Papež opuštěný a izolovaný, ale také milovaný a oplakávaný.

Původně se jmenoval Albino Luciani. Když se jako žák základní školy svěřil učiteli, že se chce stát knězem, doslova ho vyděsil. Učitel řekl, že tak nezpůsobný chlapec nikdy nemůže být sluhou Božím. Mýlil se a Luciani se ve svých 66 letech stal dokonce papežem.

Už jako kněz, biskup i kardinál byl vždy přirozený a rád chodil v prosté černé sutaně do ulic mezi lidi. Zdvojené jméno si zvolil jako první z papežů. Dal tím najevo, že chce jít ve stopách svých předchůdců, v duchu pokrokového 2. vatikánského koncilu. Chtěl také pokračovat v ekumenických snahách i mírových aktivitách.

Jan Pavel I. byl v otázkách morálky konzervativec, avšak v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi byl pokrokový. Připravoval dvě encykliky, kde chtěl své pohledy na církev zveřejnit; stihl však napsat jen přípravné poznámky. Dnes je známo, že papežovy záměry narážely na odpor kurie, která mu vytýkala malý smysl pro zodpovědnost, nedostatek diplomatických zkušeností a dokonce volnomyšlenkářství. Papež byl prý ve svém úřadu opuštěný a marně se pokoušel vymanit z izolace.

Když byl Jan Pavel I. zvolen, obyvatelé Říma se radovali, že se papež opět umí smát. Při svém uvedené do úřadu upustil od korunovace i od intronizace. V souladu s vůlí svého předchůdce si nedal na hlavu nasadit tiáru, která po staletí symbolizovala světskou moc papežství. Zrušil také užívání majestátního plurálu v papežských projevech a dokumentech.

To je záznam z poslední audience Jana Pavla I. z 27. září 1978, na které přirovnal křesťanskou lásku "k cestě srdcem k Bohu." Druhý den ráno zemřel. Během svého pontifikátu, který byl 8. nejkratší v historii, stihl své posluchače upozornit na to, že říše Boží není totožná s představami lidí a Boha přirovnal k matce. Z papeže Jana Pavla I. vyzařovala radost ze služby Bohu. Lidé ho měli rádi a dodnes existují společnosti, které se věnují jeho odkazu.

28. září časně ráno zemřel na infarkt. Nečekaná smrt vyvolala dohady a spekulace, včetně té, že se stal obětí vražedného spiknutí. Tento motiv se dostal dokonce i do druhé části filmové trilogie Francise Forda Coppoly Kmotr, v níž se papež stane obětí mafie.

Vatikán dohady o násilné povaze smrti Jana Pavla I. odmítá a my se těžko někdy dozvíme víc. Odborníci se však zřejmě právem shodují, že kdyby Jan Pavel I. žil déle, vypadala by dnes katolická církev jinak. Chtěl, aby byla především "církví chudých pro chudé."