Hlavní riziko je zneužití fotek na pedofilních fórech, varuje před sdílením snímků dětí mluvčí prezidia
„Téměř nikde na světě ženy tak ochotně nesdílejí fotografie svých malých dětí, jako tomu je u nás v Česku,“ varuje v rozhovoru pro Radiožurnál mluvčí Policejního prezidia Ondřej Moravčík. Hlavně uživatelky sociálních sítí často na své profily nahrávají fotografie svých dětí třeba z koupání nebo jak si nahé hrají. Přesně tento obsah si pak vytipovávají lidé, kteří jimi plní galerie fotek s pedofilní tematikou.
V čem vidíte rizika, když rodič sdílí své dítě na sociální síti?
Primárně v tom, že nemůže garantovat, kam se ty snímky dostanou. A v případě, že má svůj profil otevřený, dostupný, tak si ty fotografie může prohlédnout kdokoliv. Naprosto běžně se pak může stát, že se fotografie vašeho dítěte objevuje v komunikacích nebo v uzavřených skupinách na druhém konci zeměkoule.
Rodiče, kteří sdílí fotky dětí, nedomýšlejí následky. Obrázky se můžou stát pornografií i ovlivnit vztahy
Číst článek
Setkávali jsme se s tím, že na fórech, které se nacházely na brazilských serverech, kolovaly fotografie našich českých malých dětí, často miminek ve věku jeden až tři roky, když se koupaly. A to jenom z toho důvodu, že jejich rodiče tu fotografii vystavili na svůj facebookový profil. Tato fóra jsou často pedofilně zaměřená nebo s pedofilní komunitou. To je hlavní riziko.
Takže existují lidé, kteří cíleně vyhledávají fotky, které zveřejňují sami rodiče dětí?
Moc dobře vědí, že se tento typ fotografií objevuje. Dokonce vědí, že české uživatelky, tady skutečně hovořím o uživatelkách, protože je to spíše fenomén ženských uživatelek sociálních sítí, tak poměrně často vkládají na své profily fotografie svých malých dětí.
„Rodiče si úplně neuvědomují rizika, a to z toho důvodu, protože obecně nevnímají rizika sociálních sítí a pro ně to dost často bývá odkladiště fotografií.“
Ondřej Moravčík (mluvčí policejního prezidia )
Narazili jsme na takové fotky v diskusních skupinách, zahraničních diskusních fórech v Latinské Americe, nebo dokonce v Rusku. Jsou to diskuse, kde se odkazuje na profily českých žen. My jsme v tomto, řekl bych, skoro velmoc, protože nikde, nebo téměř nikde na světě ženy tak ochotně nesdílejí fotografie svých malých dětí, jako tomu je u nás v Česku.
Setkáváte se i s tím, že i samy děti dávají nevhodný materiál na sociální sítě?
Jednoznačně se s tím setkáváme. Nicméně už to není v takové míře, jako to bylo před několika lety, kdy bylo zcela běžné, že dvanáctileté nebo třináctileté dívky sdílely své intimní fotografie s celým světem na svých otevřených profilech. Nyní se to děje spíše tak, že profily mají uzavřené, mají byť jen částečnou, ale alespoň nějakou kontrolu nad tím, koho pouštějí na svůj profil. Sdílení těchto snímků probíhá spíše v uzavřených fórech, uzavřených skupinách, ať už prostřednictvím nějakých komunikátorů, nebo právě sociálních sítí.
První mobil? ‚Rodičovská aplikace je zásah do soukromí, je důležité o tom mluvit,‘ říká odbornice
Číst článek
Takže rodiče se v tomto ohledu chovají na svých sítích nebezpečněji?
Z mé vlastní zkušenosti si rodiče úplně neuvědomují tato rizika, a to z toho důvodu, protože obecně nevnímají rizika sociálních sítí a bývá to pro ně to dost často odkladiště fotografií. A při mém dotazu, proč tuto fotografii mají vloženou na svém profilu, tak většinou argumentují, že se jedná o úložiště fotek.
Aktivita směrem k tomu, abych si zjišťoval rizika, která vyplývají ze sociálních sítí, tak u určité části populace chybí. Pokud se podíváme na preventivní aktivity, ty jsou primárně zaměřené na děti a tam skutečně můžeme říci, že děti se začínají chovat, minimálně ve vztahu k otevřeným profilům, poměrně odpovědněji, nežli tomu bylo donedávna. Kdežto u dospělých osob zveřejňování fotografií, především svých dětí, je dlouhodobým trendem. Z mé zkušenosti se zatím nikterak výrazně mění.
To znamená, že rodič by vůbec neměl sdílet své dítě na sociální síti?
Snažím se rodičům říkat, ať si na sociální sítě dávají fotografie dětí pouze takové, za které by se oni sami nemuseli stydět. A tady je dobré upozornit i na to, že fotografie bývají často poplatné době.
Když si třeba vzpomenu sám na sebe, tak když by před 30 lety nebo 34 lety moje maminka sdílela někde fotografii, když jsem měl na sobě takové ty šílené punčocháče a vytahanou šusťákovou bundu, tak si nemyslím, že by to byla dnes po třech dekádách fotografie, za kterou bych byl rád.
„Rodičům doporučuji zveřejnit jenom opravdu umělecké, případně kvalitní fotografie, které budou poplatné době v tom smyslu, že ani za několik let se dítě nebude muset stydět za to, co na té fotografii je.“
Ondřej Moravčík (mluvčí policejního prezidia )
Prostě v určité fázi života to může být dehonestační fotografie. Nemůžete vědět, co za 10, 20, 30 let bude zrovna moderní, jak to vaše dítě bude vnímat. Proto je potřeba se na to koukat i z tohoto pohledu. To znamená, nikoliv z pohledu aktuálního vkládání fotografií, ale toho, co s tou fotografií může být za 30 let.
Vzpomeňme si všichni, když probíhají třídní srazy po několika desetiletích a vzájemně si ukazujeme fotografie z dětství, tak se u nich královsky bavíme. A to nikoliv proto, že by ty fotografie byly dehonestační, ale je zkrátka a dobře srandovní podívat se na naše tehdejší účesy, na naši tehdejší módu, aranžmá těch fotografií. A někomu z nás to nemusí být příjemné. Proto je potřeba na to myslet optikou svých vlastních dětí.
Takže jaké fotografie dětí je bezpečné publikovat na sítích?
Rodičům doporučuji zveřejnit jenom opravdu umělecké, případně kvalitní fotografie, které budou poplatné době v tom smyslu, že ani za několik let se dítě nebude muset stydět za to, co na té fotografii je.
