Energetika je strategie. Konec fosilních paliv změní strukturu moci, říká náměstkyně norského ministra
Norsko nevěří na jasné datum ukončení těžby ropy a zemního plynu. Českému rozhlasu to řekla náměstkyně norského ministra zahraničí Maria Varteressianová, která ale upozorňuje, že země dělá vše pro přechod k bezuhlíkovému hospodářství. A to včetně úvah o možnosti těžby z mořského dna, za které země v minulosti čelila mezinárodní kritice a možná i žalobám. Česko-norské vztahy se podle ní zlepšují, mimo jiné kvůli spolupráci při podpoře Ukrajiny.
Norsko nedávno oznámilo další balíček vojenské pomoci Ukrajině. Dá se nějak shrnout, jak moc Norsko Ukrajině pomáhá a co je v tom posledním balíčku?
Důvodem, proč navyšujeme naši pomoc, je to, že Evropa stojí před historickou výzvou.
Vůči Česku, Polsku a Pobaltí nemáme agresivní úmysly. Chtějí oklamat obyvatele, řekl Putin
Číst článek
Ruská agresivní válka otřásla základy evropské bezpečnosti, Vladimir Putin zaútočil na evropskou jednotu. Postavit se tomu je důležitější než kdy jindy, nejde jen o budoucnost a bezpečnost Ukrajiny, ale o naši společnou bezpečnost a budoucnost.
Jak možná víte, Norsko spustilo takzvaný program Nansen. To je program humanitární a vojenské pomoci pro Ukrajinu, do kterého během pěti let zamíří 75 miliard norských korun (asi 161 miliard českých korun), což je asi 1,7 procenta našeho HDP.
Je to opravdu spousta peněz. Co víme je, že Ukrajina potřebuje spoustu protiletecké obrany a dělostřelectva. Proto se Norsko rozhodlo navýšit naše výdaje na obranu, aby dosáhlo dvou procent HDP ještě letos, je to dříve, než se předpokládalo. Ale je to to nejmenší, co můžeme v této situaci udělat.
Posunula tato pomoc Ukrajině Norsko a Česko blíže k sobě? Norsko je pokud vím součástí české iniciativy na nákup munice pro Ukrajinu…
Samozřejmě, a musím velmi pochválit odporu, kterou Česká republika poskytuje Ukrajině, už od anexe Krymu v roce 2014. Do iniciativy Norsko přispělo 140 milionů euro (asi 3,5 miliard korun).
Navíc je to možnost postavit se po boku našich sousedů a přátel, v tomto gestu společné obrany a spolupráce. Ano, rozhodně to naše země k sobě přivedlo blíže a myslím, že to bude ještě důležitější teď, když navyšujeme naše snahy, aby Ukrajina ve válce uspěla a Rusko prohrálo.
Když mluvíte o spolupráci a společné obraně, Norsko má nově blízké spojence v NATO. Přidalo se Finsko a teď konečně i Švédsko. Můžeme čekat větší spolupráci severských zemí?
Myslím, že můžeme čekat mnohem více severské a baltické spolupráce. Geopolitické pozadí opravdu postavilo celou Evropu, včetně severských zemí, na jakousi křižovatku.
Dnes je Evropa smrtelná. Musí posílit obranu i vlastní zbrojní produkci, řekl prezident Macron
Číst článek
Když se podíváme na Švédsko a Finsko, které se staly členy NATO v rekordně krátké době, tak už to něco vypovídá samo o sobě. Putin napadl naše klíčové hodnoty, soudržnost Západu, Evropy a odpovědí NATO je, že se stává větším a silnějším, aby mohli jeho členové stát při sobě.
Spolupráce seversko-baltická, se zbytkem Evropy, je důležitá, ale také je to symbolické gesto, vyjádření podpory demokracii, vládě práva a svobodě. Svoboda je nyní to, za co Ukrajina bojuje, a naším úkolem je stát po jejich boku a zajistit, že se jim to podaří.
Spolupráce za polárním kruhem
Už se připravuje konkrétní spolupráce mezi severskými zeměmi, pokud jde o společnou obranu vzdušného prostoru. Chystá se tedy něco podobného i v dalších oblastech, zvlášť když uvážíme, jak nejistá je do budoucna podpora Evropy ze strany Spojených států?
Žijeme obecně v čase nejistoty, takže jisté je jen to, že čelíme spoustě nejistot. Čemu ale musíme věřit a co musíme chránit, je základní architektura toho, co nás udržuje v bezpečí a v transatlantickém společenství jménem NATO.
NATO je živé a stává se silnějším. Je tu několik věcí, které mohou platit zároveň: Za prvé musíme dělat vše pro to, abychom posílili transatlantické propojení, což je jednoznačně na straně severských zemí priorita. A i po listopadu (kdy budou ve Spojených státech prezidentské volby – pozn. red.) bude se Spojenými státy pokračovat úzká spolupráce.
‚Musíme se připravit.‘ Rusko může mít za pět let prostředky k útoku na NATO, řekl německý generál
Číst článek
Druhá věc je to, že Evropa, která je právě v procesu vlastního posilování, pochopila, že musíme dělat více, abychom si zajistili společnou evropskou bezpečnost. Až příliš dlouho jsme žili v dojmu, že žijeme v míru, že nemusíme více investovat do obrany. Tohle se změnilo.
A tady musím ještě jednou vyzdvihnout Českou republiku, jak se do toho pustila, během svého evropského předsednictví v roce 2022, kdy motto předsednictví bylo „Rethink, Rebuild, Repower“.
To opravdu pomohlo formovat společnou odpověď Evropské unie, kde součástí té odpovědi byly i zvýšené výdaje na obranu. Pokud jde o nejistoty, jde o to, co děláme pro zvládnutí těch nejistot.
Vnímá Norsko zvýšený zájem Ruska o severské země? Od začátku války do Ruska třeba unikly střežené mapy fjordů, létání ruských občanů s drony okolo základen, skupování nemovitostí ruskými entitami na strategických místech. Je to opravdu větší zájem, nebo se o tom jen víc mluví?
Norsko má s Ruskem společnou pozemní hranici, úplně na severu. Je to tak už dlouho a jak víte, geografie se nedá jen tak změnit. Máme hranici na zemi i na moři. Tohle je součást naší geostrategické a geopolitické reality, zvládat to tak nejlépe, jak jen umíme.
Změny v chování Ruské federace sledujeme už patnáct let. Ale poslední dva roky, se začátkem ruského plnohodnotného útoku na Ukrajinu, byly opravdu milníkem, pokud jde o spolupráci za polárním kruhem. A to i v případě vícestranné spolupráce. Jak možná víte, Norsko je nyní předsedou Arktické rady. Děláme všechno pro to, aby tato organizace přežila.
Rusové nevrátí Krym. Uznávat územní celistvost Ukrajiny je jen právní teorie, řekl Fico
Číst článek
Týká se to také menšího regionu. Od počátku 90. let existuje spolupráce v takzvaném Barentsově regionu (okolí Barentsova moře, sever Norska, Švédska, Finska a části Ruska), spolupráce mezi lidmi v této oblasti. To se také změnilo. Musíme tedy zcela přehodnotit přístup k oblasti za polárním kruhem.
Vstup Švédska a Finska do NATO také zásadně proměnil situaci za polárním kruhem. Záleží zase na tom, jak si naplánujeme budoucí roky a jak budeme podporovat naše partnery, přátele, se kterými sdílíme hodnoty. To opravdu ovlivní vývoj za polárním kruhem a celého severského regionu. Takže záleží na tom, co podnikneme právě teď.
Geografii nezměníme
V čem jsou hlavní problémy domluvy s Ruskem? Je jasné, že válka zkomplikovala komunikaci, ale co blokuje práci Arktické rady?
Je to organizace založená na konsenzu. Je v ní osm členských zemí a pak jsou tam organizace původních obyvatel tohoto regionu, ty jsou také stálými členy.
Plná ruská invaze na Ukrajinu znamenala, že největší člen Arktické rady co do rozlohy vstoupil do ilegální války se svým sousedem. To znamená, že nemůže být vše jen tak při starém. Zcela to omezilo fungování rady.
Rusko navíc v té době bylo předsednickou zemí, takže přirozeně veškeré aktivity se zastavily. Pak předsednictví převzalo Norsko, loni, a naší prioritou bylo, aby tato organizace, tento základní pilíř spolupráce za polárním kruhem zaměřený na zásadní problém Arktické oblasti, kterou všichni sdílíme, zůstal naživu.
Před centrálou NATO nově vlaje i švédská vlajka. Severoatlantická aliance oficiálně přivítala 32. člena
Číst článek
Je to proto, že geografii nezměníte a klimatická změna se také nezajímá o geopolitiku, ale jednoduše se děje. A v Arktidě se odehrává čtyřikrát rychleji než je globální průměr.
I přes to neveselé pozadí je důležité, aby organizace přežila, protože jakmile se rozpadne, tak už ji nejspíš nebudeme schopni obnovit. A klimatická změna se kvůli tomu nezastaví. Norské předsednictví se proto snaží nejen o to, aby organizace přežila, ale také zaměřit pozornost na oceán, klima, udržitelný rozvoj a původní obyvatele. A pokud se rozpadne, pak o hodně přijdeme a nebudeme to moct to nahradit.
Norský přístup je postupný, opatrný a vyvážený a podařilo se nám s tím uspět. Trvá to dlouho, protože je to organizace založená na jednotě a jeden z členů je ve válce, ale zatím se nám daří.
Když už mluvíte o oceánu a klimatické změně, Norsko čelí velké mezinárodní i domácí kritice za povolení těžby z mořského dna. Světový fond na ochranu přírody (WWF) dokonce plánuje na Norsko podat žalobu. Neohrožuje to norskou pověst, která se snaží pečovat o životní prostředí?
Dovolte mi nejprve říct, že žádná těžba z mořského dna v norských vodách nezačala.
Vše bude procházet důkladným, preventivní postupem, jehož úkolem je sesbírat data. A jakmile budeme mít dostatek dat, pak může teprve vzniknout žádost, která zamíří do norského parlamentu. Bude se důkladně posuzovat, jestli je možné těžbu provést udržitelně a jestli to má ekonomicky smysl – to znamená, jestli je to důležité pro přechod na zelenou ekonomiku.
Napětí v Litvě eskaluje. Německé jednotky budou poprvé od druhé světové války mimo svou zemi
Číst článek
Důvodem, proč vůbec uvažovat o těžbě nerostných surovin, ať už z mořského dna, nebo z pevniny, je to, že tyto suroviny jsou klíčovou součástí při budování nové, zelené ekonomiky.
Dřív jsem také pracovala pro Světový fond na ochranu přírody a vyzývám své bývalé kolegy, aby vedli upřímnou debatu o tom, co je potřeba pro přechod na zelenou ekonomiku.
Otázka není, jestli to uděláme, na základě informací, které dnes máme, ať už jde o zprávu Mezinárodní agentury pro energii (IEA) nebo Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu a dalších. Oni poukazují na určité technologie a součásti nutné pro budování těchto technologií a obchodních řetězců, které vyžadují nerostné suroviny. Takže otázka není, jestli ty suroviny potřebujeme, ale jak je dostat co nejudržitelnějším způsobem.
Žijeme v době trojité celoplanetární krize: klimatická změna, ztráta biodiverzity a znečištění životního prostředí. Řešení jednoho z nich nemůže ohrozit vyřešení těch zbylých dvou.
Norsko bere svou pověst země, které záleží na udržitelnosti moří a oceánů, velmi vážně. Je to součást naší identity. Už desítky let máme zavedenou praxi, kdy vláda zveřejňuje dlouhodobé plány, které zahrnují právě postup v oblasti moří a oceánů. Zrovna před dvěma týdny jsme představili ten poslední. Jejich základem je vyvažování udržitelného užívání a ochrany.
Polsko je a bude největším příjemcem unijních peněz. Vážnější téma ale vládní strany neumí uchopit
Číst článek
To je základ všech našich mořských a námořních aktivit. A tato možnost podmořské těžby nerostných surovin z toho nemá žádnou výjimku. Bude to součástí našeho vyváženého přístupu. Náš vyvážený přístup sahá až k samotnému smyslu udržitelného rozvoje jakožto pojmu. Znamená to, že si neberete z přírody více, než se dokáže samo obnovit. Neberete víc pro prosperitu současné generace, než víte, že bude dostupné pro generaci budoucí.
Ještě jednou, žádná těžba nerostných surovin z mořského dna v norských vodách ještě nezačala, je to neporozumění norským procesům. A děkuji, že se na to ptáte.
Trojí planetární krize
A stejnou logiku mám aplikovat i na těžbu ropy a zemního plynu? To je další téma pro žaloby proti Norsku, tentokrát u Evropského soudu pro lidská práva. A nedávno jsme tu měli přelomový rozsudek proti Švýcarsku. Není tedy těžba ropy a zemního plynu další ranou pro norskou klimatickou pověst?
Jsem ráda, že se na to ptáte, protože se to přesně dotýká toho, co se musí změnit a na čem se země světa dohodly, že se změní.
Na COP28 v Dubaji se státy světa dohodly na odklonu od fosilních paliv, spořádaně a spravedlivě. Přechod je klíčová věc, protože energetika je ve svém principu strategická. Jak se svět rozvíjel, jde sledovat podle vývoje energetiky.
Oživení evropských lesů je investice do budoucnosti, věří zakladatelé start-upu Eco Tree
Číst článek
Ještě musím zopakovat, že žijeme v období trojité planetární krize a důvod, proč jsme se v něm ocitli, je to, jak jsme vytvořili moderní ekonomiku. Začala to ještě před industrializací, ale po jejím začátku se vše zrychlilo. Kouř z továrních komínů byl dlouhou dobu spojován s rozvojem ekonomiky. Oceány jsme brali jako něco bohatého, z čeho lze neomezeně brát. Dnes už díky vědě víme, že to tak není.
Je to spojeno s růstem společnosti, máme stále rostoucí populaci, která pro své fungování potřebuje energii. Otázkou tedy je, jak můžeme společnost zásobovat energií, kterou potřebuje pro zásobování jídlem, dopravu, všechno, a u toho zajistit, že ta energie je z obnovitelných zdrojů, protože víme, že se musíme od fosilních zdrojů přesunout k těm obnovitelným.
A to nás vrací k Norsku. Ano, naše země získala spoustu svého bohatství díky fosilním palivům. A když začala válka na Ukrajině, stalo se klíčovou prioritou norské vlády být podstatným a stabilním dodavatelem pro Evropskou unii. Takže jsme navýšili naši produkci, ale také jsme se zavázali, že pomůžeme Evropě odklonit se od fosilních paliv, protože to nakonec zcela změní strukturu moci. A jak jsem říkala, energetika je ve svém principu strategická záležitost.
Takže ta spolupráce, kterou Norsko má s Evropskou unií v oblastech energetiky, klimatu a průmyslu je nesmírně důležitá, abychom společně dosáhli změny trhů, abychom mohli požadovat uhlíkově neutrální řešení, modrý vodík, zelený vodík a také prostor pro jejich využívání. Důležitý je proces přechodu, představte si, co by se stalo, kdybychom teď oznámili datum konce těžby.
Nevíme, co s odpadem, říká analytička. ‚Skládkování nahradí energetické využití,‘ oponuje ministerstvo
Číst článek
A existuje nějaký časový rámec, plán? O přechodu se mluví už desetiletí, ale neustále se to odsouvá. Při posledních parlamentních volbách chtěla jasná data nastavit Strana zelených a pohořela. Existuje tedy nějaký časový plán, nebo jen shoda, že to jednoho dne máme udělat?
Pokud jde o společný plán, máme velmi jasné společné cíle, do roku 2030. Norsko v tomto ohledu spolupracuje s Evropskou unií na našich národních závazcích a klimatických cílech podle Pařížské dohody.
Zavázali jsme se omezit naše emise o 55 procent do roku 2030, ale to samozřejmě není dost. Musíme dosáhnout uhlíkové neutrality, nejpozději do roku 2050. Spolupracujeme s působivým zeleným trhem, kterým Evropská unie nepochybně je, s Green Dealem, Fit for 55, ale také Repower EU.
A tím se vracím k českému předsednictví. Energetická bezpečnost v krátkodobém horizontu opravdu znamená více zemního plynu, ale z dlouhodobého hlediska to znamená bezemisní energetiku.
Ptáte se, jestli my jako Norsko máme plán. Norská vláda a premiér Støre prosadili plán pojmenovaný Klimatický stav a plán L. Ten je spojený s naším rozpočtem, prezentuje se vždy společně, a každoročně popisuje náš plán omezit emise, abychom se dostali na úroveň, jakou máme mít v roce 2030.
‚Největší možné vítězství klimatických důchodkyň.‘ Švýcarsko neřeší změnu klimatu, rozhodl soud
Číst článek
Je to opravdu těžké. Ale pokud to země, jako je ta naše – s velkými kapacitami, rozvinutým průmyslem, s potenciálem, jaký máme, nebudou dělat, pak svět nemá šanci. Děláme, co můžeme, saháme takříkajíc do strojovny naší ekonomiky, ale také se snažíme, aby byl přechod spravedlivý.
V Norsku je spousta tradičních výrobních průmyslů, které mají své jasné plány, jak postupně přestat skleníkové plyny produkovat, třeba s pomocí vodíku, s pomocí odchytu oxidu uhličitého a jeho ukládání. To plánujeme použít v těch průmyslech, kde je velmi těžké se emisí zbavit. Je důležité mít velký trh, se kterým můžete spolupracovat, a evropská rychlost a ambice opravdu norskému přechodu pomáhají.
Nevěřím ale v datum ukončení těžby, protože nevýhody tohoto přístupu jsou mnohem, mnohem větší, kvůli dopadům na ekonomiku, na společnost, na fungování společnosti. Je to kvůli tomu, jak je naše společnost vedena, s energetikou jakožto hlavní hnací silou, jednoduše by to nefungovalo. Musíme tedy dělat maximum možného, spravedlivě a spořádaně. A to je to, co Norsko dělá, společně s našimi přáteli a partnery v Evropské unii.
Nyní je to na EU
Chci se vás ještě zeptat na Norské fondy. Ty jsou nyní v přechodném období mezi jednotlivými cykly financování. Jak to vypadá s dohodou pro nové období?
Jsme velmi rádi, že jsme mohli vyjednávat s Evropskou komisí. Státy Evropského sdružení volného obchodu (Norsko, Island a Lichtenštejnsko) a Evropská komise se dohodly v loňském roce. To je dohoda pro dalších sedm let EHP a Norských fondů.
Ruská agrese na Ukrajině přispěla k podpoře EU, ukazují data. Ekonomické důsledky ji ale opět sráží
Číst článek
Teď čekáme na souhlas všech členských států. Ještě potřebujeme, aby dohoda prošla i Evropským parlamentem a pak můžeme začít pracovat na jednotlivých projektech. U nás na norské straně se všichni těšíme na to, až se budeme moct pustit do práce, ale je to mimo naši kontrolu.
Abychom se mohli pustit do práce, musí si to nejdřív odpracovat naši evropští přátelé. Doufáme tedy i v českou podporu. Jsme přitom velmi hrdí na všechny ty projekty, které jsme tady měli v předchozích obdobích. A doufáme, že se brzy na české straně rozběhnou další.
Spousta lidí v Česku o Norských fondech slyšela, ale jen málokdy se mluví o tom, jak fungují. Jak přesně to s nimi tedy je?
Zaměřením EEA a Norských fondů je podpora demokracie, svobody a dalších základních práv, vlády práva a v dalším období jsme přidali průřezové téma přechodu na zelenou ekonomiku.
Až náš návrh projde schválením, tak se přesuneme do další fáze, kdy budeme vyjednávat dohodu s každou z partnerských zemí, těch je 15. Vychází to z potřeb jednotlivých zemí, například v Česku spolupracujeme v oblastech kulturního dědictví, vědy, občanské společnosti.
Jsem velmi pyšná, že během své návštěvy v Česku se zúčastním otevření památníku romského holokaustu v Letech, kde také Norské fondy přispěly. Během dneška jsem se také setkala se dvěma představiteli občanské společnosti, představiteli romské a LGBT neziskové organizace, abychom mluvili o tom, jak pracovali na svých projektech.
Norské fondy jsou grantová výzva, jejichž cílem je podpořit klíčové hodnoty. A když se podíváte na vývoj v Evropě, je teď víc než kdy jindy potřeba podporovat aktivní občanskou společnost, což je základní kámen fungující demokracie
‚Rovnováha mezi solidaritou a odpovědností.‘ Evropský parlament schválil migrační reformu
Číst článek
V dalším období financování se tedy posouvá zaměření směrem k přechodu na zelenou ekonomiku?
Neposouvá, ale rozšiřuje o zaměření na přechod na zelenou ekonomiku. Stále pokračujeme v zaměření na demokratické hodnoty, vládu práva, občanskou společnost, je tam stále kulturní dědictví.
Navíc je tam právě ten přechod na zelenou ekonomiku, protože vidíme, že klimatická změna a zhoršování kvality životního prostředí je hrozbou pro kulturní dědictví, pro živobytí a je ohrožením pro základy, na kterých funkční demokracie stojí. Takže je to jeden z důležitých prvků příštích EEA a Norských fondů.
Říkala jste, že se čeká na schválení evropskými státy a parlamentem. Co tomu schválení brání, proč to ještě není hotovo?
My Norové velmi respektujeme demokratické procedury Evropské unie. My jsme na naší straně udělali vše, co jsme mohli, vyjednali jsme dohodu s Evropskou komisí a teď už to není na nás. Takže bych se možná mohla já zeptat vás na tu stejnou otázku. Jak jsem už říkala, my chceme začít, ale zatím musíme zdvořile čekat, až dojde na všechny formality.
