Z krajiny kolem řek a potoků mizí zamokřené louky, stromy nebo keře. Někde jich ubylo až 35 procent
Krajina kolem velkých vodních toků v Česku velice rychle vysychá. Ubývají zamokřené louky, lužní lesy, stromy nebo třeba keře. Výzkumníci z ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví sledují tyto změny za pomocí porovnání topografických map. Dokáží z nich vyčíst, kde a jak moc krajina za poslední roky vyschla. Výzkumníci zjistili, že někde ubyly porosty a dřeviny v okolí vodních toků až o 35 procent.
Z krajiny kolem řek a potoků mizí zamokřené louky, stromy nebo keře. Někde jich ubylo až 35 procent
Za úbytek porostů a dřevin může mimo jiné především velké sucho, které Česko dlouhodobě trápí. Podle výsledků výzkumníků z ústavu Silva Taroucy je na tom se suchem nejhůře jižní Morava, konkrétně například Hodonínsko.
Houby zatím rostou málo. Příčinou může být sucho na začátku roku a nízké teploty v deštivých dnech
Číst článek
„Zásadní změnu vidíme v trvalých travních porostech. Na začátku, kdy máme mapy tak přesné, že je můžeme využívat – od roku 1840, tvořily porosty 27 %. V současnosti jsou zastoupeny jenom 7 %. Když jsme se dívali na to, které nám nejvíce ubyly v té krajině, tak to byly ty z niv řek. Jedná se tedy o zamokřené louky,“ říká geograf a krajinný ekolog Marek Havlíček.
Podle Havlíčka je vysychání krajiny v blízkosti potoků a řek způsobené hlavně nízkou hladinou podzemní vody v jejich těsném okolí.
Mokřady jako houby
„V roce 1840 byl podíl těch zamokřených luk, mokřadů a dalších ploch, které fungovaly jako houba a nasávaly do sebe vodu, velmi vysoký,“ pokračuje.
Další důvody, proč okolí vodních toků vysychá, popisuje hydrobiolog Petr Pařil z Výzkumného ústavu vodohospodářského Tomáše Garrigua Masaryka.
Pro tři čtvrtiny Čechů je změna klimatu ‚problémem dneška‘. Strach o životní prostředí roste od roku 2016
Číst článek
„Krajina zůstává suchá ze dvou důvodů. Tím hlavním je klimatická změna, která je naprosto radikální. Druhá změna je ta, že naše krajina není dobře připravená na odolávání proti těmto vlivům. Setkávají se tedy dva faktory, které jsou v tomto velmi nepříznivé,“ vysvětluje.
Jednou z možností, jak okolí vodních toků zavlažit, je podle Pařila odčerpávání vody přímo z řek. Není to ale podle něj ideální, navíc se tím problém se suchem v blízkosti řek nevyřeší.
Raději potoky než přehrady
„Přehrady máme z těch důvodů, abychom si například vodu na jaře chytili a poté ji pouštěli v době, kdy je jí nedostatek. Je to sice dočasná zásobárna, ale ta řeší až to, co je pod tou přehradou na velkém toku. Neřeší to, co je v okolní krajině. Ta zůstane suchá i nadále, protože nejsme schopni zavlažit z našich zdrojů celou Českou republiku,“ uvádí Pařil.
Budování velkých vodních ploch je tak jednou z možností. Jenže čím větší daná vodní plocha je, tím se z ní taky odpařuje víc vody. Podle krajinného ekologa Marka Havlíčka je proto lepší obnovovat přirozené vodní toky, které jsou menší. Jde například o potoky nebo říčky.
Pro zadržení vody v krajině jsou taky důležité například remízky, které oddělují jednotlivá pole. Ty už ale v Česku hospodařením zemědělců téměř vymizely. Podle Havlíčka je tak dobré, aby se tato přirozená místa, kde voda zůstává, začala znovu obnovovat. To je ale otázkou několika desítek let.
