Studie ukazuje, že u pětiny lidí má covid psychické následky. ‚Nestyďte se za ně,‘ nabádá psychiatr
Téměř pětina těch, kteří v uplynulých měsících prodělali onemocnění covid-19, má přímé psychické následky. Nejčastěji se jedná o úzkost či nespavost. Místopředseda České psychiatrické společnosti Martin Anders v rozhovoru pro iROZHLAS.cz vysvětluje, jak nemoc působí na psychiku a proč tomu věnovat pozornost.
Na jaře jsme mluvili o tom, že po nouzovém stavu čekáte nápor na psychiatrické ambulance. Přišel?
Přišel. Na začátku léta jsme na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice zaznamenali prudký nárůst počtu pacientů. Nejčastěji proto, že si usilovali o život. V červnu to bylo osmdesát pacientů, pro srovnání teď v listopadu jsme na třiceti. V tomto měsíci to bylo hodně náročné, prakticky každý druhý přijatý pacient byl přijat pro tentamen suicidii (sebevražedný pokus – pozn. red.).
Pod povrchem karantény: psychické problémy, násilí, sebevraždy. Co už teď prozrazují data?
Číst článek
Taky nám přibylo klientů se závislostí na alkoholu. Celkově v červnu prošlo naší příjmovou ambulancí 278 pacientů, to je v porovnání s předchozími měsíci obrovské číslo.
A teď u druhé vlny? Je víc nakažených, víc obětí nemoci, víc lidí v karanténě. Je i víc návštěv na psychiatrii?
Na podzim se počty přijatých stabilizovaly. Máme relativně méně pacientů, ubylo pacientů přivezených záchrankou i alkoholových intoxikací. Je otázka, jak se ta křivka bude vyvíjet dál, jestli po nouzovém stavu zase nepřijde náraz. Ale už to podle mě není takový šok jako na jaře, kdy došlo skokově k zásadním a neočekávaným změnám.
To jsou ale data jen za vaši kliniku.
My ošetřujeme pacienty z Prahy 1, 2, 3 a 10, což je docela hodně lidí. Z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) pak máme data pro psychiatrické ambulance v celé republice. Podle nich šel v dubnu a květnu počet pacientů ve srovnání s rokem 2019 o čtyřicet procent dolů, v červnu jejich počet skokově narostl.
A přišli po nouzovém stavu spíš noví klienti, nebo chodili ti stávající?
Podle dat spíš ti stávající. Potřebovali intenzivnější intervence, úpravy medikace, volali častěji a podobně. Roli hrálo to, jestli byl člověk schopen dostat se do ambulance a přijít na první vyšetření.
Kdo je Martin Anders?
Přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, bývalý předseda České psychiatrické společnosti a jeden z architektů probíhající reformy psychiatrické péče. Odborně se zaměřuje na biologickou diagnostiku a terapii depresivní poruchy a lékovou politiku.
Takže nových klientů tolik nepřibylo?
Pro vysvětlení těch dat je potřeba říct si něco málo o vykazování psychiatrické péče pojišťovnám. My máme možnost hlásit buď prvovyšetření, kdy přijde nový pacient nebo pacient po dvou a více letech. To je komplexní, časově nejnáročnější a je za ně nejvíc bodů. Pak klasické cílené vyšetření a nakonec půlhodinové kontrolní vyšetření. Těch komplexních a kontrolních ubylo v dubnu o čtyřicet procent, ale cílených vyšetření naopak o sedmdesát procent přibylo. Je to tím, že je pojišťovny hradily analogicky k telefonnímu kontaktu, což společně s fungujícím e-receptem a e-neschopenkou dovolilo zajistit psychiatrickou péči v akutní etapě pandemie. Sám jsem po telefonu péči poskytoval, a proto vím, že zátěž ambulancí byla náročnější než obvykle.
Je druhá vlna kvalitativně podobná, nebo v něčem jiná?
Podle mě teď bude přibývat těch, kteří měli covid a budou mít postcovidové psychické následky. Zatím jediná studie, kterou jsem k tomu našel, mluví o tom, že asi pětina nakažených má následně duševní potíže. U nás se zatím nakazilo skoro 600 tisíc lidí a při tomhle procentu nám tady někde může běhat 120 tisíc lidí s více či méně vážnými následky.
Druhá věc je, že oproti jaru teď víc čelíme ekonomickým a vztahovým problémům než přímo stresové reakci. Bude hodně záležet na tom, jak se bude chovat vláda, koho finančně podpoří. Napadá mě spousta ohrožených skupin. Ve všech zemích, kde výskyt psychických potíží po akutní etapě pandemie sledovali, výskyt stoupal. Analogicky máme data, která dokumentují mentální dopady ekonomických krizí.
Čtrnáct dní jsem nespal
Do jaké míry se dají výsledky té studie přenést do českého prostředí?
Co se týče výskytu duševních poruch, je česká populace té americké hodně podobná. U nás se během života objeví duševní porucha asi u 46 procent populace, což je stejné jako ve Spojených státech. Podobné je to i s onemocněními v průběhu každého roku, tam je to nějakých třicet procent populace.
V čem se lišíme, je systém zdravotní péče. Nejsem si jistý, jak fungují „medikéry“ (Medicare, systém zdravotního pojištění v USA – pozn. red.) a podobně. Myslím, že v rámci covidu poskytují testování zdarma všem, kteří jej potřebují. Prezident Donald Trump přislíbil pomoc každému postiženému pandemií, což může vést k tomu, že se k ošetření hlásí víc lidí z nízkopříjmových skupin než jindy. Takže to má svoje nuance.
Nabízí se otázka, jaký je vlastně mechanismus, kterým covid na psychiku působí. Zatím jsem se nepotkal s pacientem, který by přišel s tím, že byl duševně zdravý, pak prodělal covid, a teď má psychické následky. Ani kolegové na výboru odborné společnosti o takových případech nemluvili, ale určitě se začnou objevovat.
Studie psychických následků
Studie Obousměrné vazby mezi COVID-19 a psychiatrickými poruchami sledovala data 69 milionů pacientů ve Spojených státech, mezi nimi 62 000 těch, kteří prodělali covid. Vědci srovnávali riziko vzniku psychické nemoci mezi oběma skupinami, u nakažených covidem do tří měsíců od pozitivního nálezu.
„Přeživší covidu se zdají být více ohrožení psychickými následky, a zároveň může být předchozí psychiatrická diagnóza nezávislý rizikový faktor pro nákazu covidem,“ tvrdí autoři studie.
U nakažených se oproti kontrolní skupině lidí, kteří nemoc neprodělali, nejsilněji zvýšilo riziko úzkostných poruch, nespavosti a demence. Méně výrazně také depresí.
Jinak mohu posloužit vlastním preparátem: sám jsem covid prodělal a po něm mi naskočila urputná porucha spánku – čtrnáct dní jsem teď vůbec nemohl spát. Samozřejmě že když se nevyspíte, vede to k dalším konsekvencím. Přes den se nesoustředíte, hůř si pamatujete, jste unavení. Má to všechny další aspekty.
Sám sebou potvrzujete výsledky oné studie. Ta říká, že covid zvyšuje hlavně riziko úzkostí a nespavosti.
Tady je podle mě jádro pudla. Covid způsobí velké imunitní vzepětí, které se dotýká taky cytokinů (proteiny, součást imunitní odpovědi organismu – pozn. red.). Jejich působením dojde k ovlivnění metabolismu neuropřenašečů v mozku. U lidí, kteří už měli nějaké duševní onemocnění, dokáže tento mechanismus podobné problémy opět spustit.
Působením cytokinů mimo jiné ubývá serotoninu (neurotransmiter, zodpovědný mimo jiné za stabilizaci nálady – pozn. red.). Většina léků, které v současnosti používáme ke korekci úzkostí a depresivních stavů, zvyšuje koncentraci serotoninu. Ten má také klíčovou roli pro regulaci spánku.
Kromě antidepresiv lidem dáváme látky, které přímo ovlivňují serotoninové receptory. Imunitní reakce je skrz takzvanou cytokinovou bouři o serotonin připraví a může udělat spoustu neplechy: vyvolat úzkost, ale taky depresi, ztrátu radosti nebo právě poruchu spánku. Souvisí s tím i neurokognitivní poruchy, jako jsou poruchy paměti až demence. Část lidí balancuje na hraně, a když chatrnou rovnováhu postrčíte tak mohutným nástrojem, může dojít k manifestaci příznaků.
Vy jste se k psychiatrii dostal z té biologické strany, že?
To mi zůstalo. Klidně se přiznám, že na psychoterapii moc nejsem, ač ji plně uznávám. Už jsem měl možnost sledovat spousty pacientů, u kterých se nepříznivý stav podařilo zvrátit biologickými metodami. A věřím na významný vliv pohybu, skladby stravy a denního rytmu včetně světla, pokud je k biologickým metodám počítáme.
Netvrdím, že je to vždycky stoprocentní, a často je třeba vhodné používat i psychoterapii, například když jde o problémy ve vztazích. Ale nejsem příznivcem přepsychologizovaných metod. Viděl jsem spoustu lidí, u nichž se změnila nálada nebo vznikla psychopatologie okamžitě, aniž bychom změnili cokoliv v jejich prostředí, nebo přímo u nich.
Zrovna poruchy spánku a úzkosti po covidu jsou biologicky podmíněny, takže si pravděpodobně zaslouží spíše biologickou terapii než léčbu slovy.
Spotřeba psychofarmak za 25 let vzrostla šestinásobně. ‚V pořádku, jen pozor na starší léky,‘ říká psychiatr
Číst článek
Nebát se a nestydět
Ještě se vraťme k té studii. Neplánujete nějakou podobnou pro Česko?
Už jsem se zkoušel s ÚZIS domluvit, že bychom vztah mezi covidem a psychickou nemocí vysledovali i u nás. Teoreticky by to šlo, protože když někdo začne využívat léky na korekci psychického stavu nebo když mu někdo „vykáže“ diagnózu, jsou to docela tvrdé ukazatele. Jenže je potřeba rozlišovat míru závažnosti onemocnění, což je složité.
Jediné, co můžu udělat, je sledovat osud lidí s prodělaným covidem a zda se u nich později vyskytla nějaká psychofarmakologická léčba, návštěva psychiatra nebo jiné psychologické výkony. Ale řadu výkonů si pacient zaplatí sám a my je neuvidíme. Takže je to trochu hraní si s nepřesnými čísly, protože byste musel s těmi lidmi mluvit, vyšetřovat je a chvíli sledovat.
Na jaře jsme se bavili o tom, že asi třicet procent Čechů má nějaké psychické problémy a jen asi třetina z nich se s nimi léčí. Nemůže být současná krize dobrá k tomu, že řada lidí, která měla latentní problémy, poprvé zajde k psychiatrovi nebo psychologovi?
Já myslím, a současně pevně doufám, že ano. Z jednoho důvodu: teď mohou mít, pokud se o vztahu imunity a duše dozvědí, pro psychické potíže vysvětlení. To stejné co pro covid platí pro všechny tělesné choroby: kardiovaskulární nemoci, diabetes, nemoci štítné žlázy, astma, střevní záněty… To jsou všechno onemocnění, která zvyšují koncentraci cytokinů a mají vliv na náš mozek. U lidí, kteří nemají dostatečnou odolnost nebo mají postižených opěrných bodů vícero, to může být poslední kapka, aby se rozvinula duševní porucha.
Když mluvím s pacienty, na začátku vždycky říkají „jéžišmarjá psychiatr“, ale když slyší tenhle vcelku srozumitelný koncept, je to pro ně rozumné vysvětlení. Mně to přijde i destigmatizační, aspoň do určité míry. Snažím se lidem vysvětlit, že se nemusejí stydět za to, že mají po covidu úzkostné poruchy nebo depresivní náladu.
A jak se to dozví ti, kteří se k vám nedostanou?
Měli bychom udělat osvětu, aby covidoví pacienti s následky v oblasti psychiky zbytečně nelítali po všech čertech a o korekci svých potíží požádali rovnou specialisty. Aby se nebáli a nestyděli, je to následek tohoto onemocnění.
Máte psychické potíže?
Pokud vás přepadá panika, úzkosti, deprese nebo jiný duševní problém, kontaktujte Linku psychické pomoci. Je k dispozici anonymně, zdarma, a nepřetržitě.
Teď s takovými problémy nejčastěji zajdou k praktickému lékaři nebo k dalším odbornostem. Bohužel, jak už to u nás bývá, teprve na posledním místě to bude psychiatr.
Doteď jsme mluvili o přímém působení covidu. Co efekty způsobené lockdownem, karanténou, osamělostí, nebo naopak neustálou přítomností rodiny? Máme k nim nějaká čísla?
Slečny a paní si stěžují, že mají dvojí šichtu – jsou v práci, současně tam mají děti. Zažil jsem to taky. Ne že bych tu péči poskytoval, ale v takové školní domácnosti je obtížné dlouhodobě vydržet. V každém pokoji jedno dítě s počítačem, ze kterého mluví jiní učitelé, do toho musíte vařit, protože oni mají hlad! Nemluvím o tlaku v partnerských vztazích, plus zkoušíte dělat svoji práci. Pro ty lidi to bylo extrémně náročné, řeklo by se šílené.
Ani to nemusí být děti. Mně tady pořád mňouká kočka a taky se to nedá vydržet.
Když se podíváme na biologii nálady, jedna z důležitých věcí je pohyb. Když lidi zavřete doma, nemají dostatek pohybu. Dnes víme, že ze svalové tkáně se uvolňují malé částečky, tentokrát se jmenují myokiny, je jich asi dvě stě druhů, a ty taky dovedou účinně interagovat s mozkem. Působí proaktivně, aktivují mozek a kognitivní funkce. Pacientům s demencemi vždycky kolegové radili „luštěte křížovky, to vám zlepší paměť“. Ukazuje se, že společně s léčivy je daleko účinnější, když chodí kolem domu a mají nějakou smysluplnou aktivitu, která je spojená s fyzickou činností.
K tomu přidejte dietní věci, jako je skladba stravy a alkohol; o něm víme, že není úplně fajn. Plus narušená cirkadiánní rytmicita. Navíc před měsícem, uprostřed nouzového stavu, se změnil čas. Pro lidi, kteří bojují s duševními potížemi a nerovnováhou, je ta hodina obrovský stresor. V ambulanci se mi teď hromadí lidi, kteří se začali horšit, protože se jim posunuly biologické rytmy o hodinu. To je důležitý faktor, o kterém se vůbec nemluví. Myslím, že bude dobře, pokud se podaří čas ustálit a budeme mít jenom jeden.
