Největší umění je neletět. Když ovšem intuici posloucháme, nepřijde pochvala, říká pilot Rudzinskyj
Pobyt ve vzduchu způsobuje euforii, ale umíme jí říct dost? Akrobatický pilot letky Flying Bulls rád sedne do každého stroje, ale od své vážné nehody nelétá za každou cenu. „Bylo to chyba kolegy, ale moje odpovědnost, protože jsem měl dva dny předtím varování, že nemám do Bratislavy létat,“ vzpomíná Jan Rudzinskyj na pád jako na lekci pokory v rozhovoru pro Radiožurnál. Na pardubickou Aviatickou pouť chystá pro návštěvníky velké překvapení.
Vy jste létal ve Dvoře Králové při 110. výročí od plánovaného vzletu inženýra Jana Kašpara Blériotem. Já jsem se na to dívala v Národním technickém muzeu – podle mě musí být člověk naprostý šílenec, když do něčeho takového sedne, ať už inženýr Kašpar, nebo vy.
Inženýr Kašpar to ještě nevěděl, oni to zkoušeli. Pro mě to byla velká výzva. Já už jsem s tím letadlem létal. Musím říct, že nic těžšího jsem nikdy neřídil ve vzduchu.
Buďto podcenění počasí či stavu techniky, nebo naopak přecenění vlastních schopností. Hlavní příčinou nehod jsou lidé, ne letadla, míní pilot Jan Rudzinskyj
Ono to není úplně letadlo, že ano. To je pár takových trámků a trocha látky...
Je zajímavé, že třeba Blériot je jediné letadlo, kde je samotný let těžší část letu. Vzlet a přistání jsou relativně snazší.
Vy mi chcete říct, že já s tím vzlétnu?
Ano. Ale udržet to ve vzduchu, to musíte zapomenout všechno, co umíte o létání. Musíte se přeladit, že je to něco jiného, že se to řídí jinak a že když to budete řídit stejně jako moderní letadlo, tak se zabijete.
Inženýr Kašpar ve Dvoře Králové dvakrát havaroval, takže jsem byl do třetice prolomit jeho smůlu. Byl to určitý tlak a naštěstí se to povedlo. Počasí bylo náročné, docela foukalo, bylo horko a letadlo nechtělo letět, nechtělo stoupat. Jsou tam takové veliké dráty a kopec, nevěděl jsem, jestli to přestoupám. Nakonec to všechno klaplo a dopadlo dobře, přistál jsem. Pak jsem byl vděčný.
‚Nelétej do Bratislavy‘
Vy jste v roce 2006 také spadl s letadlem. Když letíte s letadlem, u kterého víte, že to je 50 na 50, jestli spadnete, nebo ne, myslí člověk na to, co se stalo předtím?
Ne, ono to není 50 na 50. Takové letadlo je samozřejmě náročné, ale kdybych cítil, že to je 50 na 50, tak do toho nesednu. Je to prostě jiné a je potřeba k tomu tak přistupovat. Ale během letu nevzpomínám na to, že bych někdy havaroval, že bych pak byl v nemocnici nebo něco takového, to tam vůbec není.
Jednou, při nehodě před pár lety, kdy jsem u toho byl, se mi na chvilku vzpomínky vrátily a musel jsem s tím pracovat a trochu si pomoct terapeuticky, protože se mi to najednou začalo vracet.
Když se vás zeptám na ty vzpomínky, můžeme o tom mluvit?
Jasně.
Padal jste čumákem k zemi?
Ta nehoda končila tím, že jsem se zapíchl přímo kolmo do země, z nějakých 50 metrů. Ono to je docela rychlé, ale zároveň je tam spousta času. Čas se zároveň natáhne a máte čas to řešit. Tahle situace neměla řešení, ale je to zajímavé, že čas je zároveň dlouhý i krátký.
Byla to vaše chyba?
Byla to chyba kolegy. Byla to moje odpovědnost, protože jsem měl dva dny předtím v noci varování, že nemám do Bratislavy létat.
Vám se zdál sen?
Mně se zdál sen, respektive z toho snu mě to probudilo. Celým tělem mi znělo: „Nelétej do té Bratislavy.“ Pak jsem to nějak rozchodil, říkal jsem si OK, budu teda opatrný, slíbil jsem to. Blbost. Je dobré intuici poslouchat, i když se to zdá nelogické, ale intuice často bývá nelogická. A já ji neposlechl.
V přetížení 10G za půl vteřiny mi zšedne pohled. Musíte povolit páku, popisuje akrobatický pilot Šonka
Číst článek
Takže moje odpovědnost, že jsem tam byl. Technicky to ale byla chyba kolegy, který do mě narazil. Měli jsme kolizi ve vzduchu.
Jasně, pokora se vyplácí. Od kolika let toto víte?
Já to vím už dlouho, ale od té nehody se tím řídím snad víc. Víte, co je zajímavé na intuici? Když jí nasloucháte a následujete, tak se to nedozvíte, jenom jde všechno normálně dobře.
Až když ji neposlechnu, tak se to dozvím, dostanu přes držku a pak si uvědomím: „A jo, vždyť já jsem neposlechl intuici.“ Ale když ji následuji, tak se nic velkého neděje. Žádná pochvala nepřijde, nikdo mi razítkem nepotvrdí, že jsem to udělal dobře.
A vy jste se stal slavným pilotem ve chvíli, kdy jste se rozsekal.
Bohužel.
Představoval jste si to tak?
Měl jsem kdysi to přání být slavný pilot, ale takto jsem to rozhodně nechtěl. Vesmír vám to ale prostě zařídí ne tak, jak chceme, ale tak, jak potřebujeme. A já jsem lekci pokory tehdy potřeboval. Doufám, že už ji nepotřebuji.
Nebezpečná euforie
Teď jsme otevřeli jednu důležitou kapitolu, a to je umění neletět.
To je velké umění. Abych to vysvětlil: jde o to, když mám třeba blbý pocit nebo podmínky jsou na hraně. Já třeba letět potřebuji, ale už bych riskoval moc, tak umět říct ne, nepoletím – i přesto, že na mě čekají lidi na airshow nebo mám pasažéry, kterým jsem slíbil, že s nimi někam doletím.
Těch tlaků může být hodně. Vlastně je ohromné umění dovolit si neletět, unést nepopularitu toho rozhodnutí v rámci bezpečnosti a integrity, přestože v tu chvíli nemusí být pochopené. Zase, to se člověk nedozví. Já jenom doufám, že pokud to přijde, že to zvládnu. Já to nevím.
Na začátku kariéry se katapultoval z hořícího letadla. ‚Dopadlo to tehdy nejlíp, jak mohlo,‘ vzpomíná pilot
Číst článek
Víte, jaké je největší umění tady za mikrofonem v rozhovorech? Umění se nezeptat. Umění se v nějakou chvíli, když už ten rozhovor driftuje někam, kde cítíte, že to může tomu člověku nějakým způsobem ublížit nebo že už saháte do hloubky jeho komfortní zóny, kde by to mohlo být na škodu, tak to neříct.
To je ono, to je stejné. Poslechnout, zůstat v přítomnosti a nejít za tím. To jsou pak euforické stavy, kdy z toho člověk vykročí, ale pak buďto do něčeho šlápne, někomu nebo sobě ublíží, nedej bože sobě a ještě někomu.
Fascinace létáním. Prosím, vysvětlete mi ji, já to neznám.
Jak to vysvětlit? Co si vzpomínám, vždy jsem koukal na nebe, na letadla a že to potřebuji. Když jsem poprvé letěl dopravním letadlem, chtěl jsem vystoupit. Viděl jsem mraky a říkal jsem si, že si do nich musím lehnout – úplně fyzický pocit, že to prostě potřebuji. Samozřejmě jsem věděl, že to není možné.
Čas ve škole, který mě extrémně nudil, jsem trávil myšlenkami ve vzduchu. Jedno kde jsem seděl, pořád jsem lítal, představoval si, jak lítám, abych to tam nějak vydržel. Prostě mě to tak přitahovalo a přitahuje, že když mám delší pauzu, tak mi to chybí. Jediné – a tomu budete rozumět – kde mi to nechybí, je, když jsem v Himalájích.
Aviatická pouť
Na Aviatické pouti v Pardubicích vystoupí i vaše letka Flying Bulls. Připravili jste si pro tuto akci něco nového, jiného než obvykle?
Máme velké novinky, protože sem poprvé od druhé světové války přiletí Messerschmitt Bf 109. To jsou letadla, kterých tady bylo za druhé světové války spousta...
A nechtěli jsme je tady.
Ano, nechtěli jsme je, ale teď jsme takovou dobu neviděli, že je uvidíme rádi, protože je to krásný kus techniky. Asi osm let jsem na tom pracoval a podařilo se mi sem to letadlo dostat.
Takže přiletí Messerschmitt 109, jako premiéra po takových letech, a také ještě přiletí druhý Messerschmitt, taky unikátní Messerschmitt 262 Schwalbe, což byl první proudový stíhací letoun, který byl operačně nasazený. Takže přiletí tyto dva německé unikáty.
Další premiéra je, že společnost Aero představí své NGéčko. L-39 NG bylo poprvé loni na dnech NATO a letos ho představí na Aviatické pouti. Přiletí Péter Besenyei, zakladatel Red Bull Air Race a maďarská akrobatická legenda. Je to charismatický, úžasný pilot, chlápek, kterému je 68 let, ale létá, jako kdyby mu bylo dvacet.
Aviatická pouť se blíží, bude 1. a 2. června v Pardubicích. Máte všechno po kupě?
Chystáme nádherný program. Opět přiletí armáda s gripeny, přiletí CASA, parašutisté, předvede se letecká záchranka. Bude tam toho opravdu spousta. Budou tam unikátní letadla z druhé světové války, z první světové války, letecké scény, bojové scény, výbuchy nebo i vrtulník Kobra.
Kromě toho máme na zemi také dětský den, takže je tam program pro celou rodinu. Jsou tam veteráni aut a už ani nevím, co všechno. Je to velké a je to skvělý program pro celou rodinu, takže kdo by chtěl přijít 1. a 2. června v Pardubicích na letiště strávit hezký den nebo víkend, budeme moc rádi.
Německá letadlo Messerschmitt si můžete prohlédnout ve fotogalerii v úvodu článku. O jakých letadlech Jan Rudzinskyj sní? To si poslechněte v celém rozhovoru, audio je taktéž v úvodu článku.
