Jdu vyhrát. Pojedu si to svoje a dopadne to, věří MMA zápasník Dvořák před duelem s Japoncem Tairou
Zápasník MMA David Dvořák vtrhnul před pěti lety do slavné organizace UFC jako uragán. Jako první Čech vyhrál první tři zápasy, dostal novou smlouvu a těšil se na další výhry. Pak ale třikrát v řadě neuspěl a v říjnu ho tak v Las Vegas čeká velmi důležitý souboj. Rozdá si to s Japoncem Tatsuro Tairou, který má v profesionálním ringu 14 výher a žádnou porážku.
31letý Dvořák se během přípravy také snažil poučit s předchozích nezdarů. „Hlavně ty věci, které se mi zkrátka nedařily, které byly špatně. Snažíme se ty chyby rozebírat, pracovat na nich, posouvat se. Každá prohra je způsobem, jak se posunout a být lepší, takže si z toho bereme jen to dobré,“ říká Dvořák v rozhovoru pro Český rozhlas.
MMA zápasník David Dvořák se připravuje na svůj souboj v UFC s Japoncem Tairou
Tři porážky za sebou nejsou příjemné. Přitom některé ty zápasy byly dobře rozjeté, musí to zpětně mrzet, že se to nedotáhlo. Ani poslední boj s Ercegem nebyl po prvním kole špatný…
Je to tak. Ve většině zápasů, které jsem prohrál na body, jsem první kolo vyhrál. Bohužel jsem druhé a třetí kolo ztratil. Musím být aktivnější, preciznější, nic nepodcenit a nedělat zbytečné chyby, ke kterým v dalších kolech docházelo.
Poslední zápas v rámci vaší aktuální smlouvy máte před sebou. Japonec Tatsuro Taira vypadá jako velmi nebezpečný protivník. Zaprvé kvůli tomu, že v profesionálním ringu ještě neprohrál a také proto, že jde o mladého bojovníka plného síly. Jak náročné to bude?
Rozhodně to bude jeden z těch dobrých zápasníků, kteří v UFC jsou. Vybrat si tam někoho slabšího popravdě skoro nejde. Bude určitě zkušený, hlavně na zemi je opravdu precizní.
Myslíme si, že to bude nejlepší zemař z těch všech, které jsme zatím měli. Jdu vyhrát. Budu si na něj dávat pozor, pojedu si to svoje a ono to dopadne.
Kincl porazil Vémolu a obhájil pás pro šampiona Oktagonu. Zápas vyhrál jednoznačně na body
Číst článek
Je tedy úkolem ho udržet v postoji?
To úplně ne. Samozřejmě by bylo lepší víc boxovat, ale měl jsem to takto se všemi soupeři. Šel jsem s Nicolauem, že chceme jít víc přes postoj, nakonec jsem si sednul na zadek, protože jsem tam neviděl jeden úder.
Stejně tak i s Ercegem, který byl spíš zemař a nakonec jsem to v těch zápasech byl já, který na zemi více diktoval. Dokázal jsem tam soupeře nějakou dobu podržet a být dominantní. Naopak jsem zaspával v postoji. Ten rozhodně nesmím nijak podcenit, ale pokud bude možnost i přes zem, tak půjdu přes ni.
Je mezi vámi zhruba deset let. Je to pro ten souboj velký rozdíl? Co může hrát roli? Pro vás určitě zkušenosti i komplexnost…
Těžko říct. Nemyslím si, že by byl dravější nebo že by výhru chtěl víc, než já. Chci ji hodně, takže pro to udělám maximum a nijak se na soupeře nefixuju. Je mi to jedno. Vím, co a jak trénuju, co v zápase mám dělat a to pojedu.
