tisková mluvčí asociace.

Razantní změna financování by se dotkla i některých členů vlády. Holding Agrofert, dříve patřící premiérovi v demisi Andreji Babišovi, vloni podle Politica získal na agrodotacích 14 milionů eur (asi 355 milionů Kč). Současný ministr zemědělství Jiří Milek je zase předsedou představenstva koncernu Úsovsko, ten jen v roce 2016 čerpal skrze Státní zemědělský intervenční fond dotace ve výši přes 54 milionů korun.

Konečné slovo budou mít evropské orgány, stanovisko Komise by mělo přijít v polovině tohoto roku, pak rozhodne Evropský parlament. Nicméně už nyní přichází z Bruselu signály, že v reakci na kritiku chystaných opatření by jednotlivé státy mohly dostat volnější ruku v tom, jak s dotacemi na svém území naloží. V Česku by to pravděpodobně vedlo ke konzervaci či dalšímu zhoršení současného stavu.

Jan Cibulka