Predátorské časopisy jsou továrna na články a peníze. Tulejova publikace je nedbalost, hodnotí akademik
Pavel Tuleja, který má nahradit Helenu Langšádlovou (oba TOP 09) na pozici ministra pro vědu, výzkum a inovace, čelí nařčení, že publikoval v takzvaném predátorském časopise. Uvedl, že ho to mrzí a požádal o stažení těchto článků z publikačních seznamů. Co přesně jsou predátorské časopisy a proč jsou problematické, popsal pro iROZHLAS.cz Daniel Münich, ekonom, pedagog a výkonný ředitel akademického think-tanku při centru CERGE-EI.
Můžete na začátek stručně vylíčit, co jsou to predátorské časopisy? V čem jsou problematické?
Hovoříme o časopisech, které se záměrně tváří, že jsou vědecké, uplatňují standardy nějakých vědeckých nároků, ale reálně to tak není a jen se snaží vydělávat na tom, že někteří vědci v některých zemích si prostě dovršují svá CVčka a získávají tituly a projekty na základě toho, že publikují právě v těchto časopisech, kde je to diametrálně jednodušší než v těch skutečně vědeckých.
‚Dělal nekvalitní vědu.‘ Kandidát na ministra Tuleja čelí nařčení, že publikoval v predátorském časopise
Číst článek
Peníze, které ty časopisy vydělávají, jsou poměrně veliké. Využívají skutečnosti, že v řadě zemí a institucích chybí dobrá představa, co je a není kvalitní časopis, a hodnotí své vědce na základě počtu vědeckých výsledků, aniž by se ptali, jestli to opravdu byla věda a jak kvalitní věda to byla.
‚Vycházejí ve fiktivní zemi‘
Jak lze takové časopisy poznat?
Je to poměrně velký problém, protože se velice intenzivně snaží budit zdání, že jsou to solidní vědecké časopisy. Když se podíváte na jejich web, tak budou skutečně budit dojem, že jsou solidní, takže člověk to podezření získá až po poměrně dlouhé praxi. Jsou to relativně detaily.
První taková věc je, jestli je ten časopis indexován mezinárodní databází logů Science nebo Scopus, které dělají takový předvýběr, to ale nestačí. Obzvláště ta databáze Scopus totiž taky poměrně bezhlavě přijímá časopisy na svůj index a je tam řada právě těchto velmi problematických časopisů, takže se člověk musí dívat dál, jak vypadají redakční rady, kdo tam sedí a jestli to jsou lidé ze zemí, kde lze čekat solidní výzkum.
Kandidátem TOP 09 na ministra pro vědu a výzkum je exrektor Tuleja. ‚Bude posilou,‘ očekává premiér
Číst článek
Musí se dívat na podmínky toho procesu, které se opět snaží v oficiální verzi vypadat normálně. Když se ale pak člověk dopídí, jak dlouho trvá třeba proces hodnocení předložených článků, tak zjistí, že tam je obrat třeba jen několik týdnů nebo měsíců, což je extrémně málo.
Vydávají, zpravidla na vědecké časopisy, vysoké počty článků, protože prostě vydělávají, tak jich potřebují vydávat hodně. Téměř vždy jsou to časopisy typu „open access“, takže si účtují vysoké poplatky a potom dávají články veřejně k dispozici.
Je také důležité, ve které zemi časopis vychází. Často vycházejí ve fiktivní zemi, protože dnes je to všechno vlastně virtuální a nelze u toho časopisu dohledat reálné sídlo.
Pak se může člověk podívat, jak vypadají ty skutečné články. Často zjistí, že ty články jsou relativně krátké, plytké a jsou tam takové věci, které nevypadají vůbec užitečně a smysluplně. Často jsou v nich věcné nebo gramatické chyby, protože to je velkovýroba.
Továrna na články a na peníze
Podepisuje se to tedy i na kvalitě článků?
Určitě. Samozřejmě to ale potom vyžaduje, aby se ten člověk v tom daném oboru vyznal a dokázal skutečně posoudit, že ten článek prezentuje výzkum, který buďto nedává smysl, je irelevantní, nebo je to výzkum, kterých je na světě tisíc a je pouze vytištěn hezkým písmem ve formátu článku.
Proč by tedy chtěl nějaký akademik v takových časopisech vůbec publikovat?
Na začátku už jsem zmínil, že v zemích a institucích, kde není dobré povědomí o tom, co je a co není dobrý časopis, co je dobrá a špatná věda, a kde se počítají takzvaně čárky jako kritéria úspěchu nebo kritéria úspěchu projektu, tak je to nejsnadnější cesta ke splnění kritérií.
Obzvláště v situaci, kdy jsou k dispozici finance na zaplacení poměrně vysokých poplatků, které mohou být v řádu 500 až 1000 eur (12,5 až 25 tisíc korun), což je otázka, zdali je to hodně, nebo je to málo. A když na to máte z nějakého grantu a nikdo se neptá, proč jste to utratil, tak to může být docela jednoduché.
Pak jsou samozřejmě také případy autorů, mladších autorů, doktorandů, kteří nad sebou nemají dobré vedení a nikdo jim neřekne, co je dobrý a co je špatný časopis, protože těch časopisů existují skutečně tisíce a ve vědě samozřejmě desetitisíce.
Politici musí umět dávat góly, míní Michopulos. ‚Lepší je práci rozumět,‘ říká editor ke konci Langšádlové
Číst článek
A jelikož ty časopisy zároveň vytváří dojem, že jsou všechny vědecké, tak se může klidně stát, že to nevědomky a naivně pošlou otisknout právě v takovém časopise. Některé takovýmto způsobem vydávají měsíčně i tisíce článků, to znamená, že to je opravdu továrna na články a na peníze.
Neznalí si to neuvědomí
Když tedy nějaký akademik publikuje v takovém časopise, může to nějak poškodit jeho pověst? Jak moc je to pro něj závadné?
Pokud to dělá systematicky, opakovaně, tak ho to může poškodit na instituci nebo v zemi, kde si to skutečně uvědomují. Jsou země nebo instituce, kde si to neuvědomí a tam samozřejmě žádnou reputaci ztratit nemůže. Tam jenom závodí s ostatními, jestli toho publikuje víc než ti ostatní.
Já bych řekl, že když zamlada takhle někdo publikuje omylem jednu věc, uvědomí si to a nechá toho, tak je to prostě „mladická nerozvážnost“. Jsou ale autoři, kteří publikují desítky, někteří i stovky článků, a to potom je samozřejmě šílené a naprosto nepřijatelné.
Viděl jste časopis International Journal of Information and Education Technology, ve kterém publikoval kandidát na ministra Tuleja? Co indikuje, že se jedná o problematický časopis?
Díval jsem se na to. Jenom bych rád připomněl, že nový pan ministr má v časopisech velice malý počet článků. Tohle je jediný, který je, abych to řekl citlivě, hodně podivný.
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Číst článek
Pokud jsem se díval na jeho charakteristiky, tak je ve většině ohledů prostě divný. Myslím si, že normální a znalý akademik by v něčem takovém nepublikoval, určitě ne opakovaně.
Pan ministr v nich opakovaně nepublikoval, takže nevím, proč tam publikoval ten článek o České republice. Ten časopis je navíc hodně orientovaný směrem na východ Asie, spousta členů té redakční rady je také z Asie a hodně těch témat je z Asie. Nevím, jestli se ten časopis úplně zaměřuje na Českou republiku, asi ne.
Vy byste v takovém časopise publikoval?
Určitě ne, samozřejmě. Já na to mám ale už poměrně oko, protože se tou problematikou dlouhodobě zabývám, takže jsem už takových časopisů „proklepával“ spoustu. Dokážu si ale představit, že člověk neznalý standardů v oboru si to neuvědomí.
Pan Tuleja se hájí tím, že publikaci domlouvala jeho tehdejší doktorandka, která je v autorství napsaná na prvním místě. Může se stát, že by třeba pan Tuleja nevěděl, do kterého periodika jeho text půjde?
Já nevidím do toho procesu, nevím, jak to proběhlo. Mně přijde normální, že o tom, kam se posílá vědecký článek do časopisu, rozhoduje autorský tým jako celek, a že ten seniornější člověk má i silnější hlas, protože by měl být mnohem zorientovanější.
A jaká je praxe, když se takto publikuje jako spoluautor? Vy třeba hledíte, kam se publikuje, pokud máte „pouze“ spoluautorství?
Určitě. Protože výběr toho časopisu ovlivňuje nejen kvalitu toho, co je finálně otisknuto, protože recenzní proces často výrazně zlepší kvalitu toho publikovaného výzkumu. Zároveň jde o takovou vizitku.
Ministryně pro vědu a výzkum Langšádlová končí. ‚Neměla jsem lajky,‘ vysvětluje svůj odchod
Číst článek
V akademickém světě se ví, co jsou ty dobré, špičkové a nejlepší časopisy, takže je v tom CVčku opravdu chcete. Než to člověk někam pošle, tak všichni autoři určitě diskutují, co je ta nejlepší strategie.
Musíte ale taky brát ohled na to, že v tom nejlepším časopise vám to velice pravděpodobně zamítnou. Můžete to posílat několik let do těch nejlepších časopisů a nakonec stejně skončit u nějakého průměrného. Vždycky uvažujete o tom, jak vysoko chcete střílet.
Na veřejnosti se o téhle problematice mluví, oproti akademickým kruhům, poměrně málo. V roce 2017 čelila kritice kvůli té samé problematice třeba tehdy nastupující děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová. U pana Tuleji je ve hře post ministerský. Řekl byste, že je kritika kvůli té publikaci na místě?
Odděloval bych poměrně striktně akademické řídící pozice od těch politických. Řekněme, že na tu akademickou pozici je skutečně nezbytně nutné, aby člověk měl kromě jiného i nějaké vědecké renomé a věděl, co je v té akademické sféře dobré a co je špatné, a aby znal kulturu a akademické standardy. Protože potom povede a bude směrovat své kolegy, a obzvláště doktorandy třeba na vysoké škole.
Volby by vyhrálo hnutí ANO s 34,5 procenta. Naopak do Sněmovny by se nedostali TOP 09 a lidovci
Číst článek
U té politické funkce si myslím, že to primárně důležité není, že to je o něčem jiném. Na druhé straně zrovna ministr pro vědu by měl mít silnou a velmi jasnou představu o tom, co je a není ve vědě dobrá praxe a excelence. Prostě proto, že jeho rozhodnutí budou ovlivňovat obrovské objemy prostředků, způsoby hodnocení a tak dále.
V podstatě je potřeba mít i respekt od akademiků, kteří potom budou z peněz dělat nějaký výzkum. Takže v tomto smyslu to asi dobré není. Znovu ale připomínám, že jde o jeden článek. Mohlo jít, teď nevím, jestli to řeknu správně, o „mladickou nerozvážnost“, i když nevím, kolik mu bylo v roce 2015, to je osm let stará historie.
On těch článků moc nepublikoval. Taky to hodně souvisí se strašně nízkými standardy v oblasti společenských věd, včetně ekonomie v České republice na akademiky. Protože když se podíváte, za co lze v Česku získat titul docent nebo dokonce profesor, tak je to někdy k pláči.
Obrovský trend
No, on už na tu profesuru mířil…
Zase si řekneme, že to je profesura, která je udělována dle standardů dané vysoké školy. To, že tu profesuru potom jakoby oficiálně uděluje prezident za celou zemi, je na tom českém systému vlastně absurdní. Ty standardy jednotlivých škol jsou diametrálně odlišné, ale nakonec je to zkrátka český profesor, rovný z rovných. Ale s tím jsme se rozhodli dlouhodobě nic nedělat.
Langšádlová: Musíme motivovat firmy, aby výnosy reinvestovaly do výzkumu
Číst článek
Byla tahle problematika v roce 2015, kdy Tuleja článek publikoval, v akademických kruzích už nějak známa? Vědělo se o tom, že takové predátorské časopisy existují? Přeci jen je to osm let…
Určitě ano. Před mnoha lety jsme publikovali studii právě o predátorském publikování. Bylo tam i mezinárodní srovnání, jak časté je v různých zemích OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, pozn. red.) a snad i mimo OECD, takže rozhodně bylo vidět, že nejpopulárnější je to v zemích s nízkou kulturou vědy a samozřejmě nízkou úrovní vědy, takže v zemích i mimo OECD.
Byl tam vidět obrovský trend, odhadnu, někdy po roce 2005, 2010. Tehdy to nabíralo strašné obrátky. Ten fenomén tedy relativně nový je, není tady od nepaměti, ale není to něco, co by tady v roce 2015 nebylo.
Když tedy vezmeme člověka, který s něčím takovým přišel do konfliktu a publikoval v takovém predátorském časopise: Měl by se někdo takový stát děkanem, rektorem, případně ministrem?
Já si osobně myslím, že ne. Ale za to může systém, který tady máme, který si pěstujeme a který v principu nikdo nechce měnit. Takových případů tady je nespočet a vlastně to nikomu nevadí.
Začíná to vadit až v okamžiku, kdy ten člověk kandiduje na vysokou, zpravidla politickou funkci nebo možná na funkci děkana. Ale těchto případů je tady samozřejmě diametrálně víc.
‚Nejstabilnější strana‘ ve vládě je neviditelná. TOP 09 balancuje na hraně, koalici Spolu potřebuje
Číst článek
Znovu zdůrazňuji, že jde o jeden jediný článek, takže to určitě není nějaké systematické zneužívání. Spíš bych řekl, že to byla nějaká nepozornost, nedbalost, nepochopení.
Vy tedy myslíte, že by ten ministerský post někdo neměl dostat i kvůli takovéto, jak říkáte, „nedbalosti“?
Hovořil jsem primárně o rektorech, děkanech nebo členech nějakých hodnotících vědeckých panelů. Nemyslel jsem politiku. Politika je skutečně o něčem jiném. Zaprvé, ministr, byť pro vědu, nemusí být vědec. Myslím, když to řeknu jednoduše, že to mohlo být klidně elektrotechnik nebo účetní.
Vůbec by to nevadilo, pokud by rozuměl té problematice, protože ta problematika, jak jsem říkal, je hodně složitá. Je tam spousta záležitostí, které je třeba chápat. Já ten jeden článek nevnímám jako podvod.
Spíš to vnímám jako neznalost a omyl. Určitě bych pana ministra Tuleju nijak nediskvalifikoval. Spíš si říkám, že ta topka (TOP 09) mohla a měla mít v rukávě někoho opravdu výrazně lepšího, než odešlou paní ministryni.
