Na jihu Moravy už nepoznáte, jestli jste v Česku nebo Jordánsku, tvrdí hydrochemik
Nedostatek vody je vážný, musíme s tím něco dělat. Pořád tady ale chybí jednotná politika a koncepce hospodaření se životadárnou tekutinou. Alespoň to v pořadu Českého rozhlasu Plus Hovory tvrdí ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd České republiky Martin Pivokonský.
Hydrochemik připouští, že po letech, kdy se tady víc řešila ochrana proti povodním, nebo se nedělalo nic, se pozornost politiků konečně přesunula i na vodu a naše toky. Pořád je to ale podle něj málo.
„Něco se děje, problém je, že to nemá jednotnou koncepci. Tady se vezmou nějaké peníze a někde v krajině, třeba na Vysočině, se postaví jeden rybník. Nějaký kladný vliv na krajinu to má, i když, podle některých studií může být takový postup dokonce kontraproduktivní,“ říká hydrochemik Pivokonský.
„Musíme říct: ‚dělali jsme to špatně‘ a udělat tlustou čáru za minulostí a konečně ke krajině přistoupit jako k celku. Musíme změnit způsob zemědělství i naše megalomanství a zabírání ohromného množství půdy na nejrůznější sklady, které rostou často na naší nejúrodnější půdě.“
Pivokonský by si představoval, aby v nové koncepci jasně zaznělo nejen to, že obnovíme zelené pásy, změníme zemědělství, vybudujeme rybníčky, změníme naše chování k přírodě, ale taky že postavíme nové přehradní nádrže. „To se může nelíbit, ale pitnou vodu jinak nezískáme,“ vyjmenovává.
Voda není samozřejmost
Současná generace prý ztratila vztah k přírodě, což se projevuje na půdě a dalších složkách životního prostředí. „Vodu potřebuje člověk denně a my si zvykli, že je samozřejmostí. Zatím žijeme v době vodního blahobytu a máme ji na dosah kdykoli se rozhodneme, ale když začne chybět, tak už je to velký problém. A ten už tady je, protože loni voda v některých oblastech ČR prostě došla a musela se lidem dovážet cisternami,“ vzpomíná.
Hlubší vrty ani přehrady nás sucha nezbaví, je potřeba změnit vztah k půdě, říká soukromý zemědělec
Číst článek
To, že i nám na starém kontinentě musela v rámci změny klimatu nutně voda dojít, víme podle hydrochemika už nějakých 15, 20 let.
„Už tehdy bylo vidět, že se zdroje mění a zhoršuje se i kvalita. Vědecké komunitě je to známo už poměrně dlouho a až nám reálně začala chybět, stalo se to politikum.“ Na tom ale nic špatného nevidí, protože „dokud se voda nestane otázkou věci veřejné, nikdo to neřeší.“
Zásadní problém pak vidí v melioracích polí, zrušení mezí a přirozených nádrží. „Když dnes pojedete na jižní Moravu, tak chvilkami nevíte, jestli jste u nás nebo v Jordánsku. Z polí jsou pouště, které jsme vytvořili sami. Stačí přejet za hranice do Rakouska u řeky Dyje a uvidíte rapidní změnu. Tam totiž ty meliorace neudělali.“
Podívejte se na Cidlinu
Hydrochemik se před časem soustředil na řeku Cidlinu a tvrdí, že je velmi pozoruhodná. Ústí do Labe a celkem má na našem území asi 87 km. Celou dobu protéká krajinou, která byla člověkem nesmírně narušena. „Zásadním problémem tam jsou meliorace, kvůli kterým byla zkrácena o neuvěřitelných 12,5 km.“
Zelenou střechou proti suchu. V Brně rozdělí lidem 20 milionů korun na zachytávání dešťové vody
Číst článek
Začalo to za Rakouska-Uherska, kdy se kvůli povodním napřímil dolní tok Cidliny. Pak přišla 50. léta a etapa kolektivizace, kdy se změnila celá krajina.
„Teď je Cidlina jednou z nejrozkolísanějších řek v ČR. Normální průtok na spodním toku řeky je kolem 5 m³/s, když je sucho, je to tak maximálně 100 litrů/s. A za povodní, když byla opravdu velká voda, tak teklo 100 m³/s. To je obrovský a nevídaný rozdíl,“ popisuje.
Jediným řešením je podle hosta návrat řek (nejen Cidliny) do původního koryta a hlavně „nestavět domy v zátopových zónách. Tam, kde to jde, nechat řekám volnost,“ dodává.
Co říká na politiky, kteří nám léta vnucovali názor, že žádné změny klimatu nejsou a ani nebudou? Odpovídá oklikou:
„Nedávno se mě jedna normální, chytrá paní zcela vážně zeptala, jestli by nebylo líp pít vodu neupravenou, stejně jako naši předci. Co na to máte říct,“ ptá se vědec. Dotaz ale pramenil z teď módní vlny pití takovéto přírodní vody. „Snažil jsem se vysvětlit, že je to nesmysl a pokud chce riskovat v tom lepším případě průjmy, tak může, ale pitná voda v přírodě rozhodně není.“
Surová voda se už pít nedá
Veřejnost se totiž domnívá, že vodohospodáři někde v přírodě vodu načerpají a pak ji dopraví lidem přímo do kohoutků v kuchyni. „Opak je pravdou. Voda je plná kontaminantů. Některé jsou přírodní a byly tam vždy. My je už umíme naředit tak, aby byla voda pitelná. Taky ale obsahuje plno škodlivin kvůli intenzivní činnosti člověka.“
Takže kromě některých vysoce kvalitních podzemních vod, kterých je minimum, dnes „nemůžeme vodu jen tak brát z přírody a jednoduše ji upravit na pitnou. Musí projít složitým procesem v úpravnách vod.“
Je to v zásadě továrna, kde se ze surové vody vyrobí tekutina pitná. „Je tam celá řada kroků a chemických a fyzikálních procesů, kterými se odstraňují nečistoty. To neznamená, že v nich už nějaké příměsi nejsou. Nicméně koncentrace je snížena na takovou hodnotu, že je podle norem pitelná,“ uzavírá.
Více si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory.
