„Když jsme začínali, neměli jsme žádný ledový palác, není tady zima, nic takového, a přesto je u nás hokej fenoménem,“ popisuje hokejový historik Tomáš Kučera.
„Zajímavá událost byla, že se objevily anonymní dopisy, které byly adresovány Václavu Havlovi a Daně Němcové, od kohosi, kdo tvrdil, že se chce na paměť Palacha upálit,“ popisuje historik Tomek.
Kromě polních lékárniček nebo plicních ventilátorů minulý týden Paměť národa na Ukrajinu odvezla také československou vlajku ze srpna 1968. Její symbolická cesta vedla až na frontu.
Potvrzení vedoucí úlohy strany, schvalování okupace jako bratrské pomoci – tak vypadaly Rozhlasové noviny na začátku 70. let. Desítky komentářů mířily proti reformním politikům nebo novinářům.
„Rozhlas přispěl k tomu, že československý lid byl dezinformován, zmaten, oklamán a podveden,“ znělo v éteru 5. listopadu 1969 prohlášení nového vedení Československého rozhlasu.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
Publicistický pořad Lidé, život, doba začal v roce 1968 čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.
„Myslím si, že odejdou. Ale bude to chvilku trvat. Moudrost, rozum a cit musí zvítězit,“ sdělil Volnému svůj názor na příchod okupačních vojsk náhodný kolemjdoucí.
21. srpna 1968 do Československa přijela vojska Varšavské smlouvy a začala okupace značící začátek normalizace. Jakou roli hrál tehdy Československý rozhlas a jak na okupaci vzpomínají pamětníci?
Pohled na 50. léta jinak. „První, co by vás napadlo obecně ve veřejném prostoru – procesy, Slánský, Milada Horáková, Toufar... Snažili jsme se vystoupit z těch jednoduchých razítek,“ popisuje Stehlík.
Pražské jaro přineslo změny v kulturním a společenském životě, otevřelo diskuzi o revizi politických procesů z 50. let a především zrušení cenzury v červnu 1968. To všechno začalo znepokojovat Moskvu.
Byl vybudován podle sovětského vzoru a nakonec vysílal až do roku 1999 a jednoduché přijímače s jedním knoflíkem se dostaly nejen do domácností, ale také podniků či škol.
Okupace Československa v roce 1968 znamenala likvidaci všeho, co souviselo s tzv. „socialismem s lidskou tváří“, jak tomu komunisté tehdy říkali. Přišla normalizace, jejíž součástí byla i propaganda.
„Jsou to pro mě úžasné vzpomínky. Doufám, že něco jsem dal i jemu, ale rozhlas dal určitě více mně. Můj profesní život je po 45 let spojený s rozhlasem,“ říká ředitel Rozhlasu a televize Slovenska.
Režisér Jiří Mádl film staví na příběhu dvou rozdílných bratrů, které od sebe dělí deset let. Dramatické události roku 1968 je k sobě ovšem připoutají a prověří jejich sourozenecké pouto.
„Myslím, že herecká reakce v rozhlase je jako na jevišti, že si člověk nejenom nějak pomáhá, ale prožívá věci i tělem. Takže někdo má větší gesta, někdo je u mikrofonu úspornější,“ říká Viktor Preiss.
Ivan Mládek se společně s celou kapelou Banjo Band sešel s Lucií Výbornou. Společně pokřili novou desku Poslední Křeč. Také promluvil o útěku během okupace v roce 1968.
Zásah proti demonstrantům na Národní třídě si vyžádal téměř 600 zraněných. Tehdy nově vzniklé Občanské fórum téměř okamžitě spustilo rozsáhlé vyšetřování s rozpačitými výsledky.
Gel byl na konci kariéry profesorem žurnalistiky na a také překladatelem. Díky němu si můžeme v češtině přečíst třeba Twainova Dobrodružství Toma Sawyera nebo Remarqueův román Na západní frontě klid.
Česko si připomíná začátek Pražského povstání v roce 1945. Lidé se v závěru druhé světové války, pět dnů po sebevraždě nacistického vůdce Adolfa Hitlera, postavili na odpor nacistickým okupantům.
Zikmund, kterého v roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, byl známý díky cestám po světě, jež podnikl se svým spolužákem z vysoké školy Jiřím Hanzelkou.