Po odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva se opět nastartovaly debaty o přejmenování Koněvovy ulice na Praze 3. Podle starosty městské části Jiřího Ptáčka (TOP 09) ale nejde o žádnou novinku – řeší se to od revoluce. Záměr vždy ztroskotal na tom, že by adresu musely změnit tisíce lidí, kteří tam bydlí. „Kdyby bylo jen na mně, s radostí bych si úřady oběhal,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha 6:50 10. června 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

O přejmenování Koněvovy ulice se debatuje 30 let. O jakých názvech se uvažovalo?
Tyto úvahy často vycházely z historie Prahy 3. Koněvova ulice se původně jmenovala Poděbradova. Zaznívaly také nápady, že by se mohla jmenovat po prvním žižkovském starostovi Hartigovi, tudíž by se jmenovala Hartigova. Samozřejmě se objevila i řada dalších nápadů, ale tyto padaly nejčastěji. Ještě občas zaznívala myšlenka, že by se Koněvova ulice mohla jmenovat Husitská. Ono je totiž trochu nestandardní, že po karlínský tunel je to Husitská ulice a od něj výše – byť je to stále stejná trasa – je to Koněvova. Ovšem tato varianta by byla poněkud nepraktická, protože kromě názvu ulice by se musely přečíslovat i jednotlivé domy.

Za takové provokace se musí nést odpovědnost, reaguje Rusko na vyhoštění svých diplomatů

Číst článek

Vzhledem k odstranění sochy maršála Koněva na Praze 6 je téma zase aktuální. Na radnici máte petici s více než tisíci podpisy, která požaduje změnu názvu na ulici Marie Terezie. Šlo o jednu z historických variant, či jste se s tím setkal poprvé?
Petici jsem zaznamenal ještě předtím, než mi ji donesli. Předtím jsem ale nápad, aby se Koněvova ulice jmenovala ulice Marie Terezie, neslyšel.

Proč k přejmenování, když se tom uvažuje od revoluce, nakonec nedošlo?
Základní problém je, že v Koněvově ulici bydlí nebo má sídlo bezmála sedm tisíc subjektů, tedy obyvatel, právnických osob nebo živnostníků. V tomto ohledu je přejmenování ulice významně rozdílné, než často srovnávaná situace na Praze 6, kde se mnoho let debatovalo o odstranění sochy Koněva. To se nijak nedotklo obyvatel, kteří tam bydlí. Nechal jsem si udělal takovou analýzu, malé posouzení, co by obnášelo přejmenování Koněvovy ulice a je to opravdu celkem velký zásah. Není to jen o výměně občanek. Povinností na úřadech, které by každý občan musel absolvovat, je poměrně dost.

Například?
Nutnost zajít na registr vozidel, zajít na Českou správu sociálního zabezpečení nebo na finanční úřad. Také banky vyžadují osobní účast při výměně osobních údajů, posuzují to, jako kdyby došlo ke změně bydliště. Samotného mě docela zaskočilo, že v době centrálního registru obyvatel, kdy by se ti lidé reálně nikam nestěhovali, je množství úkonů poměrně velké. A pak je tu samozřejmě aspekt ideový. Pokud by ta změna opravdu měla nastat, tak by to musel být hlavně impulz od „žižkováků“ a lidí, kteří v Koněvově ulici bydlí.

Budete se o tom tedy na radnici s koaličními partnery bavit? Otevřete to téma?
To téma je už otevřené. Jenom za dobu, co jsem na radnici já, se zvedlo hned několikrát. Debaty se o tom vedou kontinuálně a tato petice je tak další připomínkou myšlenky přejmenovat Koněvovu ulici. Že by do toho ale vnesla nějaký zásadní zvrat, to si nemyslím. Je to velmi populární téma a čas od času ho někdo zvedne.

Materiál na maršála

Přesto si necháváte na toto téma zpracovat historickou studii. Proč?
Zhruba před rokem se na nás obrátili lidé přímo z Prahy 3. Hovořili o variantách, které jsem zmínil v úvodu. Neiniciovali ale ani tak přejmenování Koněvovy ulice. V podstatě mě zaúkolovali – tehdy to projednalo zastupitelstvo a uložilo starostovi – abych nechal vypracovat nezávislý odborný materiál na téma maršál Koněv a jeho činy v roce 1945, následně při událostech v Maďarsku a v roce 1968 v Československu. To znamená, aby to byl materiál, který popisuje jeho život od druhé světové války dál a který zachycuje, co to bylo za osobnost.

A ten materiál vznikl?
Navázal jsem komunikaci s Vojenským historickým ústavem, který mi slíbil, že takový materiál připraví a dá ho městské části k dispozici. Zatím není hotový. Snažím se připomínat a doufám, že nám to v dohledné době předají. Počítám s tím, že to pak rozešlu zastupitelům, že to dám k dispozici na webové stránky městské části a pravděpodobně to dáme k dispozici i pedagogům na školách. 

Tuto historickou studii chcete tedy posléze použít jako možný podklad pro změnu názvu ulice? Nebo jak s tím budete dál pracovat?
Už jsem to trochu zmínil před chvílí, muselo by jít o impulz od lidí ze Žižkova. Nejlépe od těch, kteří v Koněvově ulici bydlí. Pokud by to byl politický akt – kdy politik řekne, že se přejmenuje ulice, protože mu přijde pojmenování po maršálovi Koněvovi špatné – tak by to této myšlence udělalo ve výsledku medvědí službu. Lidé by to brali útrpně. Samozřejmě z mého pohledu maršál Koněv byl spornou osobností. Kdybych sám bydlel v Koněvově ulici, tak bych si rád to kolečko po úřadech udělal. Věnoval bych tomu ten čas. Tato změna ale nemůže přijít z vrchu. Není to správné. Může to znít povrchně, ale komplikace, kdy by sedm tisíc lidí muselo běhat po úřadech, je poměrná velká. Já se této debatě nebráním. Přijde mi, že je naprosto relevantní, ale v tuto chvíli si myslím, že doba na to nedozrála.

Když to shrnu: kdyby bylo pouze na vás, Koněvovu ulici byste přejmenoval. Je to ale natolik velký zásah, že považujete za nutné, aby tato iniciativa vzešla od rezidentů.
Tato debata je na stole 30 let. Kdybych byl na pozici občana, který v Koněvově ulici bydlí, vezmu si rád dovolenou a budu ty úřady obíhat. Ale současně jako politik mi připadá, že kdybychom to nakázali a impulz by nepřišel od lidí, kteří tam bydlí, tak bychom z maršála Koněva udělali ještě mučedníka.

Je možné najít způsob, jak lidem případné obíhání úřadů usnadnit?
Můžeme asi vymýšlet různé způsoby. Je ale potřeba si uvědomit, že jenom část agendy se odehrává na úřadu městské části. Slyšel jsem třeba názor, že by za ně doklady někdo vyřizoval. To je ale utopistická představa.

Průzkum u lidí

Aktuální petice, která sbírala podporu na internetu, obsahuje podpisy napříč republikou, z Prahy 3 jich je pouze zlomek. Zajímá mě proto, jak chcete zjistit názor lidí, kteří v Koněvově ulici žijí? Je na místě například referendum?
Městská část je živoucí prostor, kde se spolu lidé baví. S místními se o tom bavím poměrně často a já jejich názor v principu znám. Možná by bylo na místě udělat průzkum veřejného mínění, který by tu moji domněnku potvrdil.

A ta je jaká?
Že by to většina lidí nechala tak, jak to je. Že většina lidí si říká, že ten název není optimální, že nejsou žádní velcí příznivci maršála Koněva, ale z důvodů, které jsme tu spolu probírali, nefandí tomu, aby se to měnilo. Co se týče zmíněného referenda, je to spojené s poměrně velkými finančními náklady a taky by se k němu muselo dostavit 35 procent obyvatel, aby bylo platné. A to se zatím na Praze 3 nestalo. A jak už jsem řekl, nechtěl bych, aby se z maršála Koněva nakonec stal mučedník. Mohlo by to také ještě více prohloubit polarizaci společnosti.

Tudíž je ve hře průzkum veřejného mínění, zda lidé na Praze 3 chtějí Koněvovu ulici přejmenovat?
Je možné, že si městská část nechá v následujícím roce takový průzkum zpracovat.

Petici, která požaduje přejmenování Koněvovy ulice, jste ale přijal. Zavazuje vás to k něčemu?
Petice je formulovaná tak, že nepožaduje projednání v zastupitelstvu. A z formálního hlediska takovou věc ani nesplňuje. Předal jsem ji kolegům, aby ji nakopírovali a aby informaci o petici poslali všem členům zastupitelstva.

Na zasedání zastupitelstva byste se tak mohli o celé záležitosti bavit?
Je to možné.

Kromě výměny dokladů, byl by problém i s dalšími věcmi? Třeba výměnou cedulí a dalších značek?
Výměna cedulí na ulici je to nejmenší. To by nebyla překážka. Koněvova ulice je nejdelší ulice městské části a bydlí na ní nejvíce lidí, kteří by museli měnit doklady. Takže výměna cedulí je v tomto srovnání drobnost.

Mučedník Koněv

Radnice nakonec o záměru přejmenovat ulici nerozhoduje, nejdříve o tom jedná místopisná komise Prahy a posléze to musí schválit vedení města. Bavil jste se o tom už s primátorem nebo s některým z radních?
Neformálně, takzvaně u piva, jsme se o tom bavili s řadou lidí. Žádný oficiální akt ale nenastal, tudíž se to ani neprojednávalo s představiteli magistrátu. Je ale to strašně populární téma. Někdo to vykopne a mně pak píšou lidi z Mostu, Aše, Kroměříže svoje názory.

Městská část se potýká s řadou jiných problémů a toto je spíše okrajová diskuse. Řešíme deficit míst ve školách, řešíme rekonstrukci velkých panelových souborů, řešíme otázky rozpočtu. Že by toto teď byla vlajková loď radnice, to prostě není.

Zmiňoval jste, že vám lidé v souvislosti s Koněvovou ulicí píšou. Přišly vám i nějaké výhrůžky?
Některé e-maily jsou vulgární, ale nikdo mi nevyhrožoval. Často vychází z toho, že lidé toto téma vnímají velmi emotivně. Často si ani nenastudují, jaká je situace, a vyčítají mi, že chceme poslat lidi na úřady. Přitom ta situace je jiná, což vyplývá i z rozhovoru, který vedeme.

Kdyby přesto všechno nakonec vzešel impulz od občanů a radnice by do toho šla, vzal jste v potaz i to, že byste mohl mít podobně jako někteří další komunální politici policejní ochranu?
Tak daleko jsem se ve svých úvahách nedostal. Připadá mi smutné, že kvůli takovýmto věcem je někdo ochoten zajít tak daleko. Nedokážu teď vyhodnotit míru rizika. V žádném případě to nechci zlehčovat. Mrzí mě, že nejsme schopni se o takovýchto věcech bavit, aniž by padala silná slova a aby musel být někdo pod policejní ochranou. To je věc, která mě na tom paradoxně štve nejvíc, že nejsme schopni se o tom bavit konstruktivně a v klidu. A že určitá skupina lidí má tendenci sklouzávat k výhrůžkám.

Spor o Koněva: Moskvě nejde jen o historii, chce podpořit proruskou scénu v Česku, říká zpravodajka

Číst článek

Zmínil jste, že jde o líbivé téma. Vnímáte to tak i u vašich kolegů, že se chytli témat, která jim mohou přinést politické body?
To je dobrá otázka. Co se týče odstranění sochy, držel jsem panu starostovi Koláři palce. Myslím, že se rozhodli správně…

… tak jde o vašeho stranického kolegu, oba na radnicích reprezentuje TOP 09...
… technické komplikace (že by musely adresu změnit tisíce lidí – pozn. red.) v tomto případě ale nebyly. A z ideového pohledu: socha maršála Koněva, která byla postavena po roce 1968, odkazovala na člověka, který si ji nezasloužil. A ke Koněvově ulici, je zvláštní, že se ulice pojmenovává po někom, kdo ještě žije (ulice byla po sovětském vojevůdci pojmenována v roce 1946 – pozn. red.). Chápu ale, že šlo období plné euforie poté, co došlo k ukončení války, a lidé nemohli vědět, že Koněv za pár let přepadne Maďarsko. Kontext byl tehdy jiný (než v případě pomníku Koněva, který byl na Praze 6 odhalen v roce 1980 – pozn. red.). Ta socha se z mého pohledu neměla vůbec objevit, tehdy už nešlo o symboliku vděku, ale kolíkování dobytého území.

Nechci snižovat významný podíl Rudé armády na osvobození Evropy. Mám v úctě ty, kteří se na tom podíleli. Ostatně my tady na Praze 3 máme Olšanské hřbitovy, kde je velký památník osvoboditelům, ale ta personifikace, konkrétně maršála Koněva, si myslím, že je špatná.

My ale můžeme dnes posuzovat činy maršála Koněva s odstupem a lze to aplikovat také na Koněvovu ulici.
O tom jsme se bavili. Já jsem říkal, že je ta debata relevantní. Kdybych já sám měl bydliště na Koněvově ulici, vzal bych si klidně týden dovolené a úřady oběhal s radostí. Samotný akt přejmenování je kolektivní záležitost. A nemůže to být v tomto případě vůle politika.

Pokud by však změna názvu Koněvovy ulice nebyla spojena se zásahem do adres lidí a firem, šel byste do toho?
To rozhodnutí je vždy kolektivní, ale já bych takovou variantu podporoval.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít