‚Slyšíte střelbu.‘ Když Sověti roku 1968 obsadili rozhlas v Praze, převzala vysílání krajská studia
21. srpna 1968 přibližně ve dvě hodiny ráno oznámil hlasatel Československého rozhlasu, že do země vtrhla vojska Varšavské smlouvy. A od půl páté začalo nepřetržité vysílání o dění v Československu. I přes snahu sovětských okupačních vojáků o jeho zastavení se ho podařilo udržet i díky krajským studiím. Ty převzaly štafetu po dočasném násilném přerušení vysílání z budovy na Vinohradské ulici v Praze.
„Zatím okupační vojska nemají přístup k rozhlasu. Ale nevíme, jak ještě dlouho se udrží tato situace. V tomto okamžiku se ozvala ostrá střelba z Vinohradské třídy. Lidé prchají směrem k naší budově před střelbou kulometů, samopalů a vykřikují: ‚Dubček, Dubček.‘ A my se k nim připojujeme,“ znělo ve vysílání Československého rozhlasu.
21. srpna 1968 kolem deváté hodiny ranní obsadili budovu rozhlasu na Vinohradské třídě sovětští vojáci.
„Přátelé, v tyto okamžiky se střílí již na dveře Československého rozhlasu. Myslím, že to budou brzo poslední slova, která od nás slyšíte. Slyšíte střelbu,“ popisovali ve vysílání.
Dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý k tomu dodává: „Člověk si musí uvědomit, jaký kontext a obrazy měli lidé ve své hlavě. Byl rok 1968, oni byli novináři a velmi dobře si pamatovali rok 1956 – tragické události v Maďarsku.“
„Ve chvíli, kdy přišli Sověti, začali jednoho po druhém odvádět a odkudsi z rozhlasového dvora se ozývaly osamělé výstřely, tak mráz po zádech mi běhá i teď. Co si měli myslet, že se s nimi stane?“
‚Ukončete vysílání‘
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
Rumunský vůdce přijel pár dnů před invazí podpořit Československo. Z Maďarska přišlo poslední varování
Číst článek
„Mým nejdramatičtějším okamžikem byla situace, kdy jsem byl u mikrofonu a najednou mi jeden kolega říká: ‚Ukončete vysílání, pustíte hymnu, musíme skončit, Rusové jsou tady, obkličují rozhlas a vtrhnou sem‘,“ vzpomínal před několika lety tehdejší hlasatel Karel Sedláček.
„Když jsem se podíval z hlasatelny, která měla okna, viděl jsem sovětský tank, který hlavní mířil na jedno okno, pak se trochu pootočil doprava, jako by si zaměřoval, do kterého okna má střelit. V ten moment jsem byl sevřený, nevěděl jsem, co mám říct. Proskleným oknem na mě z režie na mě mávali: ‚Konči, konči, něco řekni a dáme hymnu‘,“ doplnil.
Z vysílání se ozvalo: „Vážení přátelé, Československý rozhlas končí své vysílání. V naší vrátnici jsou cizí vojáci. Loučíme se s vámi. Československý rozhlas končí bohužel své vysílání. Ať žije Československá socialistická republika, ať žije svoboda, ať žije přátelství.“
Reportér v den okupace unikl z Československého rozhlasu. Na ulicích dokumentoval strach obyvatel
Číst článek
22. srpna 1968 byla Vinohradská budova v Praze definitivně odříznutá. Do vysílání se ale přihlásila další krajská studia: „Tady svobodný vysílač Liberec. Nebojte se, přátelé, máme zajištěno náhradní vysílání. Poslouchejte nás proto neustále a my vám budeme stále podávat, pokud budeme mít, nové zprávy.“
Podle pamětníků bylo všechno technicky možné a vysílání týden běželo. „Ptal jsem se, jak poznali, že už to má skončit. A oni říkali, že když se od techniků a šéfů poprvé ozvala věta: to nejde. To byla druhá chvíli, už ne ta zvenčí, ta násilná, ale jakési vyhasnutí, rezignace. A tím to skončilo,“ uzavírá Černý.
