Pius X.
Ne každý papež se stane světcem. Pius X. se jím stal. A jinak se zapsal do dějin jako bojovník proti modernismu. Římským biskupem byl v letech 1903 až 1914. Prý byl neobyčejně laskavý a dobrosrdečný, na druhou stranu se ale ke svým protivníkům choval neústupně a přísně. A především, instinktivně nedůvěřoval pokrokovým trendům - už zvolením jména Pius se hlásil k papežům 19. století, kteří bojovali proti liberálním a novátorským trendům ve společnosti. Tím však církev strhával do izolace.
V době jeho pontifikátu se řada teologů zamýšlela nad tím, jak smířit katolicismus s moderní vědou a kulturou. Mnozí katoličtí učenci se hlásili k vývojové teorii, kritizovali Bibli a snažili se nově vyložit církevní doktríny. Papež proti nim vytáhl v roce 1907 dekretem Lamentabili, ve kterém odsuzoval 65 exegetických a dogmatických omylů. Od roku 1910 museli pak všichni katoličtí bohoslovci skládat tzv. antimodernistickou přísahu, jež byla zrušena až v roce 1967. Dle kritiků se v té době katolická církev hemžila donašeči, špehy a byla plná intrik. Jenomže: navzdory tomu, že papež odmítal historicko kritický přístup k Bibli, založil v roce 1909 Ústav pro její vědecké zkoumání.
Pius X. byl velkým reformátorem církevní hudby - znovu zaváděl gregoriánský chorál a striktně odmítal moderní duchovní hudbu. Trochu paradoxně působí proto oratorium Tutto in Lui od Omara Francescata z roku 2005. Jeho námětem je totiž život tohoto papeže.
Pius X. Působil ve složité době před první světovou válkou. Nebyl dobrým diplomatem. Když došlo ve Francii k důsledné odluce církve a státu, Vatikán se bránil až do té míry, že s ním Francie přerušila diplomatické styky. K podobným odlukám došlo pak ve Španělsku a Portugalsku. Papež si znepřátelil i Němce, když v encyklice Editae saepe označil Luthera a další reformátory za "nepřátele kříže Kristova, lidi přízemního smýšlení, jejichž bohem je břicho."
Po vyhlášení rakouského ultimata Srbsku 23. července 1914 projevil Pius X. ochotu vystupovat v roli prostředníka. Když pak Rakousko vyhlásilo Srbsku válku a jeho vyslanec papeže žádal, aby požehnal rakouským zbraním, dostalo se mu prý příkré odpovědi: "Nežehnám zbraním, nýbrž míru." Válce ale Pius X. zabránit nedokázal a zemřel na jejím prahu 20. srpna 1914. Čtyřicet let nato byl svatořečen.